reklama
 
 

Do kin míří další transport ze země prosycené krví

17. 3. 2008
Uvidí televizní diváci unikátní cyklus o holocaustu?
Doporučujeme

Praha - Do kin letos vstoupí tři snímky ze série Zapomenuté transporty. Cyklus Lukáše Přibyla už získal od FITES cenu Trilobit za první díl o Lotyšsku, uvedený do kin na sklonku roku 2007, teď ho budou následovat další tři díly.

Distribuční premiéru si v úterý odbyde díl o Bělorusku, který mapuje transporty do ghetta v Minsku a vyhlazovacího tábora Malý Trostinec, kde se ze sedmi tisíc deportovaných českých Židů konce války dočkalo pouhých dvaadvacet.

Na konci dubna ho následuje do kin třetí díl Zapomenuté transporty do Estonska; čtvrtý díl o transportech do Polska by měl přijít na řadu na konci června.

Více o cyklu: V roce 1944 přece už židovské děti nebyly, zní ve filmu
Dokumenty 2008: Získá dokumentárního Českého lva Marcela či Havel?
Ocenění Trilobit: Trilobita si odnesly i nonkonformní máničky

"Rádi bychom film premiérově uvedli v Karlových Varech," říká producent Ondřej Trojan.

Zda potom diváci budou mít šanci unikátní tetralogii uvidět i na obrazovkách, zatím není jisté.

"Je to projekt, po kterém by Česká televize měla prahnout, ale nabízejí nám směšné ceny v řádu několika desetitisíců korun. Celý ten cyklus přitom stál patnáct milionů," říká Trojan.

Pravděpodobně tak prý dřív uvidí cyklus zahraniční televizní diváci. Producent  zároveň jedná o uvedení na festivalech, plánuje se vydání DVD.

Čtyři celovečerní filmy prostřednictvím autentických výpovědí pamětníků rozkrývají kruté nacistické deportace do východoevropských koncentračních táborů. Na rozdíl od přece jen "známější" Osvětimi či Sachsenhausenu zůstávaly koncentrační tábory na Východě do nedávna více méně neznámou součástí temné historie.

Neznámou možná i proto, že o nich neměl téměř kdo vyprávět. Šance na přežití se tam počítala na pouhá promile a českých Židů, kteří se odtud po válce vrátili, nebyly ani tři stovky.

To se rozhodl změnit mladý dokumentarista Lukáš Přibyl, když se před několika lety vydal po stopách pamětníků hrůz. Sedmileté natáčení ve dvaceti zemích na třech kontinentech dalo pak vzniknout čtyřem devadesátiminutovým filmům.

Přibyl sjezdil celý svět, aby vypátral poslední přeživší, kteří mnohdy mluvili o svých vzpomínkách vůbec poprvé.

Výsledný cyklus nepracuje s autorským komentářem, ale předkládá jen autentické výpovědi pamětníků doplněné o unikátní fotografie, které Přibyl posbíral také na nejrůznějších místech světa, a působivou hudbou Petra Ostrouchova.

Svědci, se kterými Přibyl mluvil, líčí Bělorusko v druhém z dokumentů jako apokalyptickou krajinu s půdou prosycenou krví bezpočtu obětí.

"Válečné Bělorusko bylo zemí, kde rozvaliny zcela zničených měst lemovali oběšenci, kde prašné cesty křižovaly pojízdné plynové komory přezdívané dušehubky a v hlubokých lesích se přemnožili 'obrovští vlci, vlci lidojedi' živící se masem zavražděných z masových hrobů," říká Přibyl.

"Když už ten vlak několik hodin stál, řekli jsme si, že je to konečná stanice. Tak jsme našli odvahu a odhrnuli záclony a to, co jsme viděli, se slovy nedá vypovědět. Byla tma, jen světla svítila a na každém kandelábru visely dvě tři divné věci. Nechtěli jsme věřit zraku, že to, co tam visí, jsou lidská těla,"  vzpomíná hned na začátku prvního filmu jeden z českých deportovaných do Minsku.

 


 

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama