Pardubice - Německá dramatička Felicia Zellerová přichystala svou nekonvenční hrou Pivo a ženy pro její inscenátory nelehký úkol. Tento divadelní experiment pojala jako sociologickou sondu zkoumající, o čem se baví opilé ženy v hospodách.
V inscenačních pokynech však autorka zakázala popíjení a rovněž přítomnost piva či žluté tekutiny podobné pivu na jevišti.
Dílo obsahuje 103 situací a proslovů bez figur, postav může být podle Zellerové libovolně. Krom toho vybavila potenciální režiséry již jen nepříliš praktickými pokyny, jako že když se na jevišti vyskytuje větší množství kytar, může se z nich vytvořit pyramida, nebo že když vznikne během inscenace na jevišti pochodňový průvod a nejsou pochodně, má se tento průvod rozpustit.
Německá dramatička, spisovatelka, filmová režisérka a mediální experimentátorka Felicia Zellerová získala řadu ocenění a tvůrčích stipendií. Osobitým způsobem se zabývá společensko-sociálními tématy, jako je například alkoholismus žen, workholismus či problematika levné pracovní síly.
Východočeské divadlo Pardubice přišlo s prvním českým uvedením hry Pivo a ženy v rámci cyklu scénických čtení ihned poté, co text dopřeložila překladatelka Zuzana Augustová. Talentovaná režisérka Tereza Říhová (27) rozepsala oněch 103 replik pro dvě mladé slečny (Veronika Macková, Jana Ondrušková), dvě starší ženy (Lída Vlášková, Romana Chvalová) a jednoho barmana (Josef Láska).
Hlína místo piva a pohřbívání zaživa
Zákaz pití na jevišti obešli režisérka s herci tím, že udělali dotáčky "pijáckých scén" v divadelním klubu, které pak herci spolu s diváky sledovali na plátně.
Zákaz nalévat na jevišti pivo pak pardubičtí tvůrci vyřešili tak, že číšník přivezl na pódium trakař s hlínou a lopatkou ji nasypával do půllitrů. Když ho dotyční protagonisté "pili", sypali hlínu na zem pod sebe a kolem sebe. To sloužilo i jako metafora pohřbívání sebe sama nezřízenou konzumací alkoholu.
"Napadlo nás to díky replice, kdy jedna z dam říká, že se vyspala s číšníkem, který musel brzy ráno odejít, protože dělá taky hrobníka," vysvětluje režisérka.
Dramatička Felicia Zellerová také nemá ráda, když se její text hraje, doporučuje ho raději číst. I tuto podmínku pardubičtí herci splnili, hrají pouze náznakově, a to včetně opilosti.
"Nemám ráda, když se hraje opilost na jevišti. Přijde mi to vždycky hrozně kýčovité a laciné, pro herce hodně těžké, aby to bylo věrohodné a nepřefláknul to. Proto jsme dali ztvárnění opilosti jen do filmu na plátno, které to podle mě snese lépe než jeviště," vysvětluje režisérka Tereza Říhová.
Zellerová přistupovala k psaní hry jako k sociologické studii, text vznikal na základě několikaletých rešerší. Navštěvovala hospody a poslouchala opilé ženy, o čem a jak se nejčastěji baví, jaká témata se v jejich hovorech opakují.
Pivo je podle mě na prd
Repliky jsou plné nedořečených vět, nakousnutých a nedokončených témat, průběžně se vracejících během hovoru, vulgarit, které v hospodách ztrácejí svou sílu:
"Pivo je podle mě na prd. Protože pak musím furt chc*t, a když už sedím na baru a záchod je na druhé straně, tak většinou zůstanu sedět. Čekám vždycky až do poslední chvíle, až už tam skoro nedokážu dojít. A záchod je pak taky většinou obsazen. A čekání… to jsem vždycky… Nejradši bych ty dveře vykopla, jenže se nemůžu skoro pohnout. Nohy – to je nevýhoda piva! Ale je to fuk!“
Autorka do monologů a dialogů vstupuje "vědeckými poznatky", které při svých rešerších po hospodách zjistila:
"Monolog o pivu: téma se neustále nově variuje, uchopí se pokaždé jinak, a to čím dál povrchněji. Vyhrotí se, rozebere a zapomene."
Na dotaz Aktuálně.cz, zda se i tvůrci hry podobně jako autorka inspirovali vlastními zážitky a zkušenostmi z hospod, režisérka odpovídá: "Při studiu JAMU jsme s kolegy studenty pobývali často v hospodě, takže s hospodskými řečmi mám spoustu zkušeností. Například neustálé opakování toho samého a úplné zacyklení řeči. Proto jsme podobné repliky seskupili k sobě a zacyklili je."
"Mám také letité rešerše, takže jsem s překládáním takových řečí neměla absolutně problém," uzavírá překladatelka Zuzana Augustová.
