Existuje stále Ghetto jménem Baluty?

Irena Hejdová Irena Hejdová
26. 5. 2008 10:45
Dokument zkoumá současnost lodžského ghetta
Ghetto jménem Baluty
Ghetto jménem Baluty | Foto: Aktuálně.cz

Praha - Slavnostní premiéru si v pondělí v pražském kině Oko odbude dokument Pavla Štingla Ghetto jménem Baluty, ve kterém autor znovu odhaluje dnešní hranice bývalého lodžského ghetta.

Někdejší čekárna na smrt, zbudovaná v okupovaném Polsku Němci pro 200 tisíc lidí byla ještě před druhou světovou válkou obávanou zlodějskou čtvrtí města Lodž (Litzmanstadtu).  "Ale jako by hranice válečného lágru dosud existovaly," říká režisér.

"Před třemi lety jsem vlastně náhodou objevil městskou čtvrť Baluty v její dnešní podobě," vzpomíná. "Vypadá skoro jako na dochovaných válečných fotografiích z doby, kdy zde nacisté zřídili židovské ghetto. Ve zdevastovaných domech žije svérázná sociální skupina, která se výrazně liší od obyvatel zbytku Lodže."

Dnešní Baluty jsou podle Štingla synonymem bídy, alkoholismu, agresivity, ale také zvláštní tradice města, hrdosti a podivné svébytnosti. "Tady se prodává nejvíc pašovaného alkoholu a cigaret, tady vládnou pouliční gangy rukou pevnou a pokrytou složitou symbolikou ve své tetuáži."

Ghetto jménem Baluty
Ghetto jménem Baluty | Foto: Aktuálně.cz

Hned po okupaci Polska zde nacisté zřídili židovské ghetto - zprvu pro 160 tisíc obyvatel. O rok později - na podzim roku 1941 - sem přijelo pět transportů českých Židů. Zatímco polští Židé žili velmi tradičně, ti čeští byli asimilovaní a zatím nepoznamenaní strašlivou bídou ghetta.

"Byli to vesměs asimilovaní Čechoslováci, zvyklí slavit spíše Štědrý den než židovské svátky," vysvětluje Štingl. "V Lodži přišli do světa, který je nepřijal. Působili blahobytně, neuměli se modlit podle ortodoxních zásad a vůbec nerozuměli jidiš. Jejich setkání s lodžským ghettem nejlépe dokládá skutečnost, že polovina jich nepřežila první zimu."

Soužití dvou židovských komunit zcela odlišného charakteru zákonitě vedlo ke svárům, čeští Židé tu byli bídačeni jak nacistickými opatřeními, tak židovskou samosprávou ghetta, která je nenáviděla za jejich jinakost. Z pěti tisíc deportovaných českých Židů přežilo válku 240 zdevastovaných lidí.

"Mluví se o tom, že nejhorší byla Osvětim, ale tam už to vůbec nebyl život," říká jedna z pamětnic a dodává: "Nejhorší život byl v Lodži, protože v Osvětimi jsme už byli jen hmyz určený k zašlápnutí…Dneska chápu, proč nás tam odvezli. Protože jiné tak hrozné místo jsem na světě neviděla. Vůbec ale nechápu, že dneska mohou žít v ghettu Baluty lidi, když už kolem není ten plot… Nikdo je tam nedrží, oni tam jsou, a přitom se tam tak málo změnilo!"

Ghetto jménem Baluty
Ghetto jménem Baluty | Foto: Aktuálně.cz

Štingl na filmu spolupracoval s kolegou Mírou Jankem, který mu dělal kameramana, a s jeho ženou střihačkou Toničkou Jankovou. Téměř ročního natáčení se účastnil také fotograf Karel Cudlín, který zaznamenal dnešní výraz Balut.

Štingl poprvé do Balut přijel v roce 2005 a byl udiven tím, jak vypadá místo podobně jako na dochovaných válečných fotografiích.  "Způsob života obyvatel současné dělnické a chudinské čtvrti průmyslového města Lodže je poznamenaný sociální bídou, alkoholem a nezaměstnaností," říká Štingl.

Baluty kdysi a dnes tak podle něj mají hodně společného.

Premiéra je spojena s vernisáží putovní Cudlínovy výstavy Zpráva o Lodži. Film bude k vidění v Oku i v úterý a ve středu, pak bude putovat po Česku.

Na začátku června projekt uvidí diváci v kině v Novém Boru, v půlce června pak například v brněnském Kině Art. Televizní premiéra je plánována na podzim.

Ghetto jménem Baluty vstupuje do kin v době, kdy už tu je v nich k vidění tematicky podobný, i když rozsahem větší projekt Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty. Autor se v nich vydává do zapomenutých koncentračních táborů v Bělorusku či Lotyšsku.

 

Právě se děje

Další zprávy