Karlovy Vary - Po loňském velkém úspěchu přehlídky hollywoodských filmů ze 70. let se organizátoři festivalu rozhodli pokračovat a pozvali tentokrát už o něco méně slavné tvůrce a filmy.
Filmové kopie, které se ve zdejších kinosálech hrají, jsou značně ošuntělé, poškrábané a zrůžovělé. Diváci je však obvykle přijímají s nadšením. Technická kvalita nehraje takovou roli jako dobré a dodnes svěží příběhy.
Tvůrci, kteří přijeli filmy představit, se často belhají, chraptí, zapomínají, špatně vidí a slyší, nicméně publikum jim rádo naslouchá. Kdo by si rád nepředstavoval, že se jeho prarodiče třeba taky uměli kdysi pěkně odvázat?
New York, New York uvedl sám Robert De Niro, Boba a Carol a Teda a Alici režisér Paul Mazursky. Líbil se i McCabe a paní Millerová, k němuž přijel kameraman Vilmos Szigmond.
Na tiskové konferenci Mazursky, Zsigmond, scenárista Lorenzo Semple Jr., producentka Marcia Natashirová a editor časopisu Variety Steven Gaydos poskytli spolu se dvěma předem neohlášenými producentkami přítomným novinářům lehce dojemnou podívanou, při níž se poněkud zromantizovaně vzpomínalo na zlatou éru přelomu 60. a 70. let.
Zastřená paměť si idealizuje tu dobu jako léta svobody, kdy v Hollywoodu měli hlavní slovo režiséři; jejich originálním vizím producenti věřili, a netlačili tak film ke snadnému a rychlému komerčnímu úspěchu.
Nechtěně sebeironicky však vyzněla už první Szigmodova odpověď na otázku, kde jste byli v roce 1967, kdy se natáčel jeden z filmů karlovarské přehlídky Jedovatý půvab. "No, točil jsem nízkorozpočtový horor Neuvěřitelně podivné bytosti, které přestaly žít a staly se zmutovanými zombiemi." - na což nejednoho člověka v sále napadlo, co z tehdy tzv. Nového Hollywoodu zbylo dnes.
Paul Mazursky začal mluvit rusky, protože se domníval, že je to v Karlových Varech normální a všichni mu rozumějí.
Nakonec se ale rozprava rozproudila do série živelných historek, jejichž prostředníkem byl často scenárista Semple, jenž dosud nic neztratil ze svého pověstného černého a podvratného humoru.
Trochu omluvně zde rekapituloval svou kariéru, kdy začínal výše zmíněným Jedovatým půvabem a přes slavné politické snímky jako Pohled společnosti Parallax či Tři dny Kondora a vězeňské drama Motýlek se propracoval až ke King-Kongovi, Flashi Gordonovi a Sheeně.
Producentka Marcia Natashirová byla zase po příchodu do Hollywoodu z místa newyorské knižní redaktorky vyděšena, když jí k produkci nabídli dnes již slavný snímek Šampón, v němž hrdina kadeřník předstírá, že je gay, protože to "patří k povolání". Pro ni jako kultivovanou i upjatou intelektuálku byl takový námět totiž tehdy příliš pobuřující.
A zatímco Šampón nakonec šel do výroby, u nejslavnějšího Mazurského filmu Bob a Carol a Ted a Alice nakonec neprošlo, aby hlavní role v příběhu o výměně partnerů hrál příliš dokonalý pár Paul Newman a jeho žena Joanne Woodwardová.
Všichni přítomní se shodli, že v Novém Hollywoodu stačilo, aby se líbil scénář a nekalkulovalo se s tím, kolik film vydělá za první týden, či zda by mohl pohoršit nějakou cílovou skupinu.
Američtí režiséři byli tehdy inspirováni evropskými uměleckými filmy a chtěli bořit společenská tabu. A nějakou dobu boření tabu také přinášelo Hollywoodu peníze.
Jakmile se ale přišlo na model blockbusterového filmu, který v prvním týdnu přitáhne všechny cílové skupiny, bylo jasné, že téměř bezbřehá svoboda skončila.
Účastníci panelu sice přiznali, že se sami možná změnili více než se změnil Hollywood, který byl, je a bude továrnou na peníze; ale přece jenom jim přijde, že se stalo něco s hodnotou filmu jako takového, tím, jak se na filmy dnes díváme.
Paul Mazursky to shrnul větou: "Lidé ztratili schopnost dívat se nahoru na plátno. Neustále se koukají dolů na displej mobilu. Obrazy se dnes smrskly na malé plochy. Díváme se a zároveň mluvíme, nesoustředíme se. A když mluvíme do telefonu, nedíváme se dopředu."
Nepochybně to něco vypovídá o celé naší moderní civilizaci.
