Americká televize HBO v pondělí uvedla první dvouhodinovou část čtyřhodinového dokumentu Když se hráze protrhly, který se vrací k rok staré tragické události. Druhý díl se vysílá dnes. Už teď ale dokument vyvolává nadšení kritiků. A znovu jitří bolest postižených.
- ČTĚTE VÍCE O FILMU KDYŽ SE HRÁZE PROTRHLY - Spike Lee: Za Katrinu by měl někdo pykat
Hurikán 29. srpna 2005 poničil značnou část města New Orleans, zabil tu 1339 lidí a další tisíce připravil o střechu nad hlavou. Lokální i americká vláda si za následné zdlouhavé řešení krize v oblasti vysloužila nařčení z neschopnosti i z rasismu; živel postihl především černošské obyvatelstvo.
"Vláda zradila americké černochy," je nekompromisní Catina Thompsonová na stránkách lokálního deníku The Times-Picayune, které se obsáhle věnují nadcházejícímu výročí události. Diskutují tu i místní, kteří Leeův dokument viděli už na místní slavnostní předpremiéře.
Nebyl jsem se schopen přimět, abych na premiéru šel," píše Charlie French. "Myslím, že mluvím i za řadu dalších, když řeknu, že celý cirkus kolem výročí Katriny je únavný a ty obrázky příliš bolestné."
Většina místních diskutujících ovšem nezpochybňuje kvalitu ani význam dokumentu známého afroamerického režiséra. Od kritiků si film zatím vysloužil bezvýhradně kladné recenze.
Podle Barryho Garrona z Hollywood Reporteru není film pouhou vzpomínkou či requiem za oběti hurikánu. "Je to mnohem víc. Je to vyčerpávající pohled na to, co bouře udělala s životy těch, kteří ji přežili."
Většina kritiků vyzvedává právě dokumentární sílu výpovědí. "Ten film je těžké sledovat - všechen ten smutek a hněv," píše Doug Elfman z chicagských Sun Times. A popisuje scénu, v níž se Lee jedné ženy zeptá, jaké to je žít v New Orleans.
Odpověď: "Víte, na co myslím? Kdybych se prostě zabila, tak bych se tímhle svinstvem nemusela zabývat. Kdybych prostě zmizela z povrchu té zasrané země, tak by skončila ta bolest, ty slzy a všechno ostatní, co mě bude vyčerpávat až do konce života."
"Množství utrpení zobrazeného ve filmu je zdrcující," souhlasí Stephen Holden z New York Times. "Slyšíte tu hororové příběhy o tom, jak byla ve svých zničených domovech nalezena mrtvá těla nemocných a starých lidí, kteří nestihli utéct. Na konci každé kapitoly film ukáže, jak leží zakrytá i nezakrytá na ulicích a hnijí."
Další muž v Leeově dokumentu přirovnává důsledky řádění živlů k situaci, kdy každou část města zasáhla atomová bomba. Takových hrůzyplných obrazů a výpovědí je film plný. Ale bez naděje není.
"Obyvatelé New Orleansu byli po Katrině okrádáni pojišťovnami, poškozeni neschopností vlády a vysmíváni od zbytku Američanů," říká obavtelka Julia Leydová. "Díky tomu poznali, že se nemůžou spolehnout na nikoho jiného než sami na sebe."
A režisér ji prý svým dokumentem přesvědčil, že to možná stačí. "Protože jsme silní, důmyslní, milující, hrdí, optimističtí lidé - tohle Spike Lee opravdu vystihl."
