Recenze - Další důvod pro nálepku sezona adaptací. Film podle bestselleru Lovec draků Khaleda Hosseiniho - česky vyšel před Vánoci - má nejblíž k Pokání coby osudový příběh jednoho dávného provinění a následného traumatu.
A má i podobný emocionální účinek, jenž na závěrečných stránkách a v posledních minutách může přivodit slzy v očích.
Adaptace Pokání velmi věrně kopíruje děj předlohy, ale ne vždycky se jí daří vyvolat niterné záchvěvy skvělého románu. Lovec draků na to jde od lesa: odvíjí se sice tradičně, ale na přesné zachycení děje předlohy se leckdy vykašle, o to intenzivněji ovšem ve výsledku působí.
Hlavním hrdinou je nadějný začínající spisovatel Amir. Muž s afgánskými kořeny žije v USA, kde ho zastihne naléhavý telefonát dávného rodinného přítele. Amir se vydává do rodného Afghánistánu, aby tu napravil staré křivdy, které způsobil ve věku dětské nevinnosti.
Na přelomu 70. a 80. let, ještě před sovětským vpádem do Afghánistánu, se v Kábulu coby synek bohatého obchodníka přátelil s Hasanem, potomkem sluhy a příslušníkem nižší národnosti Hazárů.
Stud před vrstevníky za nerovné přátelství i zbabělost způsobily, že se za něj není schopen postavit ve chvíli, kdy ho sexuálně napadne parta místních výrostků. S traumatem selhání se Amir nedokáže srovnat ani po letech, kdy před Sověty rodina emigrovala; telefonát mu ale dává šanci vše napravit alespoň skrze Hasanova syna.
Adaptace leckteré motivy pomíjí či si upravuje - hlavně Amirovu nevyzpytatelnou povahu, která ústí až v urážení Hasana. Film zjednodušuje i závěrečný boj o odvezení dítěte ze země.
To vše v zájmu větší přehlednosti, která ale nesklouzává k plakátovosti.
Filmu se daří vystihnout atmosféru a ducha románu. Štěstí má v tom, že Pokání je přece jen introspektivnější, zatímco v Lovci draků se děje stejně tolik navenek jako v duších hrdinů.
Právě to Marcu Forsterovi umožnilo natočit silný film. Režisér po Plesu příšer nebo Hranici života znovu osvědčuje mistrovství, které snad prokáže i při režírování nadcházející bondovky Quantum of Solace.
Lovec draků i díky němu není jen příběhem o Afghánistánu, ale i univerzálním příběhem o povaze lidství, o lásce a přátelství, o vině a jejím vykoupení - aniž se přitom zkoušená země stává jen kulisami.
Forster vsadil na neznámé, ale talentované herce i neherce. To mu umožňuje se plně ponořit do příběhu, který díky neokoukaným tvářím působí o dost autentičtěji - příklad slabosti opačného přístupu je třeba obsazení Angeliny Jolie do Síly srdce, filmu ze stejného regionu.
Exotické prostředí Afghánistánu - natáčené ovšem v Číně - nemá idylizovanou podobu ztraceného blízkovýchodního ráje, ale vzhled syrové země porobené nejdřív sovětskou okupací a poté vládou Talibanu.
Z filmu je cítit mírně didaktický apel, není to bezpředsudečná "zpráva zevnitř" jako íránský snímek Želvy mohou létat, který je u nás k vidění v Projektu 100. Jako by vypraveč Amir i Hosseini byli už součástí civilizace, která si žádá symboly a přehledné příběhy. Na přesvědčivosti to ale snímku neubírá.
Když se po dvacetileté emigraci spisovatel vrací, není to návrat do vlasti, jakou znal, ale vstup do pekla. Dobře ho charakterizuje návštěva místního sirotčince s holými zdmi a dětmi vyhladovělými na smrt, či kruté divadlo kamenování v přestávce místního fotbalového utkání.
I americký exil v prostředí afghánské komunity zachycuje film výstižně, idylické momenty do něj vnese až Amirovo seznámení s krásnou budoucí manželkou.
Sentiment přesto nikdy nepřevažuje nad dramatičností. Každý okamžik štěstí je tvrdě vykoupen předchozím utrpením, každé veselí následujícím smutkem.
Dojemná Hasanova dětská tvář je zkřivená smutkem a bolestí, draky létající nad Kábulem střídá létání nábojů ze sovětských kalašnikovů. Když se v závěru znovu vznese drak na oblohu, může to působit jako příliš hollywoodský konec - ale po všech předchozích hrůzách je to i konec zasloužený.
Lovec draků (Kite Runner), USA 2007. Scénář David Benioff podle románu Khaleda Hosseiniho, režie Marc Foerster, hrají Khalid Abdalla, Shaun Toub, Atossa Leoni, Homayoun Ershadi a další. 127 minut, distribuce Bontonfilm. Premiéra 7. února 2008.
