Los Angeles - Naposledy jsme ho jako herce v hlavní roli viděli před osmi lety v mysteriózní (a částečně mystifikační) sci-fi Znamení, což byl ve své době ohromný hit - jen v Americe utržil snímek Signs téměř 230 milionů.
Postava kněze, který ztratil víru a opětovně ji nalézá při setkání s mimozemšťany, patřila už k jeho spíše civilnějším, usedlejším, „otcovským" rolím. Krátce předtím ztvárnil ještě svou zatím poslední roli udatného bojovníka ve válečném vietnamském dramatu Údolí stínů (We Were Soldiers).
Poté se Gibson věnoval už hlavně režírování. Jeho náboženský morytát Umučení Krista z roku 2004 byl jedním z nejpodivnějších filmových trháků všech dob - mluvený v cizím zaniklém jazyce, prakticky bez děje, popisně brutální na hranici snesitelnosti. Autor se v něm přihlásil ke své fundamentalistické tradicionalistické katolické víře a rozdmýchal po světě bouřlivé debaty na téma svoboda vyznání a utlačování víry druhých.
Frčí pomstychtiví tatíci?
I jeho další režijní počin, Apocalypto z roku 2006, je snímek překypující názornými extrémně
násilnými scénami, jež tentokrát měly demonstrovat zánik mayské kultury a varovat před zánikem dnešní západní civilizace.
Gibson se i mezitím objevoval ve vedlejších úlohách ve filmech, které ovšem moc peněz nevydělaly - ať už to byl akční thriller Paparazzi (agresivně namířený proti bulvárním novinářům) nebo retro muzikál Zpívající detektiv, kde byl maskou k nepoznání změněn ve starého doktora.
Na veřejnosti jeho mediální obraz chřadnul kvůli několika skandálům - několikrát byl zatčen, když v opilosti řídil automobil, přičemž jednou dokonce policistům spílal antisemitskými nadávkami, a rozvedl se po mnohaletém manželství, v němž se ženou vychovávali sedm dětí. S poškozenou pověstí u mnoha investorů a postupujícími lety se zdálo, že se před kameru jako herec již nevrátí.
Nakonec si celkem překvapivě vybral akční drama Edge of the Darkness (Na hraně temnoty), jehož scénář vychází z britské televizní minisérie pro BBC a její reálie upravil pro americký Boston.
Vyprávění o městském detektivovi, který se rozhodne pátrat po smrti své dcery na vlastní pěst, a dostane se přitom na stopu spiknutím v nejvyšších kruzích městské politiky, se zřejmě producentům zdálo vhodně navazovat na úspěch podobně laděného snímku Taken (96 hodin) s Liamem Neesonem. Žánr „revenge movies" (filmů o pomstě) s tatíky je zkrátka v kurzu a Gibsonovi měl pomoct i v napravování pověsti.
Moje práce je udržovat to zamotané
Na hraně temnoty bohužel doprovázela velmi zmatečná reklamní kampaň, u níž si mnoho diváků nebylo jisto, co vlastně propaguje. Gibsonův herecký výkon je chválen; i po letech je zjevné, že má charisma a objektiv ho miluje, i když záměrně nechá vyniknout i jeho stárnutí.
Rovněž kamera Phila Meheuxe se dočkává uznání za vykreslení temných zákoutí Bostonu. Velké pochyby nicméně vyvolává scénář Williama Monahana (Království nebeské, Skrytá identita, Labyrint lží).
Recenzent Adam Lippe ze stránky Examiner.com soudí: „Ve stínu schovaná postava, již hraje Ray Winston, reprezentuje jak scenáristův zoufalý pokus o soudržnost , tak zmatení publika, zvláště když rozdává hlášky jako: Moje práce je udržovat to zamotané."
Susan Grangerová z SSG Syndicate to upřesňuje: „Po solidní a citlivé první polovině se film rozloží do často nesmyslné a nekonzistentní akce zaměřené na maniakálního šíleného Mela". (Šílený - mad - je narážka na slavný Gibsonův film Mad Max).
Z titulků novin starých čtvrtstoletí
Liam Lacey z Globe and Mail si navíc myslí, že „Na hraně temnoty je nabízen jako politický thriller, ale všechna politika reálného světa je z něj odstraněna. Zůstávají jen příliš známé mechanismy toho, jak í podávat násilné fantazie o naplnění přání se pomstít". Čímž negativně zařazuje snímek mezi kousky podobné proslulému Přání smrti s Charlesem Bronsonem.
Kurt Loder píšící pro stránku MTV vidí problém právě v jisté staromódnosti: „Je to thriller o pomstě jako vytržený z deníkových titulků. Bohužel ale vytržený z titulků novin starých čtvrtstoletí."
Obecný pocit únavy z podobných filmů shrnuje A. O. Scott z New York Times: „Hranice temnoty je pochopitelně velmi dobře udělaný film, ale jeho téma už je dávno vyčerpané a bez kompetence. Další mrtvé dítě. Další naštvaný taťka. Další den v kanceláři."
Žánrově nejblíže má snímek k Odplatě z roku 1999 - ale ta byla ve své době podstatně akčnější. Gibson tak zjevně skončil někde na půli cesty k tomu, aby zestárl podobně důstojně jako Clint Eastwood. Jistá fanouškovská základna mu nicméně zůstává a ta jeho návrat ocení. U nás jde Na hraně temnoty do kin 18. února.
I zisky za premiérový víkend ovšem svědčí o jisté únavě publika, které nedá jen na téma, ale důležitý je pro něj i dynamický styl, jímž vyniká právě zmiňovaný snímek 96 hodin. Na hraně temnoty utržil za první víkend něco málo přes 17 milionů dolarů, což stačilo na druhé místo.
Gibson byl ale zvyklý na větší tržby. Většinou přes 20 milionů za víkend, komedie Po čem ženy touží měla 33 milionů. Poslední díl akčňáku Smrtonosná zbraň nebo thriller Výkupné pak dokonce 34 milionů - a to bylo před 12, resp. 14 lety, takže je třeba připočítat inflaci.
Před Gibsonem se umístil Avatar Jamese Camerona - suma 30 milionů za sedmý vítězný víkend v kinech znamená, že je tak na nejlepší cestě stát se nejvýdělečnějším snímkem i na domácím americkém trhu.
Jeho celkové tržby v USA dosáhly 594,5 milionu dolarů a chybí mu tak šest milionů, aby v amerických kinech nominálně pokořil Cameronův předešlý snímek Titanic (600,8 milionu dolarů). Přesto už je Avatar v celosvětovém součtu nejvýdělečnějším filmem všech dob, na kontě má nyní přes dvě miliardy dolarů.
Na třetím místě víkendového žebříčku se s částkou 12,1 milionu umístila druhá novinka, romantická komedie When in Rome s Kirsten Bellovou. Což je poměrně dobrá částka na to, jak recenzenti přivítali film o úspěšné realitní agentce, která jede za sestrou do Říma. „Je to možná krok dopředu pro Bellovou, ale velký skok zpět pro ženy," napsala Jen Yamato z Movies.com.
