Filmová série Mission: Impossible je s námi již 22 let. Předcházel jí televizní seriál uváděný na přelomu 60. a 70. let, zatížený studenoválečnickým kontextem. V současné době již v dramatických zápletkách hlavním nepřítelem není Rusko, ale různé tajné organizace, které se snaží rozložit celosvětový řád - ať už jím myslíme náboženská společenství, kapitalismus jako celek nebo ekosystém planety. Vždy se pod rouškou nějakého "vyššího dobra", vládních agentur či teroristických spolků vyjevuje nové nečekané zlo. Poznávacím znamením ústředního kladného hrdiny Ethana Hunta pak je, že pro něj má život jednoho člověka stejnou cenu jako životy milionů - a že se vždy rozhoduje tak, aby neublížil nikomu nevinnému.

Mission: Impossible nepochybně je přehlídkou neskutečně vypilovaných akčních scén a zároveň globální procházkou, respektive průjezdem a průletem, po atraktivních lokacích - v novém dílu konkrétně deštivého Irska, sluncem zalité Paříže i Londýna nebo zasněženého Kašmíru. Dokonce se může zdát, že jde o přehlídku samoúčelnou, kdy má Tom Cruise předvést co nejvíce fyzicky náročných výkonů, u nichž se většinou nenechá zastupovat kaskadérem.

Kamera přitom schválně co nejnázorněji ve velkých celcích snímá i jeho tvář, aby bylo potvrzeno, že herecká megastar riskovala život a páni z pojišťovny si nervózně mnuli ruce.

Ostatně Cruise si při jednom skoku mezi střechami domů zlomil kotník a natáčení muselo být na několik měsíců přerušeno. Seskok z letadla z osmi kilometrů se zase točil více než stokrát, protože ideální světlo na natáčení bylo pouhé tři minuty denně. Není divu, že Cruise teď zahraniční recenzenti nového dílu Mission: Impossible - Fallout přirovnávají k Busteru Keatonovi nebo Jackiemu Chanovi. Určitě jde tvrdit, že v mnoha směrech překonal i Jeana-Paula Belmonda.

Cruisova energie a vzhled zavdávají ke spekulacím, že se mezi záběry koupe ve fontáně mládí nebo krvi panen, případně si ve scientologickém centru provádí kvalitní ozonové klystýry a pěstuje v sobě jakéhosi vnitřního mimozemšťana. Vypadat v šestapadesáti jako udržovaný čtyřicátník vskutku není normální, byť občas spíš připomíná někoho, kdo na sobě nosí gumovou masku Toma Cruise. Až v závěru filmu se tvůrci odhodlají ukázat na skráních potlučeného agenta Ethana Hunta šedivé vousy, na důkaz, že také on stárne.

Mission: Impossible to coby produkt v žánru špionážních snímků nemá lehké. Jeho historie se překrývá s etapou, kdy James Bond změnil styl (vyměnil seladonského Pierce Brosnana za drsného a přitom citlivého Daniela Craiga) a na scénu vstoupil těkavý hrdina Jason Bourne v podání Matta Damona.

Na jednotlivých dílech Mission: Impossible tak bylo vidět, že sága hledá svou tvář. Zvláště přechod mezi zpomaleně poetickým akčním baletem druhého dílu režírovaného Johnem Wooem k až abstraktně rychlé, syrové třetí části pod taktovkou J. J. Abramse vypovídal něco o tom, že ani Cruise coby producent neví, jak pojmout roli Ethana Hunta. Už třeba jen proto, že původní seriál byl vystavěn jako týmovka, a ne sólová akce.

Poslední tři díly včetně novinky Fallout však potvrzují, že série získala usazenou podobu - zřejmě i díky scenáristovi a režisérovi Christopheru McQuarriemu, který již pro Cruise dříve napsal scénáře Valkýry či Na hraně zítřka a nyní pro něj chystá pokračování Top Gunu.

Mission: Impossible je výrazně techničtější a více "sci-fi" než současný James Bond, zároveň sází na pružnost i nezničitelnost hlavního hrdiny. Nejsou to filmy o fyzickém nebo psychickém utrpení, ale o nezdolné vůli a nikdy neutuchající práci mozku - agent Hunt a jeho kolegové před protivníky i diváky často bývají o krok až dva napřed a do akcí nespadají nepřipravení, nýbrž si dopředu zinscenují hrací pole a taktiku.

Základní napětí pak vychází z toho, že nikdy nevíme, jestli Hunt a spol. počítali s daným vývojem, nebo musí improvizovat. Mnohdy to nejde poznat do poslední chvíle.

Nynější šestý díl je nejdelším ze série, jeho stopáž plná akcí, intrik a zvratů se blíží dvěma a půl hodinám. A mnohost dějů - překrývání "verzí pravdy" a falešných identit, dvojitých her na obě strany či přecházení mezi scénami jako mezi různě designovanými levely počítačové hry - odráží to, jak složitě působí dnešní globalizovaný svět.

Rychlost změn úhlů pohledu, vizualizace různých alternativ, neustálé přebíjení se, kdo má větší pravomoci nebo lepší informace, a celková provázanost více akcí na sobě: to vše není jenom akční chaos či potřeba co nejvíce zabavit publikum. Je to film vyrostlý z chaosu toho, v čem žijeme.

Publiku to navíc zjevně vyhovuje, šestý díl v amerických kinech zaznamenal komerčně nejlepší start ze všech částí série. Základní opakující se výtka, že Mission: Impossible chybí humor, s nevyjádřeným předpokladem, že jsme si na to zvykli u akčních filmů 80. a 90. let, pomíjí, že komicky působí a děj ironicky komentují jiné postavy než Ethan Hunt.

Ten tu není od toho, aby na nás pomrkával, ale aby to odpracoval, odběhal a odskákal. Nejspíš se s ním ještě setkáme. A Tom Cruise tak dorovná počet filmů, které v roli tajného agenta Jamese Bonda natočili Sean Connery a Roger Moore - jakkoliv už v závěru své dráhy nepůsobili moc akceschopně.