Film navzdory názvu nevypráví o Goyovi a navzdory skvělým hereckým výkonům, pečlivé výpravě i výborné hudbě postrádá kouzlo dřívějších Formanových děl. Vlastně jako by to skoro ani Forman nebyl.
Je rok 1792 a ve Španělsku řádí inkvizice. Její ruka padne i na krásnou dívku Inés, která musí před soud za to, že v hospodě odmítla vepřové, což ji automaticky pasovalo na příznivkyni judaismu.
Malicherná záminka ji uvrhne do inkvizičního žaláře, odkud zbídačelá vyjde po patnácti letech, a vydá se hledat dceru, kterou v žaláři zplodila s inkvizitorem Lorenzem.
To on se nakonec jeví hlavní a nejživotnější postavou filmu, ve které se zpřítomňuje absurdita dějin. Jeho příkazy Inés do vězení uvrhly, posléze se na scénu vrací v novém kabátě jako věrný stoupenec idejí francouzské revoluce. Rodině Inés je vděčný za prohlédnutí, ač ji připravil o dceru. Ale i na něj dojde…
Malíř Francisco Goya v rychlosti převlékání kabátů Lorenzovi zdatně sekunduje. Nevystupuje tu příliš jako reálná historická postava, ale spíš coby typus politováníhodné figurky, která se za všech režimů drží štětce a odstupu.
Když konečně začne Inés, své dávné múze, pomáhat po návratu z vězení, je už pozdě její drsný osud zvrátit.
Stellan Skrarsgard ale nemá dost prostoru vůbec rozehrát samostatnou akci, spíš přihrává kolegům. Forman jako by si nedokázal vybrat, kdo je vlastně hlavní hrdina. Nakonec má jeho nový film hned tři, ale ani jeden z osudů není dostatečně propracovaný, aby unesl celý snímek.
Inés může divák litovat pro její tragický osud, fanatického inkvizitora Lorenza nenávidět za to, jak jí zkazil život, a Goyou pohrdat pro pragmatický oportunismus. Ale není tu nikdo, koho by mohl přes jeho slabosti milovat.
Forman tu má v něčem stejný přístup jako Goya; portrétuje lidi včetně španělské královny ve vší jejich ošklivosti, pro dobro a lásku tu není místo. I krása Natalie Portmanové je po většinu filmu maskována za výrazem pološílené oběti inkvizice.
Obrazy z inkvizičního vězení či z blázince jsou ve své pekelné ošklivosti působivé, záběry z vpádu francouzských vojsk připomenou sovětskou okupaci Československa z roku 1968 - touhle paralelou se Forman ostatně netají.
Hudba Varhana Orchestroviče Bauera je velkolepá, výprava jako obvykle pečlivě dotažená a herecké výkony excelentní.
Zvláště za zmínku stojí Javier Bardem v roli Lorenza: S věčným potměšilým úsměvem a vypoulenýma očima zpod těžkých víček se pase na krásné dívce. Portmanová v trojroli Inés jako nevinné krásky, Inés jako ženy zdeptané z inkvizičního vězení a Inésiny dcery Alicie je přímo skvostná.
Je tu i řada silných, skvěle natočených a dobře napsaných scén se smyslem pro absurditu okamžiku: Patří mezi ně klíčová scéna Lorenzova mučení v domě Inésiných rodičů či Goya u panovníka hrajícího na housle.
Ale chybí tomu všemu silnější dramatická linka, což je při spoluúčasti proslulého scenáristy Carriéra docela zvláštní. Z příběhu vydaného i v Česku knižně nakonec vypichují jen klíčové okamžiky, postavy jsou místo psychologizace spíš smýkány událostmi jako na šachovnici, film je přeplněný osvětlujícími dialogy a vlastně skončí dřív, než pořádně začal.
Nic tu nenahrazuje elegantní krásu dobových Formanových snímků a hlavně plnokrevnost dřívějších počinů. Navzdory tomu, že aspoň na první dotyk jsou Goyovy přízraky stejné a že jde o film z bouřlivé éry španělských dějin.
Nakonec to přes ty barvité obrazy není historická freska. A už vůbec ne film na tradiční poemigrační formanovské téma svobody jednotlivce.
Goyovy přízraky diváky neurazí, ale ani nenadchnou. Formanova režijní jistota posloužila ve výsledku chladné a poněkud nepřehledné metafoře o mechanismech moci a o tom, že mašina dějin nakonec semele všechny.
Skrze inkviziční mučení se chce vyjádřit i k iráckému dnešku, ale v zahraničí zatím film nijak nezářil. Ale třeba budou Češi chtít svému Formanovi rozumět.
Goyovy přízraky (Goya´s Ghosts), USA/Španělsko/ČR 2006. Scénář Miloš Forman, Jean-Claudie Carriére, režie Miloš Forman, hudba Varhan Orchestrovič Bauer, producent Saul Zaentz, hrají Javier Bardem, Natalie Portmanová, Stellan Skarsgard a další. 114 minut, distribuce Falcon (držitel práv HCE).
