Los Angeles - Snímek Hanebný pancharti přinesl režiséru Quentinu Tarantinovi nejlepší premiérový výsledek dosavadní kariéry. Fanoušci, kteří chtěli o víkendu vidět jeho hravou revizi druhé světové války, nechali v pokladnách amerických kin 37,6 milionů dolarů.
To je výrazně víc než Tarantinův doposud komerčně nejúspěšnější snímek. Kill Bill 2 v roce 2004 o premiéře vydělal 25,1 milionu. Pancharti navíc získali podobnou sumu i v zámořských tržbách, kam se počítá zbytek světa kromě Ameriky: film tu utržil 27,5 milionu dolarů, když obsadil první příčky ve francouzských, britských i německých kinech.
Celkově tak film na vstupném má už 65,1 milionu, což při sedmdesátimilionovém rozpočtu vůbec není špatný začátek. Podle odhadů měli Hanebný pancharti v Severní Americe během prvního víkendu v kinech utržit "do 25 milionů".
My vám ještě ukážeme
Tarantinovy snímky navíc nepatří mezi typické krátkodeché hity: jejich pověst se šíří postupně a často lákají diváky k opakovanému zhlédnutí. Vesměs kultovní status filmů se projevuje i v poměrně stabilním prodeji DVD.
Zatím nejvíc celkově utržil Tarantinův film Pulp Fiction: Historky z podsvětí, který v severoamerických kinech nasbíral 107 milionů a celkově 214 milionů . Odborníci odhadují, že by jej Hanebný pancharti mohli překonat. Téma druhé světové války je dodnes živé a jak už je vidět, bude rezonovat i v Evropě, kde se také film odehrává. U nás se snímek objeví na plátnech ve čtvrtek.
Výsledky jsou dobrou zprávou i pro bratry Weinsteiny, kteří film produkovali a distribuují v USA. Když pracovali v Disneym vlastněném Miramaxu, dařilo se sourozencům Harveymu a Bobovi balancovat mezi ceněnými a kasovně spěšnými snímky, jako byl na jedné straně Tarantinův vítěz z Cannes Pulp Fiction, Zamilovaný Shakespeare nebo Chicago a na druhé straně série Vřískotů a parodických Scary Movies.
Poté, co před čtyřmi lety Miramax opustili, už jim na vlastní triko tahle taktika tolik nevychází. Zklamali Soul Men i Tarantinův a Rodriguezův dvojbiják Grindhouse. Hanebný pancharti by to mohli změnit; kdysi Tarantino pomohl Miramaxu, teď pomůže i Weinsteinům, komentují to analytici.
Weinsteni už si dlouho stěžují, že je média přestala mít ráda ještě v Miramaxu - a pořád se jich ptají, kde je jejich energie z 90. let. Harvey připomíná, že jejich miramaxovské filmy po roce 2000 měly 40 oscarových nominací, a prohlásil, že jejich firma v tom bude pokračovat.
Aktuálními tahouny mají být muzikál Nine od režiséra Chicaga Roba Marshalla, postapokalyptická Cesta, další adaptace Cormaca McCarthyho, nebo už za týden sequel hororu Halloween (od nějž se tedy čekají jen dobré komerční výsledky).
O čem to vlastně je...
Současně s finančním úspěchem se dostavil i úspěch umělecký. Část fanoušků sice mrmlá, že je ve filmu málo akce, ale kritici - soudě podle čerstvých recenzí psaných k premiéře - jsou s filmem zatím nadmíru spokojeni. Což je zcela v opaku oproti prvním dojmům po květnovém uvedení na festivalu v Cannes. Jak potvrzuje nepsaný kápo filmových kritiků Roger Ebert: Tarantinovy filmy mají tendenci růst a je třeba je vidět víckrát.
Na serveru Metacritic, který shromažďuje recenze z většinových anglosaských médií, dosáhl snímek na průměrnou známku 69 bodů ze sta; z hraných filmů letos Pancharty předhonil jen Star Trek, horor Stáhni mě do pekla, Harry Potter, Veřejní nepřátelé nebo komedie Pařba ve Vegas.
Na serveru RottenTomatoes, který přetiskuje názory z odborných periodik a na druhé straně i z blogů, nezávislých a fanouškovských projektů, je z 205 recenzí dokonce 179 kladných.
Ebert dal novému Tarantinovi rovných 100 procent. „Tarantinův film se brání jakémukoli zaškatulkování. Hanebný pancharti jsou mnohem víc o válce než Pulp Fiction; jsou... o čem sakra jsou? Samozřejmě nic v tomto filmu není doopravdy možné, kromě toho, že je neskutečně zábavný," napsal v Chicago Sun-Times.
„Hanebný pancharti jsou velký, smělý, drzý válečný film, který mnohé otráví, poleká jiné - a znovu prokáže, že Tarantino je skutečný režisér quijotovských požitků," dodává.
I Richard Corliss v magazínu Time udělil filmu maximální hodnocení, ve kterém registruje také rozladění některých fanoušků: „„Je možné, že stejně jako si Tarantino pohrává s historií, šije boudu na svoje fanoušky. Myslí si, že jdou na hollywoodský válečný snímek, ale dostanou ten nejšílenější a nejgrandióznější „evropský" film roku."
Nestoudné obracení historie
Všechny kladné ohlasy se přitom shodují, že Tarantino tu dovedl k dokonalosti své umění rozemlít staré filmy na kousíčky a složit z nich nový snímek, který jim vzdá poctu.
Tentokrát ke svým tradičním surovinám přidal i filmy o druhé světové válce a na druhé straně německé válečné filmy. Výsledkem "znesvětil" kánony tradičních válečných snímků a možná i pietní postoj k tragické historii - ale třeba tím o ní a o nás řekl něco podstatného, jak dodávají jeho příznivci.
Recenzenti popisují výsledek jako mix krvavého násilí, hrubozrnné komedie a lásky k filmovému vyprávění; tradičně oceňují Tarantinovy dialogy - jeden z názorů autora přejmenovává na „třetího bratra Coena".
Čtěte také:
Tarantino přivezl do Cannes hvězdy a Pulp War Fiction
Snímek dostal doporučení i z Německa: autorovo „nestoudné" obracení historie recenzenti hodnotí jako nádherné retro-futuristické šílenství imaginace, ale uvažují o snímku i ve „vážných" souvislostech. Porovnávají ho s Valkýrií Toma Cruise a podotýkají, že Tarantino absolutně popřel filmové konvence v zachycení Židů i holocaustu.
Frankfurter Allgemeine jen varuje, že zobrazení nacistů jako pohledných a zdvořilých zloduchů může být i kontraproduktivní. Tím samozřejmě naráží na Christopha Waltze coby důstojníka Hanse Landu zvaného Lovec Židů.
Za hereckého krále a adepta na Oscara ho označují i ti, kteří si myslí, že Tarantinův film příliš nefunguje jako celek, má špatný střih i tempo a je moc dlouhý. Kupodivu menšina záporných ohlasů jinak vychází z etických pozic a obviňuje slavného filmaře z morálního relativismu a malé úcty.
