Moskva - Velké slávě se těšil ruský herec Eduard Izotov, který v legendární pohádce Mrazík ztvárnil roli Ivánka. Příběh pohádkového krasavce však ve skutečném životě skončil tragicky.
Před téměř deseti léty zemřel v moskevské psychiatrické léčebně, zapomenutý a zlomený vězením. Zhroutil se poté, co byl odsouzen za údajné valutové machinace.
"Eduard byl v životě trochu podobný Ivánkovi," říká o muži, který se stal idolem sovětských žen v 60. letech minulého století, jeho první manželka Inga Budkevičová.
Herečka, která s obletovaným krasavcem prožila zhruba dvě desítky let, na něj vzpomíná jako na statného a fešného muže, který si zakládal na svém pěstěném zjevu. Byl prý trochu líný a rozmazlený, ale zároveň poctivý a bezelstný. Když byl v roce 1983 zatčen, nemohl to pochopit.
"Ocitl se v cele jako nějaký ´prašivý vekslák´. Byl zdrcený a vnímal to jako hrůzný sen. Vězení ho zlomilo," uvedla v rozhovoru pro časopis Sobesednik.
Izotovova kariéra se díky roli Ivánka vyvíjela jako "v pohádce". Když se film režiséra Alexandra Roua objevil na filmových plátnech, mladý a pohledný herec, původem z Běloruska, se přes noc stal miláčkem sovětských žen. Těšil se velké popularitě a role ve filmu i v divadle se mu jen hrnuly.
Místo koupi chaty do vězení
Věnoval se také dabingu a navíc dobře zpíval. Angažmá mu nabízely i velké pěvecké soubory. Při každém vystoupení jej prý pronásledovaly zástupy ctitelek, které žárlily ani ne tak na manželku, jako spíš na filmovou Nástěnku. Herečka Natalja Sedychová, která ji ztvárnila, tvrdí, že v tom byla nevinně.
Neustálý zájem fanynek ani narcistické chování však rodinnému životu nesvědčily. Když se od něj žena s dcerou Veronikou odstěhovala, našel si hned jinou. A tím zřejmě nastartoval konec svého pohádkového příběhu.
Sedmačtyřicetiletý herec byl zatčen, když se spolu s druhou manželkou, redaktorkou Irinou Ladyžinskou, pokoušeli na ulici v centru Moskvy prodat načerno tisíc amerických dolarů a několik zlatých mincí. Pár si chtěl pořídit chatu a chybějící hotovost se manželé snažili získat neoficiálním prodejem rodinných úspor.
Za sovětských časů, kdy v zemi vládl tvrdý režim někdejšího vůdce státní bezpečnosti Jurije Andropova, však podobné "vekslování" bylo trestné. Podle ruských médií jim hrozilo až patnáct let vězení.
Díky filmové popularitě Izotova i přímluvě hvězdných hereckých kolegů u kremelského vedení byli odsouzeni jen ke třem rokům. Za "slušné chování" byli nakonec propuštěni po dvou a půl letech.
Pokorný a tichý Ivánek
I když se prý Izotov vzhledově příliš nezměnil, vězení se podepsalo na jeho psychice. Stal se z něj pokorný a tichý člověk, navíc přestal zajímat filmové tvůrce. Podle současných měřítek banální přestupek stál herce kariéru i zdraví.
Když jej pak v padesáti letech ranila mrtvice, jeho herecké působení skončilo. Špatně artikuloval a měl problémy s chůzí. Dalších šest mozkových příhod jej upoutalo na lůžko. Prakticky se přestal pohybovat a ke konci života ani nepoznával své blízké. Zemřel 8. března 2003 ve věku 66 let.
"Byla to doba, kdy lidé nesměli vlastnit dolary a při cestách do zahraničí se museli řídit pokyny komunistických pohlavárů," říká Ladyžinská, která s nemocným mužem zůstala až do jeho smrti.
Podobné zkušenosti s "vekslováním" měli prý mnozí ruští umělci, kteří část svých honorářů dostávali ve valutách a nechtěli je vracet do státní poklady za nevýhodný oficiální směnný kurs.
Fenomén českých Vánoc
Přestože v Česku je pohádka o krásné a pracovité Nástěnce, samolibém, ale statečném Ivanovi, zlé maceše a hodném Mrazíkovi už bezmála půl století neodmyslitelnou součástí vánoční televizní zábavy, Rusové si na ni až tak nepotrpí.
Ruská média označují české nadšení za "fenomén". Zároveň připomínají, že třeba Američané nemají pro svérázný ruský výklad o dobru a zlu velké pochopení.
"Vytýkají filmu ´halucinogenní houby´ nebo ´vraždící dům´," uvedl v populárním v pořadu Ať se mluví! věnovaném ruským pohádkám moderátor Andrej Malachov.
Když se Mrazík v 90. letech objevil na videokazetách v Americe pod názvem Father Frost, byl údajně zařazen mezi stovku nejhorších filmů.
Přízeň českých diváků si pohádka zjevně získala mimo jiné i díky dabingu. Přestože projev jejích hrdinů mnohdy originálu vůbec neodpovídá, má to podle jejích obdivovatelů svůj půvab. Zatímco v ruštině třeba čuník při cestě za Mrazíkem dostane od Baby Jagy "choloděc", tedy sulc, v češtině mu čarodějnice slovy Františka Filipovského nadělí "pomeje".
"A tady pro tebe - výborné pomeje. Pochutnej si, rypáčku," říká doslova místo ruského "vot těbe choloděc".
Ruské turisty, kteří se do tajů češtiny snaží proniknout prostřednictvím příběhu známého v Rusku jako Morozko, pak zaráží sám český název. Slovo "mrazík" si spojují s deminutivem od hanlivého slova „mraz" (s měkkým znakem na konci), které by se do češtiny mohlo přeložit jako "grázlík".
