Festival v Jihlavě uvede šestihodinový opus Karla Vachka. Spásu vidí v internetu

Tomáš Stejskal Tomáš Stejskal
22. 10. 2019 11:49
Karel Vachek točí filmové romány. Ten poslední − Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie − má skoro šest hodin. A není ničím menším než jakousi uměleckou sumou.
Režisér Karel Vachek rád mluví o komicích i gnosticích. Jeho dílem prosvítají velké filozofické otázky i vtípky, které ukazují, že humor je v životě to nejdůležitější.
Režisér Karel Vachek rád mluví o komicích i gnosticích. Jeho dílem prosvítají velké filozofické otázky i vtípky, které ukazují, že humor je v životě to nejdůležitější. | Foto: MFDF Ji.hlava

"Je to moje Devátá. Letos žiju 80. rok svého života, už toho asi moc neudělám," prozradil režisér v rozhovoru pro DVTV v narážce na poslední Beethovenovu symfonii.

Devátý Vachkův snímek, jejž uvede Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava, je pokusem spojit vše, co dosud natočil. Obsahuje záběry ze všech jeho osmi snímků, počínaje Moravskou Hellas z roku 1963 a konče filmem Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid z roku 2011.

Komunismus a síť ztělesňuje představu, že internet může nabourat zavedené společenské pořádky podobně jako parní stroj ukončil feudalismus. A samotný snímek jako by se sám podobal právě internetu coby bezedné studnici informací, v níž neexistuje žádná hierarchie.

Karel Vachek už v Moravské Hellas rozbourával dokumentaristické konvence. Místo filmu o lidovém umění, které bylo v tehdejším režimu symbolem nejryzejší tvorby, natočil formálně i myšlenkově podvratný snímek, v němž dvojčata Jan a Karel Saudkovi, tehdy ještě neznámí mladíci, ztělesňují dvojici reportérů, vpadávajících svými provokujícími replikami do míst, kde vznikají krásně malované porcelánové klenoty.

Ten film měl podtitul Poznámky o folkloru. A přestože o několik dekád později Vachek tvoří násobně delší a košatější díla, jako by byl stále pamětliv toho, že se jedná jen o soubory poznámek.

Komunismus a síť hned v počátku maluje na plátno rudou hvězdu a do ní vetkne jména čtyř velikánů světové kinematografie: Davida Warka Griffitha, Charlese Chaplina, Jacquese Tatiho a Luchina Viscontiho. Což jsou tvůrci, kteří si uvědomovali důležitost filmové montáže anebo filmového gagu. V ideálním případě obojího.

Vachek rád mluví právě o francouzském komikovi Tatim, ale také o Jaroslavu Haškovi jako o geniál­ních tvůrcích, kteří spontánně tvoří to, co mají, nikoli to, co chtějí. A sám se pokouší žít přítomným okamžikem, drobnými vtipy, které se klenou od záběru k záběru.

Přitom je to film hodně osobní, vznikl dva roky po smrti režisérovy ženy a velká část nového materiálu se věnuje autorově rodině, především tvůrčímu úsilí jeho bratra malíře, který svá plátna zaplňuje podobně detailními "toky informací" jako Karel Vachek plátna filmová. Ale jde také o zosobnění Vachkova působení jako pedagoga FAMU, který coby dlouholetý vedoucí katedry dokumentaristiky ovlivnil generace studentů, od Víta Klusáka či Martina Marečka po Helenu Papírníkovou a Helenu Všetečkovou, které jsou pod filmem podepsány jako spoluautorky.

Vachek si půjčuje záběry studentů a jakýmsi středobodem filmu se stává učebna, kam si po pětadvacet let zval hosty různých profesí a kde formoval mnohé dnešní přední tuzemské tvůrce.

Chvíli plátnem pochodují francouzští protestanti z řad žlutých vest, střídají je dva muži jen v trenýrkách, kteří "surfují" na velké desce nad davem účastníků nějakého koncertu. Do toho Martin Luther King Jr. opakovaně říká slavnou větu: "Mám sen." Jen ji občas režisér přilepí do úst aktérů svého snímku Spřízněni volbou z roku 1968, který sledoval tehdejší přední politické představitele − od Ludvíka Svobody po Alexandra Dubčeka.

Je to film někdy osobní tak, že narážky pochopí jen zasvěcení. Jindy může působit rezolutně ve svých tvrzeních. Ale stále je to ztělesnění filmařského principu, který se nezajímá o načančanost formy a jde mu především o upřímnost. Jak poznamenal režisér: "Záleží mi na tom, aby alespoň mně samotnýmu nebylo ze sebe zle."

Všichni vědí, že dnešní politici jsou omezení lidé a nepodali nikdy žádné výkony, do funkcí chodí pro peníze, říká dokumentarista Karel Vachek. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

před 32 minutami

Dva teroristy, kteří spáchali útok v Bamaku, odsoudil malijský soud k trestu smrti

Malijský soud odsoudil dva islamisty k smrti za účast v útocích mířených proti cizincům v metropoli Bamaku v roce 2015, informuje server BBC. Březnový útok na noční klub La Terrasse a listopadové přepadení hotelu Radisson Blu si vyžádaly dohromady nejméně 25 obětí. Jeden z obviněných před soudem řekl, že je na teroristické činy, k nimž se přihlásilo islamistické uskupení Murábitún, hrdý.

V Mali, které čelí od roku 2012 islamistickému povstání, nejsou soudy s džihádisty časté, připomíná BBC. Malijské armádě se i přes podporu od mise OSN a francouzských vojsk nedaří působení islamistů v zemi zastavit.

Jeden z odsouzených, Mauritánec Fawaz Ould Ahmeida, uvedl, že na klub La Terrasse zaútočil, aby se pomstil za komiksy s prorokem Mohamedem, které otiskl francouzský týdeník Charlie Hebdo. Při tomto útoku zemřeli tři Malijci, Belgičan a Francouz. Kvůli účasti v útoku byl odsouzen k smrti také Sadou Chaka, druhý obviněný.

Ahmeidu zároveň soud shledal vinným za organizaci útoku na hotel Radisson Blu. Ozbrojenci drželi devět hodin 170 hotelových hostů a zaměstnanců jako rukojmí a nejméně 20 z nich usmrtili, než kontrolu nad budovou převzaly bezpečnostní síly. Mezi oběťmi bylo nejméně 13 cizinců pěti různých národností.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

V Mexiku objevili masové hroby s 59 těly, nejspíš oběťmi drogových gangů

V tajných masových hrobech ve státě Guanajuato ve středním Mexiku byly nalezeny pozůstatky těl 59 lidí. Oblastí v posledních letech zmítá násilí drogových gangů, informovala s odvoláním na mexické úřady agentura Reuters.

Většina těl patřila velmi mladým lidem, či dokonce nezletilým, nejméně deset z nich byly ženy, řekla ve středu novinářům předsedkyně národní komise pro pohřešované osoby Karla Quintanaová. Jedná se o dosud největší odhalení tajných masových hrobů v Guanajuatu, dodala s tím, že pátrání iniciovali příbuzní zmizelých.

Pochmurný nález učinily úřady v okresu Salvatierra, kde se v poslední době zvýšil počet vražd v důsledku války znepřátelených drogových kartelů. V celém Guanajuatu s necelými šesti miliony obyvatel bylo mezi letošním lednem a srpnem evidováno 2250 vražd, což představuje nárůst o čtvrtinu v porovnání se stejným obdobím v předchozím roce.

Zdroj: ČTK
Další zprávy