Glosa - Půlkanál ČT Art brzy odškrtne rok vzniku. Po celou dobu jeho vysílání se píše o nepříliš oslnivých výsledcích sledovanosti, která se jen při troše štěstí pohybuje v řádech desítek tisíc osob, a necelém půl procentu podílu na diváckém „koláči“.
Stejně dlouhou dobu tvrdí jeho vedoucí tým, že právě taková čísla jsou vzhledem k omezenému potenciálu vlastně úspěch „na evropské úrovni“, jak hlásají titulky tiskových zpráv. Těm napomáhá, že poslední měsíc byl pro Art nejúspěšnější a poprvé skutečně onu půlprocentní hranici o setinku překonal, jinak se vždy pohyboval níž.
Jaký tu ale má smysl pohazovat čísly? Jde přece o kanál pro náročné a náročných mnoho není. Taková TV Barrandov, stanice antikvalitního zaměření, doposud neurvala víc než pět procent.
Filmy dobré, pořady horší
Na tuto rétoriku České televize by se dalo přistoupit, ostatně zní hezky a vznešeně. A skutečně je krásné vidět kanál, jenž za jeden z vrcholů svého zářijového programu označuje geniální mystifikační dokument Orsona Wellese F jako falsifikát nebo premiéru von Trierovy Melancholie. Živé odvysílání divadelního přenosu Velvet Havel a dalších je také zajímavou myšlenkou. Na rozdíl od pouštění divadelních záznamů nepůsobí umrtvujícím dojmem a dodává pocit exkluzivity.
Jenže televizní stanici musíme soudit především podle vlastních pořadů, protože nakoupit práva na kvalitní filmy nebo pustit Dvořákův koncert není zrovna nepřekonatelná dramaturgická výzva. A tady Art zřejmě stále nemá vyřešeno, čím by vlastně chtěl být. Plovárna Marka Ebena či další Šumná místa nemají se skutečně náročným divákem mnoho co do činění. Mohly (měly) by být na jedničce nebo dvojce, odkud ostatně vzešly.
Chvályhodné už jsou pokusy o kritické pořady, které českým televizím obecně zoufale chybí. Nová Konfrontace Petra Fischera má nutit ke kritickému vyjadřování samotné umělce, již zavedená Jasná řeč Josefa Chuchmy následuje klasický formát debaty různých publicistů.
Vzhledem k tomu, že Jasná řeč se však doposud vysílala po jedenácté hodině večerní, se člověk nemůže zbavit dojmu, že jde o jakousi povinnou položku na seznamu.
Leda přežít
Jak ostatně vyznívá velká většina z programu ČT Art. Stanice jako by v mnoha ohledech jela na autopilota a především si neuvědomovala, že „náročný divák“ je dnes někdo docela jiný než dřív. Na televizi se sice obecně dívají starší lidé, Art už si však ve svých zprávách všiml, že ho nad poměry kladně hodnotí vysokoškoláci.
Právě tahle generace odkojená internetem, znalá v kultuře a především filmech díky jejich snadné dostupnosti a masovému rozšíření by měla být během skladby programu brána v potaz zásadně víc, než tomu je. Série dokumentů o mladých umělcích působí spíš jako něco „o nich“ než „pro ně“.
Poprask s Tečkou páteční noci, asi jediným okamžikem, kdy se o Artu mluvilo na veřejnosti, vyslal bohužel signál, že se vedoucí bojí kontroverze a drsnosti, nutné k oslovení publika pod třicet let. Ačkoliv to bylo trochu nefér, protože tu už šlo o porušování zákona o vysílání, takže jim jiná reakce nezbývala.
I tentokrát se Art snaží dát najevo, že má pořád hrany. Zmíněn byl Rasistický večírek uváděný nejspíš Petrem Čtvrtníčkem, kde mimo jiné romská kapela zahraje Landovu Bílou ligu. Měl by být opět vysílán živě.
Těžko ale říct, jestli na něco takového už není pozdě. Mnoho mladých dnes už ani televize nevlastní, nemají k tomu důvod. Kvalitní filmy z Artu mohou mít za pár minut na svém počítači, hudby všech žánrů je plné YouTube a pořady, pokud by byl nějaký zajímavý, jdou rovněž dohledat na internetu.
Televize se obecně jeví jako překonané médium – můžeme jen se zvědavostí čekat, jestli se k němu budou současné stárnoucí generace vracet, nebo u nás bude jeho vliv ještě víc slábnout. A pro malou stanici typu ČT Art je nemožné s tím bojovat, musí jen přežívat. Trochu smutné rok po narození.
_____________________________________________________
Máte rádi Aktuálně.cz? Nominujte nás v internetové anketě Křišťálová lupa v kategorii Zpravodajství. Hlasovat pro nás můžete zde. Za každý Váš hlas děkujeme!
