Recenze - Máte zamčeno?
Tuhle otázku jako by nám sugestivně pokládaly všechny ty sériově vyráběné biografie sériových vrahů a anatomicky podrobné rekonstrukce jejich mordů. Jde vlastně o takové kramářské morytáty věku technických obrazů, které nijak nepolevují na bombastické rétorice s úmyslem šokovat a zároveň vychovávat: Uvidíte řádění člověka zvrhlého, dejte si pozor na něého!
Panoptikální původ se podařilo překročit směrem k filmovému požitku např. Claudu Chabrolovi (Landru,1963), který použil životní příběh „Pařížského Modrovouse" coby podklad své možná nejnemilosrdnější studie přetvářky a hrabivosti.
Richard Fleischer (Bostonský případ,1968) zas společně s Davidem Fincherem (Zodiac, 2007) dospěli díky rekonstruování letitých policejních pátrání k frustrující výpovědi o nemožnosti dosáhnout spravedlivého rozřešení.
A Shôhei Imamura (Moje úloha je pomsta,1979) nebo Gerald Kargl (Angst,1983) se nám pokusili skrze obraz mysli sociálně i psychicky narušených vrahů zprostředkovat metafyzické dotazy po původu zla v člověku.
Henry: portrét masového vraha - jak vidno, český distributor si s rozdílem mezi „sériovým" a „masovým" vrahem hlavu moc neláme, jen aby to neudělal někdo za něj… - je suverénní debut a prozatím i životní výkon režiséra Johna McNaughtona (Vzteklej pes a Glorie, Nebezpečné hry).
Film z roku 1986 (vydal Magic Box) se hlásí k otázkám posledně jmenovaných - a troufám si tvrdit, že představuje posud nejbolestivější zásah do „srdce temnoty".
Zamčeno na jeden západ…
Velmi volnou inspirací tu byl „život a dílo" Henry Lee Lucase a Ottise Toola, dvojice údajně nejproduktivnějších sériových vrahů v dějinách kriminalistiky: přičítáno jim bylo až 600 obětí, naprostá většina obvinění se však nikdy neprokázala.
Film si ale namísto detailního nimrání se ve „skutečném případu" předsevzal vystavět právě a pouze na detailech z Lucasových výpovědí komplexní portrét zla - zla, které pohlcuje a destruuje všechno, co o něj jen zavadí.
Hypnotický výjev až sochařsky naaranžované mrtvoly v prvním záběru střídá banalita všedního dne. Henry típne cigaretu a platí kafe. Další morbidní sochařina. Henry se projíždí městem v otřískaném autě. Mrtvola…
Neuplynuly ani tři minuty a nám musí být jasné, že jsme se ocitli ve světě, kde vzít někomu život má asi tak stejnou váhu jako típnout to cigáro a kde nenajdete příjemnějšího povyražení z nudné každodenní existence, než se pokochat vzpomínkou na vlastní „dobře odvedenou práci". Tedy až na ten pocit beztrestnosti, když jen tak mýrnyx týrnyx odpravíte další náhodnou oběť.
Je to opravdu divácky nepříjemný a svého druhu šokující zážitek, nikoli však amorální. Na to má režisér příliš pevně v rukou vyznění scén a nikdy nedopustí, abychom si zobrazované násilí příliš užívali. Každé případné napojení na některou z postav utíná přesně ve chvíli, kdy by hrozilo, že bychom ji mohli začít chápat, a tím pádem omlouvat (odstrašujícím příkladem budiž Zrůda od Patty Jenkinsové - sentimentální melodramatická obhajoba sériové vražedkyně z roku 2003).
…dva západy…
Portrétovaný antihrdina v příběhu představuje víc než cokoli jiného nekompromisní princip slastné destrukce, dramaturgický činitel, který dříve či později (doslova) odstraní z vyprávění jakékoli vedlejší linie a motivace. Což se v praxi projevuje tím, že jsme filmem neustále upozorňováni na zaměnitelnost a snadnou odstranitelnost čehokoli kromě zla, jehož je Henry nositelem.
Proto není ani tak podstatné z jakého prostředí postavy pocházejí, jaké měli dětství, nebo jaké mají mezi sebou právě vztahy. Podstatné je, zda mají v sobě dispozice ke zlu a jestli se pro něj rozhodli; jestli se ho rozhodli tolerovat, vpustit do svých životů, či rovnou naplnit jím celou svou existenci. Jednoduše předpoklady sociální jsou tu řazeny až za ty biologické a etické.
Henry by tak klidně mohl ve své druhé a „lepší" identitě hrát roli „wallstreetského yupíka" (Patrick Bateman z Amerického psycha, 2000) nebo milujícího středostavovského taťky (Earl Brooks z Mr. Brookse, 2007).
A hrál byl ji stejně dobře jako tu svou roli: nesmělého představitele „bílé lůzy" z předměstské garsonky. Nic by to ovšem nezměnilo na povaze zla, které ho prostupuje, o jehož kořenech a vhodném „šířícím" prostředí se můžeme pokusit dohadovat, ale nikdy ho dokonale nevysvětlíme.
…bezpečnostní řetěz…
McNaughton navíc celý příběh pozoruje krajně odtažitě a neempaticky, jak to se svými narušenými vrahouny dělává i Michael Haneke (např. Funny Games USA, 2007), čímž se paradoxně s dokonalou empatií napojuje na Henryho psychopatickou mysl.
Kamera klaustrofobicky uzavírá postavy do detailů, půlkruhových jízd a stísňujících nadhledů a podhledů, k čemuž jí dopomáhá jak civilně „ušmudlaná" a „odbarvená" výprava - často si najde nějaký svíravý architektonický rám nebo přirozenou překážku v cestě - tak deprimujícně „těžké" tóny syntezátorových ploch od Roberta McNaughtona.
Mimořádně autenticky pak působí i obsazení hlavních rolí herci, v jejichž tváři je podepsána jakási nenamaskovatelná a nezahratelná primitivita, až lehká degenerace. A zejména v případě Michaela Rookera tu díky dokonalému vybalancování hranice mezi „nadživotným vražedným principem" a uvěřitelnou sociální skutečností můžeme hovořit o dosud nepřekonaném výkonu kariéry.
…závora!
To, že je ve své roli opravdu dobrý, si uvědomíme ve chvíli, kdy jsme (obdobně dobrým režisérem) donuceni s ním dlouhé minuty nezacíleně bloumat ulicemi města.
Stejně jako šílený ostřelovač z Terčů (Peter Bogdanovich, 1968), středoškolští zabijáci ve Slonovi (Gus Van Sant,2003), nebo moderní „upír" Martin (Georgie A. Romeo, 1977) se totiž Henry věnuje „vyprázdněnému" bloumání, aby nám tím odhalil poslední důležitou metaforu.
Obraz světa, který postrádá nejen pořádkové složky (za celý film nezahlédneme ani jednoho policajta v uniformě), ale především jakékoli „naplnění". Jakýkoli smysl, který by netkvěl jen v permanentním bezostyšném ukájení vlastního libida.
Nakonec je tedy „Henry" jedním z nejpůsobivějších kinematografických varování před absolutně zhoubnou a vyprazdňující silou zla a zároveň před hlubokým osaměním, které dolehne na každého, kdo se zlu poddá.
Takže: Máte zamčeno?
| Henry: portrét masového vraha | |
| Henry: Portrait of a Serial Killer | |
| Žánr: | Horor, Krimi, Thriller |
| Režie: | John McNaughton |
| Obsazení: | Michael Rooker, Tom Towles, Tracy Arnold ad |
| Délka: | 83 minut |
| Premiéra ČR: | 20.07.2009 |
