Lovci draků
Nejvíc kopií má tento týden dobrodružná animovaná fantasy pro děti nazvaná Lovci draků. Pozor, nezaměňovat s nedávným hraným snímkem Lovec draků, což je adaptace románu z afghánského prostředí. Animovaní Lovci jsou francouzské produkce a stáli okolo 11 milionů euro. Režírovali je dva naprostí začátečníci a kvalita počítačové grafiky kolísá od poměrně nedodělaných postav k velmi slušně udělanému prostředí. Reklamní leták nás varuje „Připravte se na průzkum ostrovů, kde nebezpečí číhá za každým rohem, na seznámení s nejstatečnějšími hrdiny a nejrychlejší běh svého života (ten budete nutně potřebovat, až se na vás pohrnou draci z obou stran Velké západní zdi)! Tito draci mohou být větší než ostrov nebo malinkatí jako květák, chrlí nebo prskají oheň, lítají nebo se plazí, jsou všude a každý je jiný". Jeden z nich například vypadá jako zelený slimák plivající lepkavou hmotu. Ach, kam to kráčíš, francouzská kulturo?
Distributor: HCE, 24 kopií
Bláznovo zlato
Dobrodružná akční komedie s letně nablblým a nenáročným příběhem. Plážový frajírek a lovec pokladů Ben nemá ani floka, a tak se přižení do rodiny majitele luxusní jachty, aby se konečně mohl dostat k potopeným truhlicím s královniným věnem. Jenomže o poklad mají zájem i další hledači. A Ben navíc zjišťuje, jaké to je být ženatý (nebo taky rozvedený). A s ním bohužel diváci zjišťují, jaké to je dívat se na film se slabými vtipy a podivným tempem, jež by šlo omluvit jedině úpalem střihače. Režisér Andy Tenant dosud tvořil velmi přijatelné žánrové snímky jako Věčný příběh (modernizace Popelky s Drew Barrymore), Anna a král (historické melodrama s Jodie Foster) či Hitch: Lék pro moderního muže (rande komedie s Willem Smithem). Tentokrát však nevzniklo nic, na co by si bylo možné vzpomenout aspoň za týden.
Již nestoupající, ale spíše stagnující komediální hvězdička Kate Hudson a stejně marketingově hodnotný Matthew McConaughey netvoří dohromady pár, jemuž by bylo možné věřit vzájemnou jiskru.
Distributor: Warner, 20 kopií
Karamazovi
Adaptace divadelní hry podle románové klasiky překvapuje svou (post)moderností. Režisér Petr Zelenka (Knoflíkáři, Samotáři, Rok Ďábla, Příběhy obyčejného šílenství) upozadil vtipkování i mystifikační poetiku a natočil plnokrevné expresivní dílo. Složitá struktura Dostojevského románu byla už v dramatizaci Evalda Schorma osekána na „filozofickou detektivku" o pátrání po otcovrahovi a existenci Boha. V hlavních rolích excelují herci Dejvického divadla Ivan Trojan, David Novotný, Igor Chmela, Martin Myšička a Radek Holub. Pro film byla k původnímu dramatu přidána rovina „reálného" zákulisí divadelní zkoušky, kdy se při generálce experimentálního představení v opuštěné hale staré ocelárny postupně zapojují do děje i diváci. Po dlouhé době český snímek, který obstojí i při náročném porovnání se zahraničními snímky, jež mají jak umělecké ambice tak touhu oslovit ne až tak malé publikum.
Distributor: Cinemart, 20 kopií
Suprhrdina
Parodie na akční comicsové snímky a vůbec na všechno „od maníků, kteří vám přinesli Scary Movie a Bláznivou střelu". Ti maníci jsou ovšem jen na pozici producentů a prostě se vezou na stále stejném schématu. Za momentální dílko nese ale plnou odpovědnost scenárista a režisér Craig Mazin, který zřejmě trpí nějakou fixací na superhrdiny, protože už v roce 2000 udělal něco podobného. Jmenovalo se to The Specials a podle většiny diváků to bylo i lepší. Nyní sice opět nechybí nesmrtelný bělouš Leslie Nielsen a „nestárnoucí" Pamela Anderson, ale jinak není v ansámblu nikdo známější. Pokud si tedy někdo náhodou nepamatuje Reginu Hall ze Scary Movie. Nejvíce parodických šťouchanců v Superhrdinovi schytává Spider-Man, pominuti nezůstanou ale ani X-Men a Fantastická čtyřka. Vedle nejhorších kousků typu Děsnej doják (Date Movie) a Velkej biják (Epic Movie) a k nám naštěstí nedovedeného Meet the Spartans je Suprhrdina douškem pramenité vody ze studánky pokleslého humoru. Někomu ale smočení rtů do takové studánky může přinést spíš opar.
Distributor: SPI, 20 kopií
Clona
Další remake dalšího asijského hororu, tentokrát z Thajska. Odehrává se ovšem v Tokiu a hrají v něm Američané. Natočil ho Japonec, který nic jiného než horory točit neumí; a i to jen jakž takž. Finální produkt je - snad kvůli jazykové bariéře při natáčení - natolik strašlivý, že dává slovu horor nový rozměr. Což pochopilo i studio a v minulém roce byla Clona jediný snímek distribuovaný v amerických kinech, který neměl oficiální novinářskou projekci. Tržby necelých 25 milionů však stále stačí na zaplacení několika vil s bazény a služebnictvem, čili nepůjde o poslední počin na tomto poli. A o čem Clona je? O tom, že ze na fotkách můžete zachytit duchy zemřelých, kteří pak na vás dělají bububu a vy umřete. Nudou a otráveností. Ani nemusíte na svatební cestě v zemi krvavého slunce přejíždět automobilem někoho, kdo by se vám pak ze záhrobí mohl mstít nebo volat o pomoc.
Distributor: Bontonfilm, 13 kopií
Útěk do divočiny
Sean Penn je známý hlavně jako herec složitých psychologických postav a velmi kontroverzní politický aktivista. Jeho nejosobnějšími díly jsou ale filmy, jež si režíruje a v nichž nehraje. Debutoval v roce 1991 snímkem Indiánský posel a od té doby natočil dalších pět titulů; např. existenciálně psychologickou detektivku Přísaha s Jackem Nicholsonem. Posledním z nich je životopisný příběh o mladíkovi, jenž se rozhodne odvrhnout civilizaci a žít v divočině. Penn přísně vycházel ze skutečného případu a na zfilmování se chystal přes deset let. Snaha o maximální autentičnost vyústila v to, že se natáčelo přímo na místech, kde dotyčný Chris MacCandless pobýval, jeho představitel Emile Hirsch musel při natáčení shodit dvacet kilo a všechny nebezpečné scény absolvoval za značného rizika sám. Penn přitom nepřistoupil na dokumentaristický způsob snímání, ale na výpravně působící kameru a velké panoramatické záběry. Hudbu pro film složil člen kapely Pearl Jam Eddie Veder, jenž na spolupráci kývnul ještě dřív, než se rozjela produkce. Při udělování výročních cen získával Pennův film různé nominace, v konkurenci s ostatními pak ale většinou vycházel s prázdnou. Rozhodně však stojí za zhlédnutí.
Distributor: Bontonfilm, 7 kopií
Amorův úlet
Zjevně nejzapomenutější titul v nabídce tohoto týdne. Romantická komedie s velmi mladými hereckými představiteli vypráví o mladíkovi, jehož první slečna, již požádal o ruku, dostala ze samého štěstí a úleku infarkt - a on se teď bojí oslovit libovolnou jinou slečnu. Jakmile se ale nechá kamarádem vyhecovat a ve špásu se zeptá na první pohled půvabné a sympatické servírky v jednom bistru, musí se vyrovnat s tím, že ona řekne ANO! Následuje série více či méně vtipných a nevtipných trapasů. V hlavní roli se představuje Jason Biggs (známý coby smolař souložící s jablečným koláčem v Prci, prci, prcičky) a Isla Fisher (jež se dosud objevovala jen v menších rolích v nenáročných snímcích typu Scooby-doo či Nesvatbovi). Své si tu v démonické roli uhraje i „Cypher z Matrixu" Joe Pantoliano. Na filmu je podivné, že vznikl už v roce 2006, postupně vystřídal tři distribuční názvy - The Next Girl I See, Wedding Daze a Pleasure od Your Copany; u nás ho dorazil svou „kreativitou" distributor BlueSky - a dosud nebyl v Americe uveden do kin. Premiéru měl pouze ve Velké Británii, kde si vedl dost slabě. Čím pak to?
Distributor: BlueSky, 6 kopií
