Původ Velikonoc a různé zvyklosti s nimi spojené jsou však protknuty a smíseny s událostmi mnohem staršími, než je samotné ukřižování Ježíše Krista. Pomineme-li, že se Velikonoce slaví vždy krátce po jarní rovnodennosti, a že tedy byly v dávných dobách keltské historie především oslavou slunovratu, oslavou jara a přicházející očekávané hojnosti zasévaného obilí, musíme připomenout, že Velikonoce v podstatě vychází z židovského svátku Pesach. Ježíš totiž zemřel právě v blízkosti slavení tohoto Pesachu, neboli svátku, který připomínal vysvobození z egyptského otroctví izraelského lidu. Hospodin Izraelce vysvobodil deseti mocnými zásahy - ranami. Při té poslední zemřelo v Egyptě všechno prvorozené a naživu zůstal jen ten, kdo se postavil pod Boží ochranu. Když tedy lid Izraele narychlo opouštěl Egypt, nestačil ani dokončit přípravu chlebů - nestihl jim vzejít kvásek a chléb byl upečen nekvašený. Odtud tedy svátek nekvašených chlebů, který Židé uctívají dodnes právě tím, že o svátku Pesach pečou nekvašený chléb tzv. maces.
Rovněž křesťané mají Velikonoce spojené s různými pokrmy a po čtyřicetidenním půstu prostřou slavnostní stůl a zahrnou jej tradičními lahůdkami. Většinou nesmí chybět, beránek, mazanec, barevná vejce uvařená natvrdo, chlebíčky a k obědu jistě nezbytná pečeně či řízek. A protože nejen chlebem živ je člověk, tedy nejen jídlo potěší naše smysly, doplníme náš stůl třeba zelení hýřícím jarním ubrusem nebo alespoň vhodným veselým prostíráním.
Zkrátka ať už jsou pro vás Velikonoce svátky slunovratu, vzkříšení Ježíše či svátky nekvašeného chleba, příchod hřejivých slunečních paprsků a vlahé povětří provoněné jarními květinami asi nenechá chladným nikoho z nás.
