Inscenace nazvaná Lindauer? Pākehā! v režii Radovana Lipuse vznikla pro zdejší činohru. Česká dramatička a spisovatelka polského původu Renata Putzlacherová ji psala téměř rok. Spíš než naučné životopisné dílo diváky čekají střípky ze života člověka, který našel odvahu odejít na druhý konec světa, avizuje šéfka činohry Apolena Veldová.
Bohumír nebo také Gottfried Lindauer v roce 1874 odešel z Plzně na Nový Zéland, kde jsou dnes jeho portréty původních maorských obyvatel považovány za součást kulturního dědictví. Lindauer tam patří mezi nejpopulárnější výtvarníky koloniálního období. Na Novém Zélandu strávil většinu života, zamířil tam jako pětatřicetiletý a zůstal až do své smrti v roce 1926.
V roce 2015, kdy Plzeň byla Evropským hlavním městem kultury, se v místní síni Masné krámy podařilo zorganizovat velkou výstavu 44 portrétů zapůjčených z novozélandské Auckland Art Gallery Toi o Tamaki. Přehlídku doprovodil zvláštní maorský rituál, pořádala ji Západočeská galerie. Zahrnovala i autorovy rané náboženské obrazy a portréty plzeňských měšťanů.
Titul Lindauer? Pākehā! je teď další z inscenací zdejší činohry, která čerpá z regionálních témat. V minulosti už Tylovo divadlo uvedlo hru Škoda!, o významném podnikateli Emilu Škodovi, nebo komorní dokumentární drama Plzeň 1953, jež vycházelo z reakce zaměstnanců automobilky na vyhlášení měnové reformy v roce 1953.
"Jsem toho názoru, že každé divadlo má povinnost zpracovávat místní příběhy. V plzeňském Divadle J. K. Tyla budu pracovat poprvé a jsem rád, že zrovna na tak zajímavé látce," říká režisér Lipus. "V minulosti jsem měl možnost točit na Novém Zélandu, tam zná Lindauerovo jméno snad každý a za jeho obrazy se tam platí astronomické sumy," dodává divadelník, který s autorkou hry Putzlacherovou v minulosti spolupracoval na inscenaci Těšínské niebo.
"Má první myšlenka byla: Co já mám společného s Maory? Nejdříve jsem zhlédla spoustu filmů o Novém Zélandu, následovala podrobná četba všeho, co by se mi mohlo během psaní hodit, navštívila jsem Náprstkovo muzeum. Prošla jsem si i Plzeň a místa, kudy chodil Bohumír Lindauer a jeho blízcí," popisuje Putzlacherová.
Její hra vypráví také o odvaze a odhodlání. "A o tom, jak jsme schopni vnímat cizí kultury a jak cizí kultura vnímá nás a jak je možné, aby ty dvě kultury se vzájemně obohacovaly, a ne se na sebe dívaly nevraživě," dodává šéfka činohry Apolena Veldová.
Kostýmy navrhl výtvarník Tomáš Kypta, autorem scény je architekt a herec David Vávra, hudbu složil písničkář Tomáš Kočko. V titulní roli diváci uvidí Marka Mikuláška, v dalších rolích Jana Maléře, Apolenu Veldovou, Michala Štěrbu, Kláru Kuchinkovou či Josefa Nechutného.
Ještě letos vyjde publikace, která bude kromě textu hry obsahovat doprovodné materiály. Po sobotní repríze je inscenace znovu na programu 6., 20. a 30. ledna.
