Modřínové mýtinky ve Stokorcovém lese už dávno osiřely. Z Kryštůfka Robina se ve stejnojmenném rodinném filmu, který právě hrají kina, stal Kryštof. Dospělý otec od rodiny, na kterou ale pro samou práci nemá čas. A tak se musí opět zjevit plyšová "rodina" v čele s Medvídkem Pú a ukázat mu, co je na světě skutečně důležité.

Snímek nazvaný Kryštůfek Robin přenáší klučičího hrdinu z populárních dětských knih A. A. Milnea do dospělosti. Získává tak příležitost vyprávět dětem i dospělým o útrapách života těch "velkých".

Skotský herec Ewan McGregor coby dospělý Kryštůfek Robin přitom svá zvířátka ze Stokorcového lesa ani nepotřebuje - od oslíčka, prasátka, tygra a dalších převzal všechny jejich fobie i úzkosti. Jen se Kryštof neděsí slonisek a Kolčavic, nýbrž pracovních uzávěrek.

Když do jeho života náhle opět vstoupí Medvídek Pú, který se zjevil uprostřed poválečného Londýna, vydávají se na dobrodružnou cestu značně odlišnou od těch z Milneových knih.

Nápad na film o dospělém Kryštůfkovi Robinovi vznikl v Disneyho studiích už poměrně dávno. A je zjevné, že současný snímek se veze na vlně popularity jiné "medvědí série": mluvící medvěd uprostřed Londýna už okouzlil malé i velké diváky ve snímku Paddington z roku 2014 a jeho loňském pokračování.

Paddingtonovo dobrodružství připomenou úvodní pasáže filmu Kryštůfek Robin, v nichž Pú nechápe shon a zvyklosti velkoměsta, nebo závěrečná honička v ulicích anglické metropole. Jinak je ovšem Kryštůfek Robin zvláštní melancholický snímek o muži, který přišel o otce, prožil hrůzy druhé světové války a nyní čelí hrůzám pracovního shonu, v nichž není místo pro rodinný život.

V mnoha ohledech jde o dílo rozkročené mezi světy dětí a dospělých. Lze se podivovat nad způsobem vyprávění, které se nežene kupředu a Kryštofa s Púem nechává značnou dobu jen tak bloumat krajinou i myšlenkami.

Jenže právě Púova jednoduchá a nekonečně klidná mysl spolu se skvěle vybraným hlasem dovede divákům připomenout ztracené dětství a závan konejšivého světa, v němž není nutné spěchat.

Jak v Kryštůfkově mysli roztávají barikády dospělého pohledu na svět, i divák jihne, bez ohledu na věk. Sleduje film plný drobných potěch spíše než strhujících dobrodružství, jaké nabídl snímek Paddington. Zvířátka připomínající ošuntělé plyšáky mají působivý vnitřní náboj.

Právě posun od animovaných verzí Púových dobrodružství k hrané podobě propůjčuje světu spisovatele Milnea cosi skutečného: zvířátka už nejsou jen dětskou metaforou, divák vidí každý jejich umolousaný chlup. A k tomu slyší každý Ijáčkův nihilistický povzdech, či Prasátkovo vykvíknutí coby trefné komentáře k situacím, které nejsou známé jen ze Stokorcového lesa, ale také z běžného života.

Ve finále sice Kryštůfek Robin dovede strhnout i jako roztomilý akční film - to je zjevná úlitba Paddingtonovým dobrodružstvím, neboť do medově ospalého světa Púových příběhů akce nikdy nepatřila. Ale především snímek působí na emoce.

Na některé diváky bude možná trochu ospalý a rozháraný. Ale pro čtenáře Milneových knih - a nejen pro ně, vůbec pro všechny, kdo dospěli na svůj vkus příliš rychle - je toto nové dobrodružství povinnost.

Režisér Marc Forster, z dřívějška autor Hledání Země Nezemě nebo Lovce draků, ve svém novém snímku zachoval hlavní hodnotu Milneových příběhů: klid. A v závěru se s bohorovností, jakou znají jen medvídci, přitom bez kýče či dětinské naivity, směje honbě za ziskem. Tehdy Pú s Kryštůfkem Robinem vytahují největší trumf, dovolenou. Nápad spasit kapitalismus lenošením je tou nejkouzelnější výzvou všem uspěchaným lidem.

Po návštěvě tohoto rodinného snímku bude mít divák, který se na tón příběhu naladil, chuť nedělat vůbec nic. A dobře udělá.