Karlovy Vary - Todd Solondz je jednou z ikon amerického nezávislého filmu posledních dvaceti let. Už od svého druhého snímku Welcome to the Dollhouse (1995) si vypracoval svůj vlastní osobitý styl a servíruje pravidelně divákům příběhy loserů a různých zamindrákovaných a psychicky narušených hrdinů, aníž by sklouzl k jejich obhajobě nebo zatracení.
Člověku je za hrdiny, které semlel americký sen, spíš trapno než aby mu jich bylo líto, jak nakazuje hollywoodský kánon. Třiapadesátiletý režisér donedávna vzbuzoval kontroverze svými náměty: bez sentimentu se věnoval takovým tabuizovaným tématům jako pedofilie, znásilnění nebo sexuální perverze.
Čtěte také
Černý kůň se vzpíná nezávislé hřejivosti
Snímek Černý kůň je v tomto směru vlastně krotký. Vypráví o třicetiletém týpkovi Abem (Jordan Gelber), který žije doma s rodiči, předstírá práci u táty ve firmě a rád brázdí silnice v těžkém teréňáku.
Působí jako nezralý buranský trouba, kterému ovšem nechybí sebevědomí, když na jakési svatbě osloví dívku Mirandu (Selma Blairová), která už od pohledu hraje o několik kategorií vyšší ligu. Solondz nabízí cynickou, ale zároveň empatickou protiváhu současné vlny komedií o nedospělých mladých mužích.
Aktuálně.cz: Černého koně popisujete jako „odvrácenou stranu Judda Apatowa". Proč?
Já ne, to novináři. Chtěl jsem natočit alternativu k sentimentálnímu přístupu k tomuto žánru a k sentimentálnímu přístupu k tomuto způsobu života. Není to jen americký problém, vidíme ho v každé světské konzumeristické demokracii na světě. Někdo by mohl argumentovat, že infantilizace je způsobem, jak mladé muže rozptýlit od toho, aby je nenapadlo ani přemýšlet o tom, že by mohli bojovat proti statu quo. Čím víc hrají videohry a pouštějí si DVD, tím menší hrozbu představují pro politický systém.
A.cz: Proč podle vás nejsou filmy o ženských hrdinkách tohoto typu?
Ještě jsem nepotkal ženu, která by byla vášnivou sběratelkou DVD, komiksů nebo hraček.
A.cz: Kde jste našel inspiraci k příběhu?
To prostě nějak vyplynulo. Chtěl jsem prostě napsat klasickou story o tom, jak chlapec potká dívku. A to téma jsem objevil až při psaní. Věděl jsem určitě, že nechci mít ve filmu žádné ze svých kontroverzních témat, na kterých stála má předchozí tvorba. Takže to byla záměrná volba. Staly se už pro mě jakýmsi břemenem a chtěl jsem se od nich osvobodit.
Nebezpečná hra se studii
A.cz: Jak se mění pozice nezávislých filmařů v dnešní Americe?
Je to o tržních silách, málo filmařů je schopno rozvíjet svou kariéru bez překážek, neexistují u nás žádné granty jako v Evropě. Při filmech Štěstí a Storytelling jsem se na půl ponořil do studiového systému, ale to je nebezpečná hra, pokud si chcete udržet tvůrčí autonomii.
A.cz: Setkáváte se s cenzurou?
V Černém koni je jediná - je tam rozmazané logo velkého hračkářského řetězce. Ale mnoho korporací mně má na blacklistu. Koncern Toys´R´Us mi nedovolil natáčet v jejich obchodě a tak jsme interiérové scény z hračkářství museli natočit v Dominikánské republice. Ale preferuju rozmazání názvu značky, než abychom si vymýšleli fiktivní. Hrozně to ubírá na realističnosti, stejně jako když ve filmu někdo říká telefonní číslo s neexistující předvolbou.
A.cz: Musíte o vznik svých filmů hodně bojovat?
Všechno je boj. Zvlášť při potýkání se studiem. Vždycky jsou možné kompromisy, ale otázkou je povaha těch kompromisů.
Todd Solondz
je výraznou postavou amerického nezávislého filmu. Jeho druhý celovečerní film Welcome to the Dollhouse (Vítejte v domě panenek, 1995) získal Velkou cenu poroty na festivalu Sundance. Od té doby bývají jeho snímky uváděny na nejprestižnějších filmových přehlídkách. Následující snímek Štěstí (Happiness, 1998) byl promítnut v Cannes a získal cenu Mezinárodní federace kritiků. Život za časů války (Life During Wartime, 2009) získal na benátském festivalu cenu za scénář. V Benátkách byl v hlavní soutěži o Zlatého lva uveden i jeho zatím poslední snímek Černý kůň (2011).A.cz: Vidíte témata svých filmů dnes jako relevantnější než před deseti lety?
Já nevím, to mi musíte říct vy, jestli jsem relevantní. Nikdy při psaní nevím, jak budou lidé reagovat. Ale je úžasné, jak se z něčeho, s čím se moříte sami doma u stolu, stane něco, na co lidé reagují a co se promítá po celém světě.
A.cz: Proč myslíte, že se lidé cítí vašimi filmy tak snadno a často uraženi?
I když jsem upustil od kontroverzních témat, tak hodnocení se stále objevuje různé. Zahrávám si totiž vždycky s nejednoznačností, a proto jsou i reakce na mé filmy ambivalentní. Na plakátu k filmu Černý kůň jsou citáty z recenzí: Jeden říká „brilantně kruté" a ten druhý „jemné a něžné". Tak kdo má pravdu? Je to otázka vnímavosti. Mé filmy se skládají z prvků komedie a patosu. Některé situace někomu přijdou legrační a směje se jim, někdo jiný by se na něj obořil, proč se směje, když je ta scéna tak tak smutná. Pro mě je v tom obojí. Moje filmy jsou legrační i smutné zároveň. Já mám rád zábavu, ale ne každý je se mnou na stejné vlně.
Můj western by byl také autobiografický
A.cz: V předchozích filmech rozdělujete svůj zájem mezi řadu hrdinů, v Černém koni se ale soustřeďujete na jednu postavu. Proč?
Ptáte se, jako by na tom bylo něco zvláštního. Chtěl jsem napsat charakterový kus, dostat se té postavě pod kůži. Abe je hodně neomalený, není to zrovna někdo, s kým byste šli rádi na oběd. Ale má v sobě jistou zranitelnost a i když to není žádný hrdina, tak možná právě proto bychom s ním měli cítit. Je to test limitů diváckých sympatií. Mne ani tak nezajímá vnitřní změna postavy, ale změna postoje publika k ní. Proto jsem tam vložil hodně snových sekvencí, které pomáhají dostat se blíž k postavě.
A.cz: Jak moc jsou vaše filmy autobiografické?
Všechno je autobiografické, i když je to fikce. I kdybych natočil western, bude autobiografický.
A.cz: A nechystáte se natočit nějaký žánrový film?
Můj příští film, pokud se mi podaří sehnat peníze, se bude odehrávat v Texasu a bude trochu odlišný, od toho, na co jste ode mě zvyklí.
A.cz: Jak vybíráte herce. Když píšete scénář, myslíte už na někoho konkrétního?
Snažím se na to nemyslet, protože není jasné, kdo bude zrovna volný. Když bych se upínal na konkrétní herce, koledoval bych si o zklamání. Jsem v tomhle hodně pružný.
A.cz: Jak bojujete se sháněním financí?
To je vždycky válka. Nemám to rád, ale je to daň, kterou musím platit, když chci točit filmy. Peníze rád nesháním, mnohem víc mě baví učit všechny ty šikovné, ambiciózní mladé studenty. Protože jsem rád, že nejsem na jejich místě.
