Bohumín - Jedno Janu Hřebejkovi nemůžeme upřít - poslední dobou se nebojí pouštět do projektů, které rozhodně nevyhlížejí divácky a z nichž vyšší umělecké ambice čiší na první pohled.
Takovým snímkem bylo loňské Odpad, město, smrt podle předlohy z repertoáru divadla Komedie. Svým způsobem bychom to mohli tvrdit i o Svaté čtveřici, k níž se však zpětně vyjadřoval sebekriticky i Hřebejk. Za režii aktuálních Líbánek si zase odnesl cenu z Karlových Varů.
Zakázané uvolnění, opět s původem na divadelních prknech, se takovým ambicím trochu vzdaluje. Má smysl se na něj přesto těšit?
Konverzační komedie pro dvě kamery a tři herečky vzniká v komorních podmínkách slezského Bohumína, kde se v jediném přebudovaném lokále a jeho přilehlém okolí začalo natáčet právě v tomto týdnu. Skončit se má už za necelých čtrnáct dnů.
Tvůrci si uprostřed natáčení udělali čas pro novináře, aby se o projektu, který zatím vznikal bez větší pozornosti médií, pomalu začalo vědět.
Producent Daniel Strejc podotýká, že podmínky jsou skromnější než u většiny dalších, mnohem početnějších štábů. Zároveň však dodává: "Neumíme samozřejmě odhadnout náladu publika, ale doufáme, že nám tu vzniká divácký hit."
Podobně opatrnou touhu po komerčním úspěchu vyjadřují všichni dotazovaní.
Divadlo Hřebejka láká
Divadelní předloha a filmová adaptace jsou v mnohém spjaty, až by se chtělo říct, že jde o jeden projekt.
Režisér hry Dan Špinar dělá snímku dramaturga, autor Petr Kolečko píše scénář. I producenti jsou se Zakázaným uvolněním spojeni od samého počátku a připouštějí, že vznik filmového zpracování vnímali jako možný už při vymýšlení konceptu hry.
Rovněž Zuzana Stavná, Jana Stryková a Hana Vágnerová ztvárňují své postavy nejen před kamerou, ale i publikem nejmenšího pražského divadla Rubín.
Filmový příběh o svatbě s atmosférou hospody během hokejového zápasu na pozadí však nebude pouhou kopií Kolečkova původního textu. Připsal dvě další důležité postavy, ženicha a jeho kamaráda, díky nimž dosáhne hodinová hra na plátně celovečerní délky.
Přesto půjde stále primárně o konverzaci tří žen u baru, stejně jako v případě originálu.
Jan Hřebejk se k režii z vlastní iniciativy přihlásil poté, co Rubín pětkrát navštívil, a producenti rádi pustili k vodě další filmaře, kteří o projektu uvažovali.
"V českém divadle se leckdy dějí pozoruhodné věci, a to formálně i herecky, což bych rád přenesl do filmu," vysvětluje Hřebejk svůj zájem.
Z podobného důvodu rád dává stejně jako u Odpad, město, smrt prostor oproti svému dosavadnímu zvyku ne osvědčeným a snad až notoricky známým hercům, ale neokoukaným divadelním tvářím a doufá, že se mladé herečky podaří zviditelnit.
Česká Julia Roberts
V adaptování divadelních her by Hřebejk rád pokračoval, problém je jen se sháněním financí.
Pro Zakázané uvolnění se naštěstí podařilo sehnat podporu Moravskoslezského kraje, proto se na natáčení přišel podívat i hejtman Miroslav Novák. Ten vnímá snímek jako reklamu pro svůj region, protože právě sem byl děj částečně jako poděkování přenesen.
Podle režisérových slov vzniká pod jeho dozorem příjemná komedie ze života a během natáčení se cítí jako doma, protože právě takové projekty jsou pro něj nejtypičtější. Přesto dodává, že děj má vážný základ, jaký musí mít každá správná komedie.
Petr Kolečko přiznával už dřív inspiraci v klasických filmech s Julií Roberts, na což Dan Špinar reagoval spíš s úsměvem. Pokud prý Julia Roberts, tak důkladně počeštěná. Humor obsažený v Zakázaném uvolnění má být určitě především tuzemský.
To značí, že nás čeká další "hřebejkovina" v dobrém i zlém. Dočkáme se jí v kinech v letních měsících příštího roku, televizní diváci o necelý rok později.
