Stětí mečem

Stětí mečem patří mezi nejstarší způsoby popravy v lidských dějinách. První zmínky o něm pocházejí již ze starověkého Egypta.

V průběhu středověku se stětí mečem stalo výsadou šlechty a urozených osob. Zatímco prostý lid končil nejčastěji na šibenici, meč symbolizoval důstojnou smrt odpovídající postavení odsouzence.

K popravě se používal speciální popravčí meč, který byl rovný a oboustranně broušený. Úspěšné stětí vyžadovalo od kata mimořádnou zručnost a fyzickou kondici. Odsouzenec musel při popravě spolupracovat - správně naklonit hlavu a zůstat v klidu.

Pokud kat nebyl dostatečně zkušený nebo odsouzenec nespolupracoval, mohla se poprava změnit v drastickou podívanou. Jsou zaznamenány případy, kdy muselo být provedeno více úderů, což vyvolávalo nelibost přihlížejícího davu.