Karlovy Vary - Vždy dobře naladěný režisér Paul Mazursky se stal jedním z miláčků publika. V rozhovoru pro festivalový deník vyprávěl jednu židovskou anekdotu za druhou, takže tázající se Veroniku Bednářovou ani nepustil ke slovu. A to ještě diváci neviděli jeho debut Bob & Carol & Ted & Alice z roku 1969, který při projekci vyvolával salvy smíchu.
Film uváděný v sekci Nový Hollywood II. a ve své době poctěný čtyřmi oscarovými nominacemi je satirickým obrazem doby svého vzniku - éry nadějí, splněných tužeb a sexuálního probouzení, kterému podlehnou i dva středostavovské manželské páry.
Čtěte také:
Zombie Hollywoodu vzpomínaly na divoké mládí
Speciál - Vše o Karlových Varech
Dokumentarista Bob a jeho žena Carol po absolvování víkendového kurzu zasvěceného sebepoznávání tzv. prohlédnou. Začnou šířit svou novou víru založenou na absolutní důvěře a upřímnosti, leckdy až bolestné. Vzájemně se informují o svých nevěrách a šťastně se ujišťují, že jim to vůbec nevadí.
Paul Mazursky (1930)
Režisér, scenárista, herec a producent. Bohatou hereckou kariéru začal v Kubrickově dramatu Strach a touha a ve slavné Džungli před tabulí. Po režijním debutu Bob a Carol a Ted a Alice (1969) natočil v následujících dvou dekádách sérii pozoruhodných filmů jako Alex in Wonderland (Alex v říši divů, 1970), Blume in Love (Zamilovaný Blume, 1973), Harry a Tonto (1974), Next Stop, Greenwich Village (Příští zastávka, Greenwich Village, 1976), Rozvedená žena (1978), Moskva na Hudsonu (1984) nebo Somrák z Beverly Hills (1986). Jeho zatím posledním filmem je předloňský dokument Yippee, v němž zachytil vlastní cestu na každoroční setkání několika desítek tisíc chasidských Židů v ukrajinském městečku Uman. Mazursky byl pětkrát nominován na Oscara; především za scénáře k vlastním snímkům.
Spřátelený manželský pár Ted a Alice jen zkoprněle přihlíží jejich nepravděpodobnému cukrování a odmítá na jejich metody hledání nové (nejen) sexuální identity přistoupit - dokud není k nim přizván.
Mazursky velmi zábavně odkrývá pokrytectví maloměšťácké společnosti 60. let, která se poněkud trapně pokouší zapojit do dobové společenské a myšlenkové renesance. Jako režisér i spoluautor scénáře osvědčil pozorovací talent a rozvinul zápletku kolem vlastního zážitku z jednoho z jihokalifornských center učících klienty „skutečně prožívat" emoce.
Jít takzvaně s dobou pro jeho hrdiny znamená omotat si kolem krku dlouhé šňůry korálů, nechat si narůst trochu delší vlasy, na večerním soirée kouřit trávu a nasoukat se do koženého oblečku jak z Bezstarostné jízdy - zároveň ale neopustit staré zvyky, lekce tenisu, nadupané kabriolety a pohodlí přepychově zařízených domácností.
Jejich touha po svobodě se ale neslučuje s jejich maloměšťáckými pravidly, což vytváří vtipné situace, které atakují nejen prudérnost některých hrdinů, ale leckdy i prudérnost publika.
Hrdinové se tu snaží chovat tak upřímně, bezelstně a lidsky, až to působí zvráceně; jejich zoufalá touha jít s dobou nezakryje afektovanou snahu o uznání. Až do extrému zachází i nově nalezená touha věčně analyzovat své pocity a pokládat svým bližním otázky typu: "Jaké pocity v tobě vyvolávají mé vlasy?"
Dojem dotvářejí mistrně napsané dialogy i situace, jako je ta, v níž se Bob setkává s milencem své ženy a usilovně se snaží zachovat si dekorum.
Nakonec je film hodně hořkým pohledem na nekončící touhu po začlenění se do společnosti i na dobu, v které se prolamovaly ledy. Zároveň zůstává zábavným, odvážným a přitom inteligentním pohledem do vztahu čtyř lidí, které poznamená jejich vlastní příspěvek k sexuální revoluci.
