Praha - Nicolae Ceaušescu Rumuny pronásleduje i víc než dvacet let po své smrti z rukou popravčí čety v bouřlivých revolučních dnech konce roku 1989. Stále se o něm točí filmy, vycházejí knihy, studie, o popravě prezidentského páru pojednává i úspěšná divadelní hra.
Rodný domek diktátora pořád láká návštěvníky, stejně jako jeho hrob. Loni poutala pozornost exhumace manželů, která měla vyšetřit podezření, že v hrobě leží jiná těla (expertíza to vyvrátila).
Mnozí z Čechů, kteří si Čeaušeska pamatují a zažili revoluci roku 1989, mají stále sklon dívat se na Rumunsko skrze bývalého vůdce. Jeho megalománie, represe brutální i na tehdejší poměry v komunistickém bloku a drastická chudoba Rumunů z konce 80. let jsou obrazy, na které se těžko zapomíná.
Rumunsko v našich očích zůstává zaostalé, chudě, ubohé, šedivé. Mnozí z tech, kteří se tam v posledních několika letech podívali - ale kromě byznysmenů či vášnivých pochůzkářů po divokých horách takových moc není - však neskrývají překvapení.
Bývalé nejtemnější místo východní Evropy se změnilo. Nejlépe to před časem vystihl rozhovor s českým fotbalistou, který se uchytil v rumunské lize v klubu Politehnica Temešvár. Shodou okolností ve městě, kde revoluce proti komunistickému režimu v prosinci 1989 začala.
Na nevyhnutelnou otázku, jaké to je přestěhovat se sem, odpověděl jedinou větou: "Ale žít v Rumunsku vůbec není tak hrozné!" Dokument režiséra Alexandru Solomona Kapitalism - Our Improved Formula ukazuje, že žít v Rumunsku může být dokonce nádherné.
K bilancování dvaceti let, které uplynuly od pádu komunismu, si vybral rumunskou podnikatelskou a manažerskou elitu. Miliardáře, kteří skočili ihned po roce 1989 do vody soukromého podnikání a využili k tomu kontakty a postavení z doby totalitního režimu.
Ve filmu, který uvede festival Jeden svět, promlouvá majitel nejsledovanější televizní stanice, obchodníci s pozemky a nemovitostmi, naftařský magnát, který výhodně prodal kdysi státní společnost Rompetrol, obchodník, který je zároveň senátorem. Je to procházka nezvyklým Rumunskem. Rozhovory se odehrávají v kancelářích s mramorem a zlatem, na jachtách, v soukromých tryskáčích, za jízdy v sedačkách superluxusních aut.
Salomon konstatuje, že HDP na obyvatele a průměrná kupní síla v Rumunsku výrazně vzrostly ve srovnání s osmdesátými lety. Ale je třeba vidět, že balkánská země má velké množství eurových miliardářů - a právě ti průměr vytahují nepřirozeně nahoru.
Což by mu ani tak nevadilo - na rozdíl od faktu, že většina těch nejúspěšnějších byznysmenů neskrývá, že za Čeaušeska pracovala pro Securitate. Někteří ve firmách, které tajná policie kontrolovala.
Jeden z nich na palubě své jachty mluví otevřeně: „Pracoval jsem pro Securitate do roku 1980. Po pádu režimu jsem měl příležitosti začít s podnikáním. A za co se mám stydět? Byli jsme součástí určitého systému, který jsme si nevybrali. Měl jsem snad přestat existovat?"
V některých pasážích film příliš upadá do konkrétních nevyřešených kauz praní špinavých peněz či podezřelých privatizací a převodů majetku, které budou českému divákovi těžko srozumitelné. Podoba s jinými postkomunistickými zeměmi je ale zjevná.
Jeden z nejúspěšnějších podnikatelů - ten, který zbohatl na prodeji státní společnosti Rompetrol - bez obalu na kameru prohlásil: "Nemůže být úspěšní, když nic neukradnete."
Stavební magnát se za jízdy autem směje, jak v Constantě na břehu Černého moře získával povolení na stavbu činžáků přímo přes prezidenta. Pak jej kamera zabírá, jak diskutuje v Constantě se svým otcem, který ze Ceaušeska ve městě býval prvním tajemníkem partaje.
Při snímání ulici Bukurešti se Salomon soustřeďuje na neuvěřitelně vysokou koncentraci reklam a neónů (vede obří láhev Coca-Coly zabírající několik pater obytného domu), přičemž konstatuje, že silnice a ulice hlavního města zůstávají plné výmolů. Srovnává to s dobovými záběry davů, které povinně rozjásaně a s vlaječkami zdravily v ulicích Bukurešti Ceaušeska.
Ne že by snad chtěl tvrdit, že život byl tehdy a dnes v Rumunsku stejný, nebo že je jedno, zda vládne brutální tyran, či zda existuje parlamentní demokracie, byť v rumunském provedení všelijak pokřivená. Jen nenásilně a vtipně ukazuje na to, odkud se vzali nejbohatší Rumuni s vlivem na politiku a ekonomiku dnes už členského státu Evropské unie.
Ale proč jsem vlastně o komunistickém diktátorovi začal… V tom je nejoriginálnější přínos Salomonova filmu. Pojal ho tak, že na začátku Ceaušescu vstane z mrtvých, projíždí dnešním Rumunskem a sám pro sebe komentuje to, co vidí.
A nejvlivnější byznysmeny a kapitány rumunského průmyslu vystupující v Solomonově snímku si chválí. Vždyť to jsou bývalí soukmenovci, kteří pokračují v jeho práci, byť se tak děje za kapitalismu. Ostatně za povšimnutí stojí originální znak, použitý na plakátu filmu. Kombinace eura a srpu s kladivem.
