Stejně jako další dokumenty z afrického regionu uvedené na festivalu Jeden svět i tento film je svědectvím o začarovaném kruhu hladu, AIDS a smrti a o bídě a beznaději černého kontinentu.
Děsivým svědectvím, neboť je to celovečerní dokument z rodu investigativních, angažovaných. Stejně jako mnoho dalších snímků tohoto typu v podstatě rezignuje na formální stránku; důležitý je tu obsah a jeho poselství. Po téhle stránce také filmu nelze nic vytknout a standardní kritická měřítka na něj vlastně ani uplatňovat nelze. Ten film prostě má smysl, i když možná jiný než umělecký.
Touha mít se líp
Smutnými hrdiny filmu jsou obyvatelé africké Tanzanie, kteří žijí v blízkosti Viktoriina jezera. Živí se téměř výhradně výlovem obrovských okounů nilských, jiné ryby v podstatě v jezeře ani nežijí. Všechny jdou na export, zatímco rybáři s rodinami živoří, trpí hladomorem a bídou.
Všudypřítomná a zároveň nesplnitelná je touha lidí mít se líp: děti touží studovat či odejít, ale zatím utíkají od reality čicháním lepidla, které si paradoxně taví z rybích obalů. Nikdo z mužů nechce být rybářem, ale jinou možnost nemají; stejně jako je zákonité, že mnoho žen končí jako prostitutky (s platem 10 dolarů za noc).
Infobox
JEDEN SVĚT
-
Celý svět ve filmech jednoho festivalu - krizové regiony ve filmech
- Zneklidňující sen o dokonalosti - filmy o současné Americe
V paměti utkví několik silných obrazů, opět však především kvůli obludnosti toho, co dokumentují: děti peroucí se o trochu rýže, žena probírající se rybími kostrami plnými červů a much, krásná místní prostitutka v obležení pupkatých ruských pilotů, zbožné sledování televize se sekvencí Ježíšova rozdávání ryb hladovějícím.
Být chudý je jako být starý
Bůh stvořil svět s omezenými přírodními zdroji, říká jeden z hrdinů dokumentu Darwinova noční můra. Celý svět ovládají zákony džungle a podle Darwina přežívají silnější. Těmi jsou z pohledu Afričanů Evropané a Američané. Konzumují všechny ryby, zatímco místním zůstanou shnilé rybí kosti. Slogan na chatrči v jedné z chudinských vesniček je více než výmluvný: Být chudý je jako být starý.
Film má konkrétní hrdiny, skrze ně je současně náhledem a kritikou globalizace i jejích paradoxů: zatímco ve vyspělém světě se konzumují rybí filety, v regionu, odkud ryby pocházejí, nemají lidé co do úst.
Dokument naznačuje i možnou spojitost mezi exportem ryb a následným dovozem zbraní. Ryby jdou na vývoz mimo jiné proto, aby vznikla příležitost k importu (rozuměj pašování) zbraní do chudé africké země, v níž každý touží po válce, protože válečný žold je jednou z mála příležitostí, jak přijít k penězům. Přece ta letadla nebudou neproduktivně létat sem a tam bez nákladu.
Touha měnit svět
Autor filmu Hubert Sauper není odtažitý pozorovatel, ale ani demagog moorovského typu; je empatický zpovědník všech osob hrajících role i roličky v rybím průmyslu: rybářů i jejich šéfů, ruských pilotů nákladních letadel i jejich afrických prostitutek, bezprizorních dětí ulice i místních žen, živících se obíráním rybích koster.
Z filmu je znát autorova touha změnit situaci - i když si současně Sauper uvědomuje, že pro jednotlivce je to nemožný úkol. A tak alespoň předkládá bohaté části světa fakta; nezpochybnitelná i burcující. Snad se konzumenti/diváci aspoň zamyslí nad obsahem svého talíře.
A snad i nad celým paradoxním a neudržitelným vztahem naší civilizace k Africe, odkud vzešel život. A nad tím, že my žijeme ten svůj blahobytný i díky tomu, že z toho jejich se stala noční můra. Měla by být i naší.
Darwinova noční můra (Darwin´s Nightmare), Francie/Rakousko, 2004. Scénář, kamera, režie Hubert Sauper. 107 minut, distribuce Artcam.
