Do tunelu se řítí vlak a uvnitř muž muslimského vzezření kráčí do jídelního vozu. Když z kapsy vyndá ubrousek s pečlivě zabaleným sáčkem čaje, fanouškům snímku Equalizer je jasné, že začínají problémy. Hrdinův falešný plnovous oklame jedině Turka, který s kumpány unesl dceru od matky. A teď za to bude pykat.
Úvodní scéna Equalizeru 2, který právě hrají kina, opět stojí na charismatu amerického herce Denzela Washingtona coby bývalého agenta tajné vojenské služby, který se ke stáru rozhodl stát něčím jako Robinem Hoodem. Klidným a přesto brutálním mstitelem, který k likvidaci padouchů nepotřebuje nadpřirozené schopnosti.
Třiašedesátiletý Washington poprvé ve své kariéře účinkuje v pokračování. Nepochybně jsou v jeho bohaté filmografii vhodnější kandidáti na druhý díl, ovšem málokterý měl takový komerční úspěch jako původní Equalizer z roku 2014. Ten se s tržbami v USA před 100 milionů dolarů stal hercovým čtvrtým historicky nejúspěšnějším snímkem.
Šlo o trochu brakovou a přímočarou adaptaci stejnojmenného televizního seriálu z 80. let. Příběh o chlapíkovi v letech, který se drží zavedených rituálů a denně chodí číst do nedalekého bistra, vybaven vlastním pytlíkem čaje, se pozvolna zvrtl do jednoduchého, ale efektního vyprávění o kruté pomstě.
Washingtonova postava jménem Robert McCall zaplňovala prázdno ve svém životě napodobováním výzvy, které holdovala jeho bývalá žena: přečíst zásadních 100 knih. Při tom McCall vždy prohodil pár slov s kavárníkem či prostitutkou, která se na baru každý večer emočně připravovala na příští "kšeft". McCall si hleděl svých knih. Alespoň dokud dívčin ruský pasák nepřekročil jisté hranice. Tehdy McCall zaklapl Starce a moře a místo něj vzal do ruky zbraň.
Nyní je o čtyři roky a osm knih dál. A na pozvolné vyprávění už není čas. Equalizer 2 začíná nadupanou, ale také trochu úsměvnou akční scénou ve vlaku. Připomíná špatnou bondovku.
Zbytek filmu se posléze pouští do poněkud zmatené mise. Představí celou řádku postav, které vzápětí hned opustí, ukáže, kterak Robert McCall pokračuje v přebírání spravedlnosti do vlastních rukou, až konečně pozvolna rozvine hlavní děj. V něm se Equalizer 2 pokouší být špionážním thrillerem, ale pouze bloudí v zákrutech vlastního líčení událostí.
V kontextu současných hollywoodských thrillerů či superhrdinských snímků, které často líčí relativně komplexní společenské a politické vztahy, působil první díl Equalizera jako zapomenutý naivní film z 80. let. Denzel Washington byl jakousi méně temnou a znepokojivou verzí Charlese Bronsona ze série Přání smrti, který ve snaze pomstít smrt ženy likvidoval bezejmenné pobudy na ulici.
Equalizer 2 se ale zbavuje toho jediného, co na jedničce fungovalo: vztahů mezi postavami. Sice zbrkle buduje nové, ale zároveň do toho neustále vstupují do absurdna vyhrocené hrdinovy mstitelské sklony.
Už po úvodní scéně divák kroutí hlavou: proč by samozvaný hrdina kvůli unesené holčičce cestoval až do Turecka? Chránit blízké, zabíjet pobudy a kriminálníky v sousedství kvůli vnitřnímu smutku a hněvu snad ještě dává jakýsi smysl, ale tato eskapáda? Jediné rozumné vysvětlení zní, že tvůrci chtěli z nesourodých, leč atraktivních prvků vypočítavě smontovat další úspěšnou franšízu.
Divák má však nutkání za tu nejapnou snahu jen poděkovat a rezolutně říci: stačilo. Když se konečně rozjede béčkový děj, v němž figurují McCallovi bývalí kolegové, kteří místo služby vládě nyní zabíjejí pro mrzký zisk, ani Washingtonovo charisma neutáhne takovou porci blbosti. Zvlášť ve scénách, kdy hrdina moralizuje a vštěpuje uvědomění nadějnému mladému malíři z činžáku, který by raději místo barev vzal do ruky kvér, protože to tak přeci dělávají černoši v sousedství.
Už první Equalizer v tomto ohledu působil lacině: ukazoval hrdinu jako muže, který padouchům nabízí mír. Jen aby je poté mohl o to brutálněji zmasakrovat, když odmítnou. Ve dvojce se podobné okamžiky blíží nezáměrné parodii - navzdory tomu, že na samotnou akci se docela dobře kouká.
Je tu jedna skutečně napínavá scéna, když padouši u sebe doma hledají McCalla a ten na dálku instruuje souseda, který se na místě shodou okolností ocitl, aby se před zabijáky skryl. Tady se snímek na chvilku přiblíží nedostižným špionážním vzorům typu série o agentu Bourneovi, v níž ovšem režisér Paul Greengrass podobné spletité sledovačky a hry více stran s různými zájmy rozjížděl složitěji, precizněji a s větší elegancí.
Equalizer 2
Režie: Antoine Fuqua
Falcon, česká distribuční premiéra 16. srpna
Jinak Equalizer 2 klopýtá mezi Amerikou a Bruselem, aniž by pořádně ospravedlnil existenci celé bruselské dějové linie, a pro větší efekt končí akční smrští ve městě, kde zrovna řádí hurikán.
Když však moc nefungují postavy, vichr ani déšť s budováním napětí nepomohou. Spíš si divák říká, kdy z vody začnou vyskakovat žraloci jako v béčkové sérii Žralokonádo. V té chvíli už by ho nic nepřekvapilo.
