Asi ano, alespoň podle toho, že jen v září nasadí distributoři hned pět dokumentárních filmů.

Po švýcarském hraném dokumentu Kdo byl Kafka? jsou 7. září na řadě Iné svety režiséra Marko Škopa, vítěz divácké ceny letošního karlovarského festivalu o malém Babylonu střední Evropy. - RECENZI ČTĚTE ZDE

Nepříjemná pravda | Foto: Aktuálně.cz

O týden později následuje film Eriky Hníkové Sejdeme se v Eurocampu, portrét rozpadu českého venkova. Snímek uvedený už dříve v České televizi bude promítán spolu s prvním režisérčiným filmem Čtyři kroky dvojpůlka o začínající venkovské modelce.

Ženy pro měny | Foto: Aktuálně.cz

Zářijovou sestavu doplňuje 21. září Block Party od nové distribuční společnosti Blue Sky. Dokument Michela Gondryho (Věčný svit neposkvrněné mysli) je hudební komedií se slavnými jmény. Vystupují tu Mos Def, Lauryn Hillová či Wyclef Jean; i tenhle film se s úspěchem představil ve  Varech.

Další porce dorazí 2. listopadu: do kin přijde kromě nového opusu Karla Vachka Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffitovy Intolerance také snímek Lindy Jablonské Kupředu levá, kupředu pravá pojednávající o mladých komunistech a mladých konzervativcích.

"Je o tom, proč se mladí lidé zajímají o politiku. A o lidech, kteří nám možná za deset let budou vládnout," charakterizuje ho autorka.

dokument Eriky Hníkové | Foto: Aktuálně.cz

Ještě předtím, 26. října, přijdou Beastie Boys, které Jiří Šebesta ze společnosti Aerofilms charakterizuje slovy "banda nezkušených kameramanů na vyprodaném koncertě v New Yorku". A další dokumenty se točí - třeba Česká RAPublika Pavla Abraháma o československé hiphopové komunitě.

Týž den nastupuje hit festivalu Sundance, americký dokument Nepříjemná pravda. S podtitulem "nejděsivější film, jaký jste kdy mohli vidět" se v něm bývalý viceprezident Al Gore mění z politika v zapáleného aktivistu.

Co odstartovalo invazi dokumentů? V roce 2004 byl v kinech i při televizním uvedení úspěšný Český sen Filipa Remundy a Víta Klusáka či Hníkové Ženy pro měny. Vyvolaly pozornost, když poukázaly na dobové fenomény vlivu reklamy či obchodu s ženskou krásou.

"Lidi přestali dokument vnímat jako synonymum nudného a těžkopádného filmu," míní Hníková. "Začali na ně chodit a zjistili, že můžou být stejně dobré a podnětné jako hrané filmy."

Vít KLusák a Filip Remunda v dokumentu Český sen | Foto: Český sen

Ženy pro měny vidělo podle Unie filmových distributorů kolem 25 tisíc diváků, Český sen 30 tisíc. Mcdonaldovský Super Size Me uvedený do kin na jaře získal už 18 tisíc diváků.

Do kin ho uvedla speciální sekce Aerofilmu nazvaná Aerodok, stejně jako snímek B-H je mi strachem, Špačkovy Bezesné noci či portrétní Můj architekt Louis Kahn. Distribuovat bude rovněž Eurocamp a Kupředu levá, kupředu pravá.

Ani boom dokumentů neznamená, že se dá návštěvnost srovnat s hranými snímky. "Když se řekne dokument, dají lidi pořád zpátečku," shrnuje Šebesta. "Jsou výjimky, ale na dokumenty se pochopitelně chodí méně. A Sejdeme se v Eurocampu je malý film, tam se dají čekat dva tři tisíce lidí."

Na druhou stranu se dokumenty často nakupují za nižší ceny, byť to není pravidlo. I proto řada dokumentů míří do kin na DVD, což ještě sníží náklady. Takto uvedla do kin tři filmy firma Bionaut: Pátrání po Ester Věry Chytilové a dva filmy Martina Marečka - Hry prachu a Zdroj.

Loni měl premiéru i Rychlíkův Kamenolom boží, letos třeba Trierových Pět překážek či Darwinova noční můra.