Zastřelení

Poprava zastřelením patří mezi nejstarší způsoby výkonu trestu smrti pomocí střelných zbraní. Před zavedením palných zbraní se obdobná metoda prováděla pomocí luků a kuší.

V moderní době se popravčí četa typicky skládá z několika střelců, kteří jsou rozestaveni v určité vzdálenosti od odsouzence. Odsouzenec je obvykle připoután ke kůlu nebo židli a má zavázané oči. Na jeho hrudi bývá umístěn bílý terč označující oblast srdce, aby se zajistila rychlá smrt.

Zajímavým prvkem této popravčí metody je použití slepého náboje. Jeden nebo více členů popravčí čety dostane do své zbraně slepý náboj, aniž by věděli, který z nich ho má. Tento postup má psychologický význam - každý střelec si může myslet, že právě on nebyl tím, kdo vystřelil smrtící ránu. V praxi je však tento efekt sporný, protože střelba ostrým nábojem vytváří výrazně silnější zpětný ráz než slepý náboj.