Hrdina francouzského hraného sociálního dramatu Modlitba, které právě promítají česká kina, se tu pokouší nahradit heroinový návyk vírou a přísným řádem.
"Náboženství je jen jedna z věcí, které mohou pomáhat. Vedle terapie, přátelství a dalších," přibližuje svůj snímek o závislostech režisér Cédric Kahn. "Ale to podstatné je vždy na vás. Věřím, že jediná věc, která vás v životě může zachránit, je věřit sám v sebe," dodává dvaapadesátiletý Francouz, který už před Modlitbou natočil 11 filmů a byl za ně nominován na festivalové ceny v Cannes, Berlíně či San Sebastiánu.
Modlitba, jeho novinka, je ukázkou čisté neokázalé filmařiny. Svět rehabilitačního centra uprostřed Alp pozoruje Kahn s odstupem i empatií. Nekritizuje, nehledá jasné odpovědi, pouze s kamerou pobývá v blízkosti hrdiny Thomase a vše podstatné těží z neuvěřitelného hereckého výkonu jeho představitele Anthonyho Bajona. Ten za hlavní roli v Modlitbě coby čtyřiadvacetiletý vloni získal Stříbrného medvěda pro nejlepšího herce na festivalu Berlinale a posléze byl nominován na francouzskou sošku César.
"Chtěl jsem někoho, kdo se bude nacházet v onom bodě obratu mezi dětstvím a dospělostí," komentuje režisér casting. "Volba herce je zásadní a pocitová věc. Neumím popsat svá kritéria, prostě herce uvidím a vím, že je to ten pravý. Když jsem uviděl Anthonyho, věděl jsem, že mu uvěřím vše - že měl těžké dětství i to, že nabyl víru v boha."
Cédric Kahn vyobrazuje chlapecký kolektiv jako společenství pevně semknuté se společným cílem zbavit se návyku a zároveň jako extrémně křehkou jednotku. Stačí maličkost, drobné selhání, a vše se může sesypat.
Režisér však zprvu nechtěl točit snímek o náboženství. Prý nevěří, že víra může být náhražkou za drogy. Chtěl ukázat komunitu jako komplexní celek - a to se mu podařilo. Natočil jednoduché drama, které však nenabízí jednoduché závěry.
Modlitba je tak film, v němž na povrch neustále vystupují pochyby, stále je otevřený interpretacím. Někdy stačí pohled do očí hlavního hrdiny či jemné gesto, aby divák zapochyboval a kladl si otázky.
"Chci ukázat věci, jak jsem je viděl, nikoli vytvářet idealistickou vizi komunity," podotýká režisér. "Ukázat požehnané chvíle modlitby i striktní pravidla. Musíte vidět, odkud ti chlapci pocházejí, jde o osamělý život bez vzdělání, život na ulici. Dává smysl, že je musíte léčit pomocí podobného pevného řádu. Navštívil jsem hodně center pro léčbu závislostí, vždy v nich platí přísný řád."
A dále Kahn hovoří o tom, jak když snímek připravoval, mluvil s mnoha skutečně závislými mladými lidmi. "Hodně to se mnou pohnulo," přibližuje silné emoce, které se staly základem scénáře. "Nejvíce mě nezdrtil proces závislosti, ale co se narkomanům stalo předtím. Pokaždé šlo o dítě, které bylo nějak zraněné. Kterému bylo ublíženo. A všem scházela láska."
Modlitba spíše než na slovech stojí na tichých, mnohdy tělesných scénách, třeba na běžných pracovních úkonech, jimiž hrdinové doslovně i obrazně vyhánějí drogy z těla. Jedním z prvních vrcholů snímku je Thomasův záchvat hned zkraje po příchodu do léčebny.
V té chvíli se kolem mladíka uprostřed noci semknou jeho kolegové a snaží se mu pomoci mlčky, prostým fyzickým kontaktem. Lidský dotek se pozvolna mění v cosi takřka posvátného, nevýslovného. V podobných chvílích Kahnův film roste do nebe.
A byť v Modlitbě je prostor i pro zázrak, režisér zdůrazňuje, že na zázraky nevěří. "Záleží, jak definujete zázrak, i úspěšný film může být zázrak. Věřím v malé zázraky," vrací se v rozhovoru zpět na zem. A dodává, že jeho film v posledku nepojednává ani o náboženství, ani závislosti.
"Vypráví o cestě od smrti k životu, všichni protagonisté jsou negativně orientovaní směrem ke smrti, mnozí byli smrti blízko," popisuje své subtilní a přitom obrovské a obtížně uchopitelné téma Kahn. "A pak procházejí komplikovaným procesem, musí učinit osobní rozhodnutí, rozhodnout se žít."
Ne náhodou Kahn situoval film do horské krajiny. "Bylo důležité, že jsou chlapci izolovaní, ve městě čeká pokušení. To je racionální důvod," říká režisér. "A pak jsem si také myslel, že když se mluví o setkání s bohem, mělo by se odehrát v přírodě. Jedním způsobem, jak popsat víru v boha, je víra v přírodu. Hory přinášejí na mysl, že jsme obklopeni něčím větším, než jsme my sami, a že jde o něco věčného. Hory doslova ztělesňují víru."
Modlitba
Režie: Cédric Kahn
Film Europe, česká distribuční premiéra 18. dubna
Víra je přitom pro Cédrica Kahna nejen náboženským principem. "Musím věřit tomu, co vyprávím," přibližuje své režisérské krédo. "A věřím, že dobrý dokument je trochu fikcí a dobrý hraný film má zase dokumentární kvality. Dobrý film je také dokumentem o svých hercích."
Modlitba však pojednává také o různých druzích nesvobody. Kahn se domnívá, že každého z nás limitují různá vnitřní omezení, ale také vše, co na nás nanesla společnost, výchova, různé druhy pravidel. "Když chcete být svobodná lidská bytost, musíte se vysvobodit z mnoha okovů," uzavírá.
