V posledních letech se rok co rok mluví o extrémním suchu, tak často, že už si pod tím vlastně nedokážu nic moc představit. Budou nás tyto zprávy provázet už každý rok?
My, kteří se zabýváme studiem obsahu vody v půdě, nebo kolegové, kteří se zabývají hydrologií, o tom nemluvíme proto, že bychom chtěli být v novinových titulcích. Je to skutečnost. Na Intersuchu (projekt monitorující sucho v čele s Miroslavem Trnkou - pozn. red.) máme srovnávací normálové období 1961 až 2010, takže padesát let klimatu, které považujeme sice za již člověkem ovlivněné, ale referenční. Kdybychom každý rok přidávali to, co už jsme pozorovali, k tomuto základu, tak bychom sucho tak často neinzerovali.
Problém je, že naše krajina a vodní zdroje jsou primárně nastavené na to, jaké klima tu bylo v minulosti, ne na to, co zažíváme teď. Naše vegetační sezona začíná výrazně dřív, a to o dva až tři týdny. Rostliny mají dříve zapojené listy, dříve transpirují a potřebují více vody, aby rostly. Rychleji tak půdu vysuší. Zatímco dříve rostliny na jižní Moravě spotřebovávaly zbytky vody někdy v červenci, teď jim voda chybí od května nebo od června. Sucho postihuje kritickou část sezony daleko dřív než v minulosti, protože sezona i dřív začíná. Tím pádem sucho i déle trvá.
To vše se propisuje i do hladin podzemní vody. Krajina by vody potřebovala víc, pokud ji nemá, rostliny zvadnou a krajina vyschne, tím pádem nespotřebovává vodu, ale také nám neposkytne takový užitek, jako by mohla. Když jsou rostliny zelené, krajinu ochlazují a přinášejí do ní produkci, krajina je bezpečným útočištěm, kde se můžeme volně pohybovat, fungovat v ní tak, jak byli zvyklí naši předci. To vinou sucha často nemůžeme.
Mění přetrvávající sucho to, jak krajina vypadá vizuálně?
Záleží na dvou věcech. Zaprvé, jaký je konkrétní rok. Přestože jsme letos měli několik teplých období a sucho přišlo, přišlo pro vegetaci naštěstí dost pozdě. Takže i když jsme měli na konci července nízké zásoby vody v půdě, vegetace byla v relativně dobré kondici. Sucho totiž letos vrcholilo těsně před v obdobím žní, kdy už u části zemědělských kultur ani neočekáváme, že by ještě byly zelené.
Bohužel pro zemědělce srážky přišly v srpnu a nikoliv v červnu, jinak bychom asi měli rekordní rok, co se produkce obilovin týká. Aktuálně by si naopak zemědělci sucho na dva týdny i přáli, protože není sklizena část ploch obilovin a řepky. Ale pro plodiny, které jsou ještě v aktivním růstu, i pro lesy přijde tato vláha vhod.
Zadruhé bude záležet na tom, jak v krajině budeme hospodařit. S kolegy z Rakouska, kde je krajina pestřejší, jsme dělali srovnání, jak krajina sucho zvládá. To se od české krajiny dramaticky neliší. Liší se ale její schopnost vzpamatovat se, když sucho skončí. Je na nás, abychom to změnili a zabránili tak největším škodám. Pestrost dodává krajině odolnost. I proto má živočišná výroba stabilizační efekt pro hospodaření.
Můžete uvést nějakou konkrétní proměnu, kterou zapříčinilo sucho?
Jasně to ukázala velká kůrovcová kalamita. Dělali jsme analýzu posledních sedmi velkých kůrovcových kalamit od 19. století do současnosti a ta jasně potvrdila, že všechny nejsušší roky byly zároveň roky s kůrovcovou kalamitou. V 19. století se naši předkové se suchem potkávali, ale problémy s kůrovcem měli, jen když do lesů předtím, většinou v zimě, přišla vichřice, která porost narušila a umožnila gradaci kůrovce. Ten pak suchem oslabené porosty decimoval. Poslední kůrovcová epizoda byla specifická v tom, že jí žádná zásadní větrná kalamita nepředcházela, a přesto přišla, protože bylo tak extrémní sucho, že i stojící porosty se staly zdrojem kůrovcových stromů. Přišli jsme o velkou část vzrostlých porostů, krajina se v některých místech proměnila zásadně, nejvíce za posledních mnoho dekád.
Je tato proměna s něčím srovnatelná?
Můžeme to přirovnat ke kolektivizaci, která trvala desítky let a ráz krajiny se změnil z drobnějších polí na velké lány. Kvůli kůrovcové kalamitě jsme zažili změnu podobného rozměru, jen mnohem rychleji. Tak velké sucho by bylo v klimatu první poloviny 20. století velmi nepravděpodobné. Takto dlouhou a intenzivní epizodu sucha jsme tu měli naposledy někdy mezi lety 1508 a 1509. Z toho důvodu mluvíme o extrémním suchu, ale současně si na něj zvykáme. To je také důvod, proč nám už třeba letošní suchá epizoda nějak extrémní nepřijde. Přitom tak nízké průtoky, jaké byly letos v červenci, jsou velmi neobvyklé, ale nám už nepřijdou tak varovné jako v roce 2015, když jsme se s tím setkali poprvé.
Od svých studentů mám vyzkoušené, že většina z nás si pamatuje vývoj počasí maximálně rok nebo dva nazpět. Pokud byl minulý rok teplý a suchý a letošní je takový také, ale ne tolik, přijde nám to vlastně lepší. Klimatologie mimo jiné člověku připomíná, jaké jsou klimatické poměry ve skutečnosti a kde už nás vnímání klame.
Krátká paměť je možná jedním z důvodů, proč nám změna nepřipadá tak alarmující. Některé organizace, třeba OSN, se pak snaží vzbudit zájem třeba "rebrandováním" globálního oteplování na "globální var".
Myslím, že ano, a ani bych jim to neměl za zlé. Jsem ale přesvědčen, že s expresivními výrazy je třeba šetřit. Samozřejmě patří do novinařiny, je potřeba udržet zájem čtenářů o problém, který je zásadní. Stále si ale myslím, že cestou je vzdělávání v této oblasti, to znamená být schopen číst data a udělat si analýzu sám pro sebe.
Žijeme v Evropě, která se kvůli měnícímu se klimatu proměňuje rychleji než řada zemí světa, ale zároveň už začala s nápravou. Česká společnost většinově chápe, že změna klimatu je zásadní problém a že budeme muset některé věci výrazně změnit. Musíme ale neustále vysvětlovat, proč je potřebujeme změnit a v jaké míře. Je potřeba se na to dívat nejen perspektivou Česka.
Asi i kvůli klimatické migraci…
Ano, do budoucna budeme mít jako kontinent příznivější životní podmínky než Blízký východ nebo velká část Afriky. To jsou oblasti, které jsou s námi spojené migračními trasami. Řada politiků v Evropské unii to pochopila už dávno. Měli bychom být i u nás schopni si to vysvětlit a říct si: Ano, možná pro nás není na první pohled výhodné, že do budoucna budeme muset lépe hospodařit s energií a bude nás to stát víc peněz, ale na druhou stranu neřešení a nicnedělání bude znamenat, že následky, které ponesou naše děti, budou ještě horší.
Navíc se podmínky ještě více zhorší v zemích, odkud už nyní přicházejí migrační vlny. Dostat emise skleníkových plynů pod kontrolu je proto v našem bytostném zájmu. Pokud se soustředíme na vývoj technologií, které jsou proto potřeba, budou o ně stát i v jiných zemích. Toto generační téma je nejen problémem, ale i potenciální příležitostí pro české firmy. To je základní sdělení.
Video: Klima, konflikty i nedostatek zdrojů. Do pohybu se dá ještě víc lidí, varuje vědkyně Suchá
