reklama
 
 

Recenze: V Dlouhé si dali rychlé rande běžný muž s modelovou ženou a jejich oživlé vnitřní hlasy

17. 1. 2017 11:26
Adéla Laštovková Stodolová uvedla v pražském Divadle v Dlouhé režijně a choreograficky nápadité představení Dating v osmi o tom, co si všechno bereme s sebou na první rande.

Muž a žena se chystají na své první společné rande v kavárně. Oba již mají za sebou nějaký ten milostný karambol, na oba doma čekají jejich malé děti, oba si kromě vzrušeného napětí s sebou na schůzku vlečou balík pochybností a obav.

Jak asi setkání s potenciálním partnerem dopadne? Z banální výchozí situace se v inscenaci s tajemným názvem Dating v osmi vyklube vtipná činoherně-pohybová podívaná, která má silný komediální potenciál a jednu vadu na kráse: že skončí příliš rychle, dříve, než stačí velká ručička jednou oběhnout hodinový ciferník.

A přestože premiéra se uskutečnila na úvod tradiční přehlídky 13+, představení docení spíš dospělý divák než teenager.

Dating v osmi zapadá do speciální dramaturgické linie Divadla v Dlouhé nazvané Krátká Dlouhá, v jejímž rámci se v minulosti odehrávala scénická čtení či další jednorázové akce, ale nyní dostává pevnější podobu komorních inscenací.

V nich domovští herci spolupracují s hostujícími umělci, v tomto případě s choreografkou a režisérkou Adélou Laštovkovou Stodolovou. Absolventka konzervatoře Duncan Centre a žačka Ctibora Turby se léta pohybuje na nezávislé divadelní scéně, dlouhodobě kooperuje s úspěšným režijním tandemem SKUTR, s jejími choreograficko-režijními a autorskými projekty Muži, Ženy, Fénix či Přirození se diváci mohli nebo mohou setkávat na několika pražských jevištích.

Dating v osmi vznikl ve spolupráci s Janem Bílým, jenž režisérce a choreografce dodal zajímavý ideový a textový základ: Každý člověk si v sobě nese „hlasy“, tedy zkušenosti, rady a postřehy lidí, kteří spoluutvářeli a utvářejí jeho citový svět, ať jde o rodiče a další příbuzné nebo přátele...

Proto se na scéně neobjevuje pouze jeden prototyp běžného muže (Jan Meduna) a jedna modelová žena (Eva Hacurová), ale v zástupu za nimi u obou číhají ještě tři další postavy příslušného pohlaví, které JEHO i JI průběžně usměrňují, napovídají, co dělat, ponoukají či ironicky komentují nevhodně pronášené repliky a všeprozrazující gesta.

Tyto oživlé vnitřní hlasy v představení nabývají zcela konkrétních podob, u ženy je to její koketující a smyslné druhé já (Veronika Lazorčáková), dále ustaraná matka středních let vyzbrojená nákupní taškou (Marie Turková) a konečně cynická glosátorka se sklenkou v ruce, která stejně předem ví, že žádné rande nemůže dopadnout jinak než špatně (Lenka Veliká).

V zákrytu za prvním mužem zase stojí, průběžně se ze tmy vynořují a do děje vstupují tři různorodí reprezentanti mužského světa; samolibý svalovec nabitý testosteronem (hostující Jakub Tvrdík), obstarožní, vlezlý bonviván (Jiří Wohanka) a hračička s mechanickým autíčkem v ruce (Čeněk Koliáš). Dost možná také, že nejde jen o vnitřní hlasy, ale o personifikaci různých stránek osobnosti ženy a muže, tak jak si je v sobě oba nesou.

Režisérka Adéla Laštovková Stodolová přesně propojuje pohybovou akci s mluveným slovem. Dosahuje tak mimořádné komické účinnosti, neboť tam, kde by čistý pohyb mohl působit jako ornament a vyslovená věta jako banalita, se teprve jejich spojením odhalí grotesknost lidského konání a směšnost uvažování v zaběhnutých stereotypech mužského a ženského principu.

Herecká akce, fyzické jednání a prvky tanečního divadla tak společně vytvářejí působivou ilustraci chování a uvažování v extrémně emotivní životní situaci, jakou taková první schůzka představuje.

Ostrému tempu napomáhají energické výkony všech osmi herců v čele s mimořádně muzikálním Janem Medunou. On ani nikdo z jeho kolegů a kolegyň nešetří sebeironií, schopností nahlédnout na svou postavu z odstupu, ba někdy až se škodolibým šklebem. Zatímco muž očekává setkání s atraktivní sexbombou a mateřsky laskavou hospodyňkou v jedné osobě, žena by nejraději, aby na rande dorazil silný, ale citlivý milionář...

První rande vrcholí záměrně kýčovitým poetickým dialogem, kdy muž se ženou stanou pod noční oblohou a počítají hvězdy, aby stejně dospěli ke kýženému sexuálnímu aktu. Tato scéna je bohužel situovaná tak, že ji mohou dobře sledovat pouze diváci v prvních řadách. Ukazuje se, že klasické kukátkové uspořádání hracího prostoru není pro divadelní kavárnu v Dlouhé právě ideálním řešením.

Co však na Datingu v osmi vadí především, je to, že inscenace se tak překotně, unáhleně nachýlí ke konci. Po mileneckém objetí pod hvězdami už následuje pouze jednoduchá pointa-nepointa a dost.

Základní nápad s oživlými vnitřními hlasy by snesl hlubší rozpracování do dramaticky vyklenutějšího tvaru, nemusel by skončit u sice režijně a choreograficky nápaditého, přesto obsahově dost přímočarého ztvárnění jedné milostné schůzky.

Jan Bílý: Dating v osmi, Divadlo v Dlouhé – Divadelní kavárna, 11. 1. 2017, režie: Adéla Laštovková Stodolová

Hodnocení: 60 %

autor: Saša Hrbotický | 17. 1. 2017 11:26

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama