reklama
 
 

Jan Saudek si udělal z pekla svých vášní solárium

6. 1. 2008 18:00
...a režisér filmu Adolf Zika se na to jen díval

Recenze - Matka jeho posledního dítěte, přítelkyně Pavla Hodková, vysadí Jana Saudka v bílých trenýrkách a tričku Jack Daniels na hrazdičku a fotograf začne předvádět sestavu z výmyků a shybů. Pak seskočí a jogguje do úmoru.

V té scéně je inscenovaná  - podobně jako na většině fotografií - veškerá saudkovitost: sebeironie, póza, komično, výdrž, patos, alkohol, sexualita.

Dokument Jan Saudek v pekle svých vášní, ráj v nedohlednu možná chtěl strhnout teatrální masku a možná chtěl aspirovat na vhled do nitra fotografa českého. A přestože se to režisérovi,  taktéž fotografovi Adolfovi Zikovi nepovedlo, pořád to ještě neznamená, že vůbec nějaký Saudek bez masky existuje!

Saudek sice není dobrým obchodníkem, pokud jde o nakládání s vlastními fotografiemi - jak často zdůrazňuje v komentářích jeho někdejší družka Sára. Ovšem když dojde na sebeprezentaci, umí se prodat v naprosto luxusním balení.

A na to byl Zika zoufale nepřipravený, což je zřejmě největší slabinou celovečerního dokumentu . Se svými bezbřeze devótními otázkami typu "Jane, co bylo pro vás v životě nejhorší?" působí jako capart, který cestou do krámu ztratil matčin seznam a u pultu mu rozšafný prodavač za jeho dvě stovky vnutí osvěžovač vzduchu na WC a prošlé jogurty. 

Zika nestačí jeho tempu, neumí se zeptat konkrétně, netrvá na odpovědích; jako kdyby byl pouze šťasten, že se s ním mistr vůbec baví. Baží po jeho vtipech a nekontroluje odbočky, natož aby dokázal udržet linii vyprávění a dostal do filmu příběh nebo napětí.

Saudek s přehledem diriguje svůj teleshopping a Zika mu oddaně přikyvuje jako plyšový pes za zadním oknem embéčka.

      

Na ploše více než devadesáti minut se tak jen cizeluje a zintenzivňuje Saudkův mediální obraz, který je přesně takový, jaký byste čekali, pokud jste s ním četli aspoň jeden rozhovor, viděli v televizi 13. komnatu nebo někdejší vystoupení v nováckém Kotli. Peklo vášní se tak mění spíš v solárium. 

Atraktivita fenoménu Saudek totiž spočívá v předpokladu, že něco zůstává skryto, že je něco za "tím".  Že jeho fanfarónství překrývá jako dýmovnice cosi hluboko uvnitř. Že za na odiv stavěnou sexualitou a fyzickou zdatností bychom nejraději spatřili zhrzeného staříka. 

Problém je v tom, že ten, kdo kolem sebe mlží, ještě nutně nemusí být záhadný, a už vůbec nemusí mít tendenci cokoli zakrývat. Právě naopak: mlha často ze všeho nejvíc upozorňuje právě na mlhu.

Je v tom nijak neskrývaná bláhovost fotografa, který zasvětil velké úsilí snaze být stejně známý a stejně na očích jako jeho fotografie. S tím se pojí i marnivá posedlost mládím a neustále zmiňované sportovní výkony.

To všechno spolu s nevážně myšleným podceňováním a žehráním nad současným nedostatkem peněz tvoří repetitivní refrény dokumentu - a de facto i Saudkova veřejného vystupování.

Jeho pošetilá teatrálnost se vyznačuje skoro stejně obdivuhodnou konzistencí jako jeho tvorba. Když tvrdí, že je podvodník, můžete mu věřit, protože Saudek bez masky je vlastně Saudek s maskou.

A je to spíš iluze těch, kdo mu ji chtějí strhávat, neboť ponoukají k exhibicím muže, který se jen obává, že když někam přijde, zavládne netečné ticho.

Jan Saudek (V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu), ČR/USA 2007. Scénář a režie Adolf Zika. 95 minut, distribuce Palace Pictures. Premiéra 3. 1. 2008.

autor: Pavel Turek | 6. 1. 2008 18:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama