Los Angeles/New York - Film Kawasakiho růže režiséra Jana Hřebejka nezasáhne do letošního oscarového klání. Nedostal se do užšího devíti výběru snímků, jež se budou ucházet o definitivní nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek. Předběžný seznam devíti kandidátů vybraných ze 66 uchazečů zveřejnila americká Akademie filmových umění a věd.
Cizojazyčné filmy vybíralo několik set jejích členů sídlících v Los Angeles od poloviny října do 13. ledna. Šest snímků, které dostaly nejvíc hlasů, pak zvláštní výbor pro Oscara za nejlepší cizojazyčný film doplnil o další tři tituly. Výsledný předvýběr akademiků je ovšem poměrně překvapivý: mezi devítkou chybí většina předpokládaných favoritů, o nichž se mluvilo.
Čtěte také:
S Hřebejkem o Oscara soutěží Bardem i Muž z Grónska
Snímky nyní budou hodnotit speciální komise v New Yorku a Los Angeles. Od pátku do neděle se každý den podívají a pečlivě porovnají tři filmy. Z jejich následného hlasování pak vzejde závěrečná pětka, již akademie oznámí spolu s dalšími nominacemi příští úterý.
Zlaté sošky se budou předávat 27. února, ceremoniál v neděli 27. února, přímý přenos stanice ABC z losangeleského Divadla Kodak budou moderovat herci James Franco a Anne Hathawayová. Dvoukolová nominace, kterou akademie v posledních leetch aplikuje ve ve většině kategoriíí, má zajistit publicitu Oscarům i samotným titulům - což je u cizojazyčných snímků zválšť případné.
O tom, že se bude za Česko ucházet o nominaci právě Hřebejkův snímek, rozhodla loni v září Česká filmová a televizní akademie. Režisér již v minulosti získal nominaci na Oscara za film Musíme si pomáhat z roku 2000. Hřebejkovi, který právě uvedl do českých kin svou novinku Nevinnost, ale tentokrát nepomohlo ani to, že snímek loni na konci roku vstoupil do americké distribuce.
Vůbec posledním českým filmem, který se dostal do nominací na Oscara za nejlepší cizojazyčný film, byly Želary režiséra Ondřeje Trojana z roku 2003. Jediným českým filmem, který po revoluci získal Oscara, byl Kolja režiséra Jana Svěráka. Cenu obdržel na konci března 1997.
Hřebejk v Kawasakiho růži otvírá téma donašečství za minulého režimu. Od evropských filmů se v Americe obvykle očekává závažné-účtující téma. V tomto ohledu Kawasakiho růže zapadala do "správného vzorce". I nedávný úspěch německého dramatu Životy těch druhých s tematikou špehování tajnou policií mohl naznačovat, že prostor pro přijetí Hřebejkova filmu byl otevřený. Ale nakonec se potvrdilo, že vkus akademiků v zámoří je nasměrován spíše k obdobným příběhům odehrávajícím se během druhé světové války.
Většina letošních adeptů řeší spíš etnické a náboženské problémy či otázky sexuální orientace. K tomu se jednalo o esteticky vyhraněné filmy a bylo mezi nimi poměrně obtížné najít klasický výpravný historický snímek či podobně mainstreamově přitažlivý titul.
Z nominovaných se mu asi nejvíc blíží Biutiful, jehož autorem je mexický autor Alejandro González Iñárritu proslulý díky Amores Perros a Babelu. O filmu se záměrně zkomoleným názvem – jenž se opět pokouší otřást sociálním svědomím bohatší části světa - se hodně mluví. Javier Bardem, který za snímek získal v Cannes hereckou cenu, tu hraje muže zapleteného do nelegálního obchodování v barcelonském podsvětí plném ilegálních imigrantů.
Druhým favoritem je dánský snímek Lepší svět, jenž v noci z neděle na pondělí získal Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční snímek. V širších nominacích je i další severský film, švédský Simple Simon, a spolu s ním alžírský Outside the Law nebo kanadský (tedy quebecký) snímek Incendies - film Denise Villeneuva dostal cenu diváků jako nejlepší domácí film na festivalu v Torontu a vypráví o bratrovi a sestře, kteří coby cizinci pátrají po svých kořenech na Středním východě.
Devítku doplňují řecký Dogtooth, japonské Confessions, Life Above All z Jižní Afriky a Even the Rain ze Španělska.
Tyto snímky nečekaně vytlačily z výběru řadu známých titulů, které mají za sebou nejen vítězství na domácím poli, ale i na prestižních zahraničních festivalech.
V prvné řadě jde o francouzské drama o unesených mniších O bozích a lidech od režiséra Xaviera Beauvoise, které sice v Cannes nevyhrálo žádnou z velkých cen, ale bylo tu velmi dobře přijato a dostalo pak řadu cen i pochval od zahraničních novinářů. Film je inspirovaný skutečným příběhem vyvraždění malé křesťanské komunity fundamentalisty.
V nominacích chybí i vítěz z Cannes, Strýček Búnmí od thajského režiséra Apichatponga Weerasethakula – dílo plynoucí se zcela vlastním volným tempem, takřka bez pointy. Film, v němž se potkávají živí i mrtví a prolíná se několik časových rovin a vrstev reality, je prostý téměř jakékoli vnější dramatičnosti.
Neuspěl ani další výrazně „jiný“ film - Med od tureckého režiséra Semiha Kaplanoglua, jež vyhrál v lednu v Berlíně Zlatého medvěda. Jde o etudy ze života prvňáka Jusufa, který žije mimo civilizaci jen se svým otcem a nejsou v něm téměř žádné dialogy.
Na nominace nedosáhl ani peruánský reprezentant Spodní proud, jenž získal diváckou cenu v Sundance: vypráví o rybáři, který bojuje s rigidními tradicemi okolí a nehodlá se vzdát svého milence. Nepochodili ani známí tvůrci: islandský autor Fridrik Thor Fridriksson s osobním, smutně humorným snímkem Mamma Gogo o své matce postižené Alzheimerem nebo makedonský režisér Milcho Manchevski s filmem Matky.
Maďarům neprošel formálně hýřivý film o prostitutce nazvaný Bibliotheque Pascal, Německo neuspělo s filmem Feo Alagada nazvaným Cizinka, jehož hrdinka utekla z nešťastného manželství v Istanbulu. Slovensko využilo nové pravidlo a pokusilo se vyslat Oscary dokument režiséra Jaroslava Vojtka Hranice, o nominace se ucházel i vůbec první dlouhometrážní film natočený celý v Grónsku - Muž z Nuuku.
Na jaře cizojazyčného Oscary překvapivě nevyhrála favorizovaná Bílá stuha Michaela Hanekeho, ale argentinská psychologická detektivka Tajemství jejích očí (El secreto de sus ojos) od Juana Josého Campanelly.
