Sedmašedesátiletý John Turmel kandidoval poprvé v roce 1979. Jeho primárním politickým slibem tehdy byla legalizace hazardu. A osobitě pojatá kampaň pro federální volby, během které chodil ode dveří ke dveřím, mu tehdy vysloužila celých 193 hlasů.
Neúspěšné kandidatury se pravidelně opakovaly, pro Kanaďana se však staly obsesí. Letos se díky nim dostal také do Guinnessovy knihy rekordů, s celkovým počtem 95 neúspěšných pokusů. O jeho příběhu píše například britský deník The Guardian.
Během téměř čtyřiceti let se Turmel ucházel o řadu pozic, od městské rady po parlament. V rámci svých kandidatur se vždy vydával za nezávislého a získal od 11 až po 4500 hlasů. Sedmašedesátiletý bývalý hráč pokeru proslul jednak svým netypickým politickým programem, ale také neotřelou strategií i názory.
Žádní policajti v hazardu, sexu, drogách a rokenrolu
Podle něj jsou volby ideální způsob šíření názorů. Ke své první kandidatuře přičichl poté, co policie udělala zátah v nelegální herně blackjacku v Ottawě. "Takže jsem v roce 1979 kandidoval do parlamentu, abych legalizoval hazard a aby mě nezabásli," citoval jej deník The Guardian.
Turmel, původně vystudovaný elektrický inženýr, se se svou kravatou s motivem karet a bílou přilbou stal nepřehlédnutelnou postavičkou kanadských voleb. Častokrát se označuje za "nejchytřejšího muže na Zemi", kdežto běžné lidi považuje za "pomalé".
"Chci nelichvářské půjčky, placení v hotovosti a žádné podpory v nezaměstnanosti," shrnul své názory pro kanadskou televizi CTV News.
Turmel je velkým zastáncem místního obchodního systému, založeného na bezhotovostní výměně služeb a výrobků mezi lidmi. "Říkali mi šampion gamblerů, šlapek a huličů," dodal Kanaďan.
Obchází všechny debaty
Ačkoliv se o nejneúspěšnějším politickém kandidátovi na světě často nepíší zrovna lichotivé články, sedmašedesátiletý obyvatel Brantfordu na jihozápadě Ontaria se špatně necítí.
Většina výdajů na jeho aktivity pochází z jeho hazardních výher. "Žiju tři bloky od největší pokerové herny v zemi, která mi umožnila financovat všechny moje aktivity," řekl. Před dvěma lety taky začal pobírat důchod, což mu nyní podle jeho slov nahrazuje příjem, jenž měl dříve z pokeru.
"Nedělám žádné kampaně. Přijdu, zapíšu se, rozdám tiskovou zprávu, vystoupím na tiskové konferenci a jdu domů. Pokud je debata, ukážu se na ní," vysvětlil. Během neúspěšných let změnil svou marketingovou strategii a místo klepání lidem na dveře obcházel všechny debaty. I ty, kam nebyl pozván. Častokrát jej tak musela vyvést policie.
Na rozdíl od hraní pokeru se kandidatur stále nevzdal. V současné době zkouší štěstí ve volbách na starostu Brantfordu, kde žije. Na otázku, zda všechno to úsilí stálo za to, přestože nikdy nevyhrál, odpověděl: "A koho to zajímá? Dělám to, je to moje povinnost. Ukážu se, vydám ze sebe to nejlepší - což je moje povinnost, pak si sednu a sleduju, co se stane."
A dodal, že se nemá za co stydět: "Ničeho nelituju, nemám žádné zdroje, dělám to za peníze, které jsem vyhrál z nelegálních her."
