Film Prométheus, který před pěti lety odstartoval návrat režiséra Ridleyho Scotta k tematice, měl rozpačité reakce. Může za to fakt, že opustil linii klaustrofobického hororu a začal vyprávět rozmáchlý příběh o stvoření lidstva, v němž se nebál rozvíjet teorie o tom, že Ježíš byl mimozemšťan. Vetřelec: Covenant není vůbec návratem k prvním filmům série (v což mnozí fanoušci kvůli užití původního názvu doufali), ale dále prohlubuje dänikenovský příběh z Prométhea a fatálním způsobem překopává ducha celé série.
Samozřejmě že filmaři na to mají naprosté právo, ale těžko bychom v současné kinematografii hledali filmovou značku, která mutuje tak křiklavým způsobem. Původní Vetřelec bezpochyby definoval žánr, šlo o průkopnický film nastavující standardy potemnělých sci-fi i slasher hororů na dekády dopředu a následná pokračování to víceméně citlivě respektovala. Jejich tvůrci zkrátka věděli, proč si Vetřelce diváci zamilovali, a snažili se jim to dopřát znovu bez dojmu nastavované kaše.
Scott riziko nastavované kaše pojal po svém - prostě začal pod stejným názvem servírovat úplně jiné jídlo. Vetřelec stál na principu nebezpečné vesmírné příšery ohrožující ve stísněných koridorech lodi pár členů posádky, Vetřelec: Covenant už tento princip potlačuje a před diváka kochajícího se otevřenými krajinami a kolosálním městem klade filozoficko antropologické dumání nad zaslepeným lidstvem, jež si své monstrum doma stvořilo samo.
Nejde o žádné spoilery, návrat androida Davida z Prométhea i jeho agendu odhalili filmaři už dlouho dopředu dokonce v rámci samostatného minifilmu. Jenže příběhová linka o robotovi, který se vzepřel svým tvůrcům, tu přebírá tak výraznou roli, že kdyby se film jmenoval David: Covenant, bylo by to přesnější. Hodně se mluví o morálce, lidstvu, víře a zodpovědnosti, málo se bojuje s vetřelci.
Teď to přijde. Vy víte, co
Ridley Scott se nechal slyšet, že Vetřelec: Covenant divákům ukáže nové obzory. Jinými slovy - má rozšiřovat vetřelčí univerzum a připravit tak půdu pro další pokračování. V tomto směru fatálně selhává a působí jen jako dvouhodinové intermezzo původně úplně jiného programu. Fanoušci prvních dvou snímků Vetřelec a Vetřelci se sice dočkají své porce radosti, ale předtím na ně film vždy spiklenecky mrkne v duchu: "Teď to přijde, vy víte, co." Mizí tak moment překvapení a mizí moment děsu, který Vetřelec: Covenant musí v divákovi dodatečně vyvolávat krvavou morbiditou.
Je samozřejmě otázka, zda se dá šestý film jakékoliv série natočit tak, aby nepůsobil jako hodně naředěný vývar. Ze Scottova přístupu je vidět, že si nejen v tomto ohledu věří a práce na značce Vetřelec ho i po téměř čtyřiceti letech od premiéry jedničky baví. Problém je, že Vetřelec: Covenant už je film opravdu hodně na hranici. Ne že by se snažil látku za každou cenu ždímat, obsahově ale míří někam, kde to s původním Vetřelcem nemá skoro nic společného.
