Praha - V úspěšné pouti po festivalech pokračuje film O rodičích a dětech Vladimíra Michálka. Po Karlových Varech a Londýně se na konci října představil v americkém Chicagu. Vladimír Michálek byl při tom.
Jaké jsou vůbec reakce zahraničí na film O rodičích a dětech?
První velká radost v Chicagu byla, že se vyplatilo dlouze pracovat na podtitulkování. Speciálně tohoto, kde je požehnaně dialogu. Až mne překvapilo, jak přesně lidé reagují. Myslel jsem, že je to proto, že je v Chicagu dost velká česká menšina, ale k mému překvapení byl sál převážně zaplněný Američany. A ti reagovali úplně stejně jako lidé v českých kinech. Jelikož je festival v centru města a projekce jsou v multiplexech, tak se nejednalo o klasické festivalové diváky, ale o mix všech věkových kategorii. I z Londýna jsou velmi dobré zprávy. Film koupil British Council do všech svých knihoven na světě. Tak vida.
Překvapily vás v diskuzích některé z otázek chicagských diváků?
Nepřekvapily. Opět byly víceméně totožné jako v Čechách. Velice se ztotožnili s příběhem, tak jsem měl radost, že to funguje univerzálně. Samozřejmě se ptali, jestli je běžné u nás jíst lidské maso a v kterých řekách žijí tučňáci, ale to bylo spíše v humoru a atmosféře diskuse. Velmi se zajímali o to, jestli bude vydána kniha v angličtině a jestli film bude mít americkou distribuci. Měl jsem též velkou radost, jak dobře reagovali na herecké obsazení a výkony. To potěší vždycky. O kameře a hudbě nemluvě.
Stihl jste v Chicagu i nějaké cizí filmy?
Na filmech jsem nebyl, protože ty, o které jsem měl zájem, jsem už viděl na newyorském filmovém festivalu nebo v normálních kinech. Ale mohu některé jmenovat. Jako třeba Chouda - kazašsský film, který mi přišel strašný, i když je to jakýsi pokus o současnou Annu Kareninu. Nebo Bullet in the Head - španělský film, kde schválně chybí dialogová stopa, lidé dvě hodiny mluví a vy to neslyšíte - to mně přišlo k uzoufání.
Infobox
Šestý film Vladimíra Michálka vstoupil do kin letos v březnu. Soutěžil v sekci Na východ od západu na MFF Karlovy Vary, objevil se i v programu festivalu v Londýně a aktuálně v Chicagu. Chicagský filmový festival je vůbec nejstarší severoamerický soutěžní festival. Letos proběhl jeho 44. ročník
Viděl jste i nový film Olivera Stonea W?
Ano. Je zajímavé vidět ho a jenom obdivovat možnost, že je možné natočit úsměvný film o současném prezidentovi. V NY se diváci smějí a volají Obama, ale mě z toho trochu bolela hlava. Samozřejmě, že si člověk uvědomuje, jak je místní prezident pod veřejnou kritickou kontrolou - knihy, odborné studie, veřejné mínění - a že by v Čechách v podstatě bylo nemožné natočit objektivně kritický a ještě vtipný film o současném prezidentovi.
Proč jste s novým filmem čekal tak dlouho, sedm let od Babího léta?
Já jsem nečekal. V té době jsem nachystal několik filmů, které se v různých fázích propadly kamsi do neznáma. Jak říkám, je to opravdu dost nesmyslné zaměstnání.
Chystáte už další filmy?
Jestli myslíte, že přemýšlení je chystání, tak chystám. Ne, doopravdy. Je tu jeden film, který se možná bude dělat příští rok. I když mám před podepsání smlouvy, tak už ničemu nevěřím. Jmenuje se The Bread - Chleba. Je to koprodukce Británie, Francie, Turecko. Scénář je z jižního Íránu v roce 1989. To je legrace, co? Potom pracuji s paní Jelínkovou, s kterou jsem dělal na Zapomenutém světle, na zafinacování jejího scénáře Lost Angels - Ztracení andělé. S Jiřím Hubačem se stále pokoušíme zafinancovat Salon Gruber. U Posla se řeší práva. To je alespoň poslední, co vím.
Natáčíte nadále i reklamy - nebo jak se jinak může uživit český režisér?
Moc jich nenatáčím. Letos to byla asi jenom jedna nebo dvě. Jinak se uživí velmi těžko a každý asi jinak. Z tohoto úhlu pohledu je to jedno z nejnesmyslnějších zaměstnání.
Šel byste do nějakého projektu jen proto, ze byste potřeboval vydělat?
To je jednoduché. Nešel. Je spousty jiné potřebné práce, než se podílet na podpoře balastu.
Zaujaly vás v USA i jiné umělecké stopy?
Hodně mě baví a zajímá architektura a urbanismus vůbec. A Millenium park v Chicagu je fantastická ukázka moderní architektury uprostřed města a měli by tam v zimě přivazovat všechny zaprděné mravokárce a umělecké inženýry, kteří by Prahu nejradši proměnili na jeden nablblý hrací automat uprostřed skanzenu.
Další věc je hudba, je všude a je skvělá. Od punku v Brooklynu až po klasiku v centru. Chicago je neuvěřitelné, jak se všude hraje skvělá hudba. Všude! Hospody, obchody, ulice, záchody... Vůbec nechápu, kde se u nás bere tolik špatné hudby, když je tolik dobré - a hlavně, že ji někdo poslouchá.
