Režiséři Alexander Astier a Louis Clichy už před čtyřmi lety úspěšně uvedli oba hrdiny do počítačově animovaného světa. Svým snímkem Asterix: Sídliště bohů tehdy napravili filmovou pověst protagonistů, kterou notně pošramotila série hraných snímků. Gérard Depardieu v ní v roli udatného a věčně hladového Obelixe, již si od roku 1999 čtyřikrát zopakoval, nestrašil ani tak Římany, jako spíš diváky.
A jak si jistě všimli všichni milovníci konspiračních teorií, slavný francouzský herec oznámil, že vrací svůj pas a žádá o ruský, v prosinci roku 2012 - tedy pouhé dva měsíce po premiéře posledního snímku, v němž ztvárnil Obelixe. Oficiální verze tvrdí, že Depardieu odešel do Ruska, aby se vyhnul francouzským daním. Ale pochopitelně je to jinak: skrývá se ve vyhnanství kvůli účinkování v této potupné sérii, která poničila kouzlo původních asterixovských komiksů.
Žerty stranou, zpět k nejnovějšímu filmu. Tvůrci Astier a Clichy ve snímku Asterix a tajemství kouzelného lektvaru navazují na tón předchozího Sídliště bohů. A už od úvodního tanečku druida Panoramixe v korunách stromů je vidět, že hodlají přidat na intenzitě.
Koho by nepřesvědčil tento akční gag, v němž účinkuje starý druid, vystrašené ptáče a dvojice zlomyslných kanců, toho převálcuje úvodní znělka. V předchozím snímku, který je adaptací komiksu z roku 1971, Asterix staromilsky skotačil v titulcích vizuálně připomínajících znělky starých bondovek či dobových francouzských filmů.
Nejnovější dobrodružství, které tentokrát nemá základ v komiksu, už začíná titulkovou sekvencí, v níž se vše hýbe do rytmu současné úderné elektronické hudby. A v tempu této splašené rytmiky, popkulturních odkazů a rychlých, trefných gagů ubíhá Tajemství kouzelného lektvaru až do konce.
V novém příběhu o hledání následovníka druida Panoramixe, který jako jediný v celé Galii umí vyrobit kouzelný lektvar, nejsou dobové narážky na společnost a politiku Francie v desetiletích po druhé světové válce. A oproti adaptacím původních komiksů, které psal René Goscinny a kreslil Albert Uderzo, tu vedlejší roli hrají i odvěcí protivníci Galů Římané.
Nynější příběh se rozhodl neoprašovat klasiku, ale vykročit do 21. století. Pro některé fanoušky asterixovských komiksů to možná opět bude kacířství - tento Asterix je hlučný, akční, rychlý a působí, jako by při jeho tvorbě magický lektvar užili i členové štábu. Ale postavy nezbavuje jejich původní osobitosti a dovede trefně rýpnout do francouzské povahy i aktuálních společenských témat.
Především je to však skvěle seřízená zábava pro diváky všeho věku, byť tentokrát s větším důrazem na děti a mládež než u předchozího Sídliště bohů. Zábava, která vyvrcholí nejvelkolepějším finále v dějinách asterixovských filmů. Soubojem, který všem protagonistům doslova přeroste přes hlavu.
Asterix a tajemství kouzelného lektvaru
Režie: Alexandre Astier, Louis Clichy
Bioscop, česká distribuční premiéra 20. prosince
Konci roku tak v tuzemských kinech překvapivě vládnou dva animované komiksové snímky. Asterix a tajemství kouzelného lektvaru jistě není nikterak převratným filmem jako revolučně animovaný a ve všech ohledech vynalézavý Spider-Man: Paralelní světy.
Ale zatímco Spider-Man skvěle vystihuje tempo a vidění světa, v němž žijí teenageři ve věku od 12 do 15 let, Asterix s podobným nasazením dovede nadchnout jejich o pár let mladší sourozence.
