Recenze - Věra Chytilová ho považuje za jeden z nejlepších porevolučních dokumentů, má za sebou účast v oficiálním výběru na karlovarském festivalu i vítězství na loňské přehlídce dokumentů v Jihlavě. Na začátku roku byl k vidění na ČT, teď Poustevna - das ist Paradies konečně vstupuje i do kin.
Dokument natočili mladí dokumentaristé Martin Dušek a Ondřej Provazník, odehrává se v severočeském městečku Dolní Poustevna na česko-německé hranici. Předkládá pozoruhodný výlet do míst, která zalidňují vietnamští trhovci, Němci cestující za lacinými nákupy i sexem a hledači alternativního způsobu života.
Většina původních obyvatel odtud byla po druhé světové válce vysídlena kvůli německému původu. Poustevna je tak jedním z těch mnoha míst v českém pohraničí, jehož obyvatelé i "duch místa" se doposud nevyrovnali s brutální ztrátou kořenů.
Inspirací prý byla "nabídka odsunu Čechů do Německa" - inzerát anoncující v regionálním tisku obyvatelům vesnice Poustevny možnost odstěhovat se na druhou stranu česko-německé hranice jako vyřešení problémů s migrací východoněmeckých občanů na Západ.
Hrdinkou dokumentu je mimo jiné sudetská Němka Alžběta Váňová, v Poustevně žijící Holanďan Daan či mentálně postižený Luboš se svými kamarády. Nikomu z těch mnoha různorodých obyvatel se ale nevede zvlášť dobře.
Titulní ráj v tom nehostinném místě vidí snad jen pětapadesátiletý Němec Volker, který po sjednocení Německa přišel o ženu i práci. Pravidelně se sem vyráží odreagovat z německého příhraničního města Sebnitz, aby tu okusil levných výrobků na vietnamské tržnici i něhu českých dívek v místním bordelu.
Na tržnici se s Volkerem setkává i členka místní početné vietnamské komunity, dospívající Denisa. Většinu času tráví v obchodě a doufá, že se jednou vrátí do rodného Vietnamu. Pro ostatní hrdiny je život v Poustevně je příliš ubohý, než aby ho šlo milovat; protože milovat ho lze jen tehdy, když už nic jiného milováníhodného není nablízku.
Autoři akcentují tristní bizarnost místa, kde se v úvodu dokumentu potkávají chovanci místního blázince se sádrovými trpaslíky z vietnamské tržnice.
Současně je jejich film výpovědí o paradoxech globalizovaného světa a života bez kořenů; filmem o ztrátách životních jistot uprostřed Evropy. Ničím nelze ospravedlnit zoufalé existence hrdinů.
Lidé tu zapomínají na někdejší sousedství, jejich způsob života je zesílenou ozvěnou toho, jak se žije v celém zbytku Česka, možná i Evropy - nevšímavě k okolí, uzavřeně uvnitř vlastních komunit či rodin, bez zájmu o cokoliv za hranicí omezených obzorů.
Všichni jsou v tom temném, Bohem i lidmi zapomenutém kraji cizinci - nejen původem a národností, ale svým založením. Cizinectví, nedobrovolné poustevničení je tu povýšeno na způsob života; jako výraz i důsledek vlastního znechucení z místa bydliště a světa kolem.
Výstižně to ilustruje závěr dokumentu. Vietnamka Denisa česky vypráví o svém snu odcestovat do Německa. Němec Volker po zklamání s českou prostitutkou vyráží hledat štěstí od Thajska a Holanďan odjíždí i s rodinou hledat štěstí do Anglie.
Vydařený dokument má jen menší problémy s hudební dramaturgií. Ale vyhýbá se televizně publicistickému pohledu a je ambiciózním pokusem o vykročení z českého rybníčku. I proto, že jeho téma je české i evropské zároveň, v jen zdánlivě sjednocené Evropě tím spíš.
