Recenze - Divadlo Husa na provázku okupují legendy televizní zábavy pro nejmenší diváky Strýček Jedlička, Štěpánka Haničincová a Dáda Patrasová. A ve svérázných hereckých kreacích ožily také jejich slavné loutky Prasátko, čertík Bertík a žížala Julie.
Nejnovější inscenace jmenované brněnské scény zpracovává originální téma jmenovaných dětských bavičů a je nadepsaná tajemnou zkratkou P.Š.T.! Název v tomto případě neznačí jenom ono slavné citoslovce Pšt, kterým známý Jedlička - proslulý vyžadováním kázně od nedospělého publika - vždy nekompromisně začínal svá vystoupení.
Autorka Simona Petrů navíc rozvedla tuto zkratku v podtitulu své nové hry P. Š. T.! aneb Pohádkáři (Post šoková terapie). Nečekejte však šokující podívanou spíše nesoudržnou koláž, která si všímá trojice lidí, jež byly pro děti ikonami, ale místy i noční můrou a traumatem.
Autorka Simona Petrů a režisérka Anna Petrželková připravily ve stejném divadle před časem výtečnou a cenami věnčenou inscenaci Tichý Tarzan o podivínském fotografovi Miroslavu Tichém z Kyjova. O bizarnosti nejrůznějšího druhu by i nyní neměla být nouze soudě dle programu, kde o rekognoskované sestavě čteme: "Maniacký imitátor živočichů, který děsí až k nočnímu pomočování. Strýčku mu říká i jeho vlastní manželka. Někdejší hvězda normalizačních pořadů, která nedovedla zestárnout. Stylizuje se do své životní role Štěpánky pro děti. Zpěvačka s nebarevným hlasem se zjevnými intonačními a výrazovými potížemi, které nepřehlédneme ani při rozespalém ranním vstávání. Má písničku o tom, že svět přesto může být růžový dá Dáda dá…"
Podívejte, čím si v životě prošli!
Autorské duo Petrů - Petrželková ve zdařilé inscenaci Tichý Tarzan vylouplo zajímavě svéráz člověka i jeho vnitřní svět a dobu kolem navrch. To se však nyní příliš nepovedlo.
Osobitý svět televizní zábavy pro špunty je také prapodivné prostředí, jehož aktéři mohou ve skutečnosti být někým jiným. Což se tady ostatně neustále bezmála dvě hodiny v kuse připomíná.
Celý kus začíná slibně v duchu bizarní estrády. Spouští se nový televizní kanál pro děti, na nové pořady ani tváře však nejsou peníze a tak je nutno sestříhat staré pořady.
Ke slovu tedy znovu přichází osvědčený strýček huhlající všemožná zvířecí citoslovce a zastrašující caparty, dále laskavostí nasládlá paní ve vyčesané paruce a pohybovými aktivitami posedlá černovláska, která se moc kroutit ani zpívat neumí. A jak už bylo řečeno, tyto bezmála přízraky ožijí i se svými loutkovými souputníky.
Vše se děje na vyvýšeném pódiu v seknici venkovské chalupy, která je šatnou v televizním studiu stejně jako interiérem dětství všech tří protagonistů. Tady vyvstávají vzpomínky na těžký život tří bavičů, tady se prostupují a mísí jejich životní tragédie i profesní úspěchy.
Petrželková svoje pásmo nejdříve slibně rozjede, dravý vtip a strhující rytmus inscenace se však brzy vytratí a vše se mění v obsahově, režijně i herecké rozostřenou podívanou, která vrší emoce tvůrkyň a tragické momenty ze života lidí, o nichž se tu hraje. Opakovaně a monotónně se žongluje se sdělením: Koukněte, jak to ti slavní mají těžké, než začnete soudit jejich slabosti či bohatství! Podívejte, čím si v životě prošli!
Skluz do prdících polštářků
Petrů i Petrželková se tak snaží být bezmála advokáty lidí, které si vzaly na paškál. Dramatické situace mají generovat truchlivé momenty: Strýček Jedlička umírá na tenisovém kurtu, televizně doslova rozzářená Štěpánka (má vtipnou paruku se svítícími žárovičkami) přijde za války o bratříčka, neustále odráží hrubosti svých partnerů, potýká se po roce 1968 s emigrací dcery a posléze i se svým pitím. Chudák Dáda přijde při autonehodě o milence Jiřího Štaidla a je posléze ztahaná z nekonečných vystoupení. Ale zůstaňte ležet, když to tak dobře sype!
Vstupní humor a grotesknost inscenace se ve dvouhodinovém kusu rychle vytrácí a smrskává pouze do prdících polštářků, na něž si aktéři omylem sedají. Vše se stáčí spíše k posmutnělým valérům tří v civilu neutěšených životů. Nečekejte žádný rozverný kabaret o dětech či pro děti.
To je samozřejmě legitimní a možný postup, jen kdyby se v tomto autorském zanícení postupně nevytratilo, o čem a proč to vlastně hrají. Inscenace P.Š.T. totiž nepřináší žádná objevná sdělení ani katarzní účiny na zamýšleném střetu blyštivě pohádkového televizního světa dobra a zlé životní reality.
Diváky jistě pobaví vstupní herecká akvizice Roberta Mikluše, který s předkusem šišlá bezmála jako skutečný Strýček. Posléze naštěstí lacinou imitaci baviče opustí.
Přelaskavá Štěpánka v jemném ironickém oparu Ivany Hloužkové je divadelně živější než posléze zhroucená tragická žena.
Gabriela Štefanová jako Dáda nemá už ve finále žádné herecké téma a nemá co hrát, tak alespoň nabídne akrobatické dovednosti.
Dovést na jeviště tři baviče dětí, kteří byli televizními ikonami mnoha generací je zajímavý nápad, který tady bohužel dramaturgicky pokulhává. Inscenace P.Š. T. zpracovává originální ale divadelně roztřepenou látku, i když má Petrželkové inscenace i řadu jímavých momentů.
Proklamovaná post šokové terapie se tedy nekoná. Hra měla a chtěla podle tvůrců propojit životy umělců tří generací s životy jejich diváků, propojit dětství a stárnutí. Na obou těchto pólech, ale balancuje poněkud samoúčelně, bez větších významů a neotřelých sdělení. Nejen my adoranti a pamětníci Štěpánky jsme čekali o něco více…
Simona Petrů: P. Š. T. ! aneb Pohádkáři (Post šoková terapie). Režie: Anna Petrželková. Dramaturgie: Lucie Němečková. Scéna a kostýmy: Lucie Labajová. Hudba: Mario Buzzi. Inspice: Zuzana Měřínská. Hrají: Ivana Hloužková, Gabriela Štefanová, Robert Mikluš, Anna Duchaňová, Vladimír Hauser, Tomáš Sýkora, Jan Kolařík, Milan Holenda a Dita Kaplanová. Divadlo Husa na provázku, Brno. Premiéry: 14. a 15. listopadu 2013.
