Už dlouho jsem slýchával o pověstné hospůdce "U Kopů", protože na Šumavě mám spoustu přátel a v Sušici už 22 let děláme hudební festival. Konečně jsme tam vyrazili, abychom vám ukázali, že věhlas vesnické hospůdky, když je vedena s láskou, může dosáhnout daleko za humna.
Speciál: Hospody se nevzdáme
Mapujeme osobité restaurace, hospody, kluby a putyky po celém Česku.
Nechte se inspirovat nevšedními příběhy a nahlédněte do zákulisí míst, kde se točí skvělé pivo a vládne jedinečná atmosféra.
Připravili jsme pro vás sérii reportáží a video dokumentů, kterými vás provede moderátor a režisér Zdeněk Suchý.
Je to nádherný kraj, to Klatovsko, malebné vesničky kdekoli zastavíte, cestou po klikatých okreskách dohlédnete Šumavu. Navíc jsme měli krásné počasí, takže to nemělo chybu.
Znáte ten pocit, když někam dojedete, podíváte se do kraje, protáhnete se a řeknete si: "Tak tady bych se rád zdržel!"
My jsme to štěstí měli, protože nás pozval sám pan majitel, ve vsi se mu říká "hoteliér", vyhlášeného nezamyslického hostince, pan Václav Kopa. Jeho království můžete klidně minout, protože dům neoplývá okázalostí a reklamou. Je to spíše hospodářství s bílým domem k silnici a jednoduchým nápisem hostinec "U Kopů".
Pan Kopa dělá "všecko"
Vítá nás pan Kopa a první, co ho zajímá, není natáčení, ale co že si dáme k obědu. "Máme kachničku se zelím a výborného vrabce!" Pan Kopa je 74letý chlapík s neskutečnou energií. Až by se před ním člověk styděl, že před chvílí usnul v autě. Jeho činorodost je opravdu nevídaná. Je starostou, šéfem přes fotbal, spolupracuje s hasiči, místní o něm říkají, že tu dělá "všecko".
Samozřejmě k tomu řídí rodinný podnik. Vaří (my už víme, že skvěle) a se svým synem a manželkou vede hospodu a hospodářství se vším všudy.
Hospoda už rodině patří 80 let. V roce 1936 vznikla, v 50. letech ji vzali komunisti, ale jakmile přišla možnost být zase ve svém, pan Kopa nezaváhal ani vteřinu.
Zdeněk Suchý
- Režisér, herec a moderátor.
- Patří mezi nejvýraznější tuzemské tvůrce hudebních videoklipů a jako režisér se výrazně podílel na dokumentárních sériích Bigbít a Zlatá šedesátá.
- Do jeho herecké filmografie patří snímky Samotáři, Šeptej, Musím tě svést, Čert ví proč nebo Horem pádem.
Je na svůj podnik hrdý, lidi ho tu mají rádi. Když se zeptáme štamgastů, čím je hospoda výjimečná, všichni svorně tvrdí: "Jídlem a šéfem, o tom nepochybujte!" Všichni se tu znají a jsou přátelé, chodí sem pravidelně, aby se viděli, poklábosili, zahráli si mariáš nebo dudáka a zazpívali si.
Když to slyší milá paní výčepní, přistanou před jedním z domorodců dvě vařečky: "Tak kterou? Musíte ale uhnout z týhle židle, protože do tý budu těma vařečkama bubnovat!" A krásně to chlapi rozjeli.
Kouzlo hospody objevili i lufťáci
Vchází další, objedná si pivo a bez nejmenší známky překvapení se ke zpěvu přidává. Ale jezdí sem i lufťáci a samozřejmě ti, kteří se o výborné kuchyni doslechli a chtějí domácí pochoutky ochutnat, když jedou krajem na výlet, ať už autem nebo na kole.
Často prý zavolají přímo panu Kopovi a ptají se, zda bude kachnička nebo ty skvělé plíčky jako minule. "Jo, objednávají si a já se všemožně snažím, abych jim jejich oblíbené jídlo uvařil. Host je to hlavní a mně dělá radost, když jsou spokojení. Děláme klasiku, naše specialita je zvěřina, každej den jiná jídla, jídelníček píšeme ručně," říká.
"Ale pozor, nechceme ustrnout, a tak zkoušíme i klokana, žraloka nebo žabí stehýnka. Ty by si naši hosté za stovku jinde nedali, alespoň je tady ochutnají," dodává energický sedmdesátník.
Sedíme s místními u jejich stolu a stačí jen poslouchat. Dozvídáme se, co se děje ve vsi, jak to bylo dřív, a sledujeme, jak se chlapi špičkují a sázejí vtipné hlášky. Zvláště pan Kopa je veselá kopa. Půllitry pivka cinkají a čas hezky plyne.
Zajdeme na trénink fotbalistů TJ Nezamyslice, cestou pan Kopa ukazuje: "Tady jsme udělali bazén, chceme postavit dům pro seniory, ale nejdřív musíme vybudovat čističku," plánuje ve svém věku mladistvý a velmi vitální muž a haleká na fotbalisty: "Kluci, stavte se po tréninku v hospodě!"
Jako když odjíždíte od maminky
Budeme se muset loučit, ale je to jako když odjíždíte od maminky. "Nemáte hlad? Dáte si něco na cestu? Přijďte zítra, to tady bude živo, jsou čarodějnice. Viděli jste májku?" pečuje o nás pan Kopa.
Začínáme rozumět, v čem je kouzlo téhle hospody - nechce se nám odjet. Tak si ještě sedáme a klábosíme, dopíjíme pivo a pomalu se loučíme. Když pak vyjíždíme pomalu se stmívající přírodní scenérií, ještě mi zní v uších věta pana Kopy: "Baví mě být užitečnej."
Jak samozřejmé.
Takové jsou Nezamyslice.
Byla by škoda nezamyslit se, zda by nebylo skvělé vzít pár přátel, na které stále nemáme čas, vyjet si do nádherného kraje, projít se - a zastavit se v hospůdce na dobré jídlo a na jedno.
Nebo se potkat s námi, příští týden v Českých Budějovicích.
Tento článek je součástí speciálního projektu Hospody se nevzdáme, který je sponzorovaný společností Budějovický Budvar. Ten můžete sledovat na stránce projektu nebo na sociálních sítích Instagram a Facebook.
