Budova hotelu s labyrintem chodeb a stovkami dveří, vedoucími do stejné vstupní haly, pro filmové tvůrce byla a je lákavou kulisou. Umožňuje propojit příběhy lidí, kteří se neznají, přesto však pod stejnou střechou společně spí, jedí, pijí, flirtují, milují se nebo nenávidí.
Potenciál dramatu, v němž se na krátký moment protnou osudy několika postav, již roku 1932 dokonale využili tvůrci hollywoodské klasiky Grand Hotel s Gretou Garbo v hlavní roli. V jiném žánru se ho nyní pokouší zužitkovat debutující britský režisér Drew Pearce, jehož akční thriller Hotel Artemis ode dneška promítají česká kina.
Příběh je zasazen do roku 2028 a téměř celý se odehrává v uzavřeném prostoru starého losangeleského třináctipatrového hotelu Artemis, v jehož okolí právě probíhají bouřlivé masové demonstrace kvůli privatizaci dodávek vody.
Artemis ale není obyčejný hotel. Je to špičkovými přístroji vybavené tajné zdravotnické zařízení pro vybrané bohaté zločince, kterým zde již dvaadvacet let špičkovou péči poskytuje svérázná manažerka, přezdívaná Sestra. V hotelu platí několik přísných pravidel, která však budou v průběhu jedné rušné noci všechna porušena. Především to, které zdejším klientům zakazuje zabíjet jiné pacienty.
Hotel s diskrétními službami, v němž se koncentrují gangsteři, není od dob filmu John Wick ničím novým. Scenárista a režisér Drew Pearce ale "svůj" hotel Artemis zabydluje přece jen pestřejším osazenstvem.
Většina typizovaných protagonistů působí, jako by sem zabloudila z komiksového "města hříchu" Sin City. Nechybí mezi nimi nájemná vražedkyně s vizáží luxusní šlapky, mafiánský boss, jemuž patří polovina města, zraněný bankovní lupič, narcistní obchodník se zbraněmi a další bizarní týpci.
Nejzvláštnější je ústřední postava příběhu, agorafobií trpící Sestra. Pětapadesátiletá Jodie Fosterová, kterou diváci na plátně naposledy viděli před pěti roky v akční sci-fi Elysium, tuto "malou starou paní" ztvárňuje jako vězeňkyni vlastního smutku. Léčí ho alkoholem, posloucháním starých hitů od The Mamas & The Papas a pomáháním druhým.
Herečka se nebojí vypadat před kamerou starší, než ve skutečnosti je. Nejde pouze o její neobarvené šedivé vlasy nebo namaskované vrásky, ale také o pečlivě propracovanou řeč těla, včetně groteskně cupitavé chůze.
Za zmínku rovněž stojí fyzický výkon francouzské herečky alžírského původu Sofie Boutellaové, která ztělesnila jednu z klientek hotelu. Herečka, která byla nepřehlédnutelná již ve filmech Mumie anebo Atomic Blonde: Bez lítosti, v úloze "anděla smrti" propojila své letité taneční zkušenosti s bojovým uměním. Z choreografického hlediska se zasloužila o nejpozoruhodnější akční scénu filmu, v jehož závěru v šarlatové róbě se sexy rozparky ve vražedně akrobatických krocích likviduje jednoho bídáka za druhým.
Drew Pearce, který se v minulosti scenáristicky podílel na snímcích Iron Man 3 a Mission: Impossible - Národ grázlů, v Hotelu Artemis vstřebává ozvuky děl Quentina Tarantina či Roberta Rodrigueze. Leckdo z diváků si při sledování filmu vzpomene především na jiný "hotelový" snímek Čtyři pokoje, do kterého oba režiséři přispěli každý jednou povídkou.
Pearce přejímá i jimi milovanou brakovou estetiku "grindhouse" filmů, pojmenovaných podle amerických kin pochybné pověsti, kde se v sedmdesátých letech promítaly laciné a senzacechtivé exploatační snímky plné brutality a sexu.
Prolínání násilných, komediálních i vážných motivů však v thrilleru Hotel Artemis nepůsobí příliš kompaktně. Některé z postav mezi sebou z minulosti mají jisté vazby či přímo nevyřízené účty, avšak jejich motivace zůstávají spíše nedořečené. Několik osob se náhle objeví a stejně rychle zase zmizí. Ledabyle autoři pracují také s motivem nedostatku vody, kvůli němuž probíhají "nejnásilnější občanské nepokoje v historii Kalifornie". Téma, které je součástí dnešních varovných prognóz o zásadním vlivu klimatických změn na budoucí život na této planetě, zůstává jen v rovině značně samoúčelného dystopického ornamentu.
Hotel Artemis
Scénář a režie: Drew Pearce
Bioscop, česká distribuční premiéra 26. července
Režisér Pearce jako by míchal koktejl z různých žánrů: mísí akční thriller s gangsterkou, filmem noir nebo se sci-fi, neboť v příběhu má důležitou roli supermoderní zdravotnická technologie, včetně 3D tiskárny, s jejíž pomocí se vytvářejí nové orgány.
Film nepochybně zaujme efektní vizuální stránkou i atmosférou, ale ani to nezachrání útržkovitý a nesouvislý příběh. Některé motivy vyznívají vcelku nápaditě, jiné naopak nedotaženě nebo nedomyšleně. Příběh devalvují omšelá klišé i řada nezodpovězených otázek. V důsledku toho Hotel Artemis působí jako adaptace nějakého neexistujícího grafického románu, z něhož vypadlo hned několik důležitých stránek.
