Praha - V pražském Divadle Na zábradlí se v neděli večer setkají pamětníci a příznivci této scény, která 9. prosince oslaví 55 let existence. První premiérou tu v roce 1958 bylo leporelo s písničkami Kdyby tisíc klarinetů.
Počátkem 60. let bylo Divadlo Na zábradlí průkopníkem absurdního dramatu v Čechách, za normalizace poskytlo azyl zakázaným filmových režisérům a v 90. letech čeřilo české divadelní vody kontroverzními inscenacemi režiséra Petra Lébla.
U zrodu Divadla Na zábradlí, jež dostalo jméno podle uličky vedoucí z Anenského náměstí na nábřeží, stáli čtyři divadelníci - Helena Philippová, Jiří Suchý, Vladimír Vodička a Ivan Vyskočil. V březnu 1959 se k DNZ připojil Ladislav Fialka a činohra a pantomima vedle sebe existovaly až Fialkovy smrti v roce 1991.
"Dobu Na zábradlí vnímám jako asi nejšťastnější období svého života... Vydobyli jsme si určitý svobodný prostor," vzpomněl kdysi již zesnulý exprezident Václav Havel, který v DNZ vystřídal řadu funkcí (od kulisáka a osvětlovače až po dramaturga) a který pro toto malé divadlo napsal své první hry Zahradní slavnost, Vyrozumění či Ztížená možnost soustředění.
V první polovině 60. let, kdy byl šéfem činohry režisér Jan Grossman, sklízelo DNZ úspěchy i v zahraničí, zejména s legendárním Králem Ubu a Kafkovým Procesem.
Zlatá éra 60. let skončila rokem 1968, kdy byl z DNZ nucen odejít Grossman i Havel. Vystřídali je mimo jiné režiséři Jiří Menzel či Jiří Krejčík a od roku 1976 k nim přibyl Evald Schorm, jehož shakespearovské inscenace Macbeth, Hamlet a Dostojevského Bratři Karamazovi se řadí ke klenotům české divadelní scény.
Členy činohry DNZ byla v té době řada později populárních herců, například Jiří Krampol, Jiří Bartoška, Pavel Zedníček, Karel Heřmánek či Jana Preissová. Po roce 1989, kdy se vrátil Jan Grossman, řada herců odešla a někteří založili pod vedením Heřmánka v roce 1992 Divadlo Bez zábradlí.
Další slavná éra divadla je spojena s uměleckým šéfem Petrem Léblem, jehož svébytné pojetí klasických her vyneslo divadlu nejen opět četné diváky, ale i několik prestižních Cen Alfréda Radoka.
V letech 1994 a 1997 byly například oceněny jako nejlepší inscenace Čechovův Racek a Ivanov i DNZ jako Divadlo roku. Úspěšná éra však skončila tragicky 12. prosince 1999, kdy se Lébl v DNZ oběsil.
K dalším výrazným osobnostem DNZ od 90. let patřil zejména herec a překladatel Leoš Suchařípa, který okouzloval diváky nejen v dílech jeho oblíbených ruských dramatiků a jehož osobitá dikce zní i po jeho smrti (v roce 2005) v divadle před každým představením (nabádá diváky k vypnutí mobilních telefonů).
Tuto sezonu otevřel tvůrčí tým z brněnské Reduty: ředitel Petr Štědroň, umělecká šéfka Dora Viceníková a kmenový režisér Jan Mikulášek. Hodlají rozvíjet poetiku inscenování nedivadelních textů, hledat spíše témata než příběhy a objevovat nové možnosti divadelního vyjadřování.
Herecký soubor obohatili Petr Jeništa, Jiří Vyorálek, Miloslav König a Anežka Kubátová. Repertoár posílily nové verze původně "redutních" inscenací Korespondence V + W, Europeana, Buržoazie, Zlatá šedesátá, Anna Karenina a Kabaret Kafka - v novém hereckém obsazení a v nových scénických řešeních.
Inscenace Šedá sedmdesátá zahájila řadu premiér původních titulů ve zpracování špičky současné české režie - Jana Mikuláška, Jana Antonína Pitínského, Jiřího Havelky a Jana Friče.
