Do českých kin vstupuje první posaddámovský film

Irena Hejdová Irena Hejdová
19. 1. 2008 18:35
Želvy mohou létat a filmy dojímat

Recenze - V české distribuci patří íránsko-iráckému filmu Želvy mohou létat hned několik nej. Do kin je uváděn v Projektu 100 jako jeden z mála nových snímků letošní kolekce.

Vznikl jako první irácký film po pádu Saddáma Husajna a je ojedinělým setkáním s blízkovýchodní kinematografií, která k nám zase tak často neproniká.

Želvy ale nehřeší na to, že jsou z netypického teritoria a že by jim k zásahu diváků i k zisku medaile za zásluhy mohl stačit už jen fakt, že v nepříznivých podmínkách vůbec vznikly. V prostinkých natáčecích podmínkách se zrodil film, který je daleko těžší dostat z hlavy, než leckteré velkorozpočtové trháky.

Čtěte více: PROJEKT 100: Poprvé bez Králíka, zato se želvami

Hrdinou je Satelit, třináctiletý chlapec z utečeneckého tábora na turecko-irácké hranici, pověstný mezi místními svou zručností a schopností sehnat nesehnatelné. Na něm tkví úkol zajistit improvizované vesnici spojení se světem.

Želvy mohou létat
Želvy mohou létat | Foto: Aerofilms

Satelit je samozvaným kápem místní komunity dětí, které jsou zvyklé vyrůstat v hrůzách války a svůj čas tráví nebezpečným sbíráním min v okolí.

Je mezi nimi i Agrin, málomluvná dívka z vedlejší vesnice vláčící se krajinou se dvěma malými příbuznými - s předvídačem budoucnosti Bezručkou a slepým batoletem - a se svým traumatem z nedávného dětství, které bude odhaleno až v tragickém závěru.

Satelitovi se Agrin zalíbí a snaží se ji upoutat, hradba dívčina mlčenlivého odstupu je ale příliš vysoká. Vesnice zatím marně čeká na nějaké znamení, že se blíží Američané a s nimi i konec války a celého "agonického světa".

Želvy mohou létat
Želvy mohou létat | Foto: Aerofilms

V syrově ztvárněném exotickém prostředí zaujmou jak neokázalé (ale o to autentičtější) výkony neherců, tak i silný a chytře vystavěný děj, který mísí nevinnou dětskou lovestory s až apokalypticky pojatým dramatem, které zobrazuje odvrácenou stranu války skrytou za ikonickými záběry z televizního zpravodajství.

Děti jsou zmrzačené na tělech i na duších, zbídačelé dlouhotrvající válkou a předčasně vyspělé protrpěnými hrůzami. Přitom jakoby si krutost samy nepřipouštěly a o to děsivěji působí samozřejmost, se kterou žijí v neustálém ohrožení života.

Setkání se smrtí či s dalším zraněním jednoho z nich přijímají bez emocí, pragmaticky, jakoby bez pohnutí. To všechno platí zejména o skvostně zahrané Agrin, jejíž minulost je odkrývána pomocí čím dál čitelnějších flashbacků.

Silou svého příběhu, emocemi i humanistickým poselstvím může film působit až vyděračsky, míru ale nepřekročí právě díky autenticky nestrojené, přitom profesionální formě. A to i díky závěru, který rozhodně neslouží jako rozhřešení západní civilizaci.

Želvy mohou létat
Želvy mohou létat | Foto: Aerofilms

Dojímá silně, a přitom jaksi mimoděk, jednoduše, bez efektů. Stejně jako podává svědectví o propojeném světě - až se tomu ve světě mediálních obrazů nechce věřit a přijmout to. 

Přitom se nezříká ani komických momentů, zejména v charakterizování hlavního hrdiny, který je i díky základním znalostem angličtiny považován ostatními za poloboha a náležitě si to umí užít, když projíždí utečeneckým táborem na svém pestrobarevném kole či tudy vláčí obrovské kolo satelitní antény.

Kdo v tom necítí ironii, může filmu vyčítat jistou proamerickost: na příchod invazních jednotek hrdinové čekají jako na spasení, i když realita byla nejspíš mnohem komplikovanější.

Ale ani Pohádky tisíce a jedné noci dnes nemají šťastný konec: mina, která v závěru bolestně poznamená jednoho z hrdinů, je americká, takže "rozložení sil" je spravedlivé.

Je to zvláštní svět, v němž se bolest zubů léčí petrolejem a nejhezčím dárkem je Saddámova ruka a zlaté rybičky v igelitovém pytlíku. Je to ale současně svět, reálný, zalidněný reálnými lidmi a reálnými problémy.

Možná je to nespravedlivé, ale ve světle Želv evropské a české tragikomedie o mezilidských i partnerských vztazích nemohou působit jinak, než právě marginálně.

Želvy mohou létat (Lakposhtha ham parvaz mikonand), Írán, Irák, Francie 2004. Sscénář a režie Bahman Ghobadi, kamera Shahriar Assadi. 95 minut,  distribuce Aerofilms. Premiéra 10. ledna 2008 v rámci Projektu 100.

 

Právě se děje

před 13 minutami

Nové radní České televize poslanci nezvolili. Není jasné, kdy se k volbě znovu dostanou

Sněmovna v úterý čtveřici členů Rady České televize nevolila. Předseda opozičního klubu lidovců Jan Bartošek si po zhruba půlhodinové debatě k výběru televizních radních vzal přestávku do konce jednacího dne, poslanci se opět sejdou ve středu. Kdy bude výběr členů rady pokračovat, není jasné.

K odkladu volby vyzývá část opozice i Senát. Mezi adepty jsou i lidé, kteří podle kritiků představují ohrožení nezávislosti veřejnoprávní televize. Pirát Tomáš Martínek dnes neprosadil návrh, aby výběr pokračoval až potom, co sněmovní volební výbor posoudí výtky senátní mediální komise. Bartošek zase chtěl, aby se výbor zabýval zákonností postupu nynější členky televizní rady Hany Lipovské.

Zdroj: ČTK
Další zprávy