Výstava Fotografové války, jejímž kurátorem je vynikající český fotograf Jaroslav Kučera, by patrně nevznikla, nebýt objevu z roku 1973. "Můj kamarád Honza Mach přinesl bednu negativů, kterou někde získal. Byly to záběry z první světové války. Jenže za tehdejšího režimu nebyl o takové věci zájem," vypráví Kučera.
Na uloženou bednu docela zapomněl. Znovu ji objevil, když jednou uklízel byt před malováním. Tehdy už měl doma skener, a když si dávné snímky zvětšil a pořádně prohlédl, zjistil, že má v ruce naprostou senzaci. Věděl, že ty fotografie by měly být vystaveny, a jeho snaha nakonec vyvrcholila velkou a velmi úspěšnou výstavou snímků "neznámého vojáka" na Pražském hradě.
Na počátku byl neznámý voják. Dnes už víme, že to je Jindřich Bišický
Výstava pomohla zjistit vojákovo jméno: oním neznámým fotografem byl Jindřich Bišický. Přispěla také k tomu, že se po výzvě v médiích ozvali lidé, kteří měli podobně velké kolekce negativů nebo fotografií pořízených dalšími českými vojáky. Na scéně se objevily snímky Gustava Brože, Jana Myšičky, Karla Neuberta a Jendy Rajmana. V roce 2011 z nich vznikla další výstava.
Letos si připomínáme 110 let od začátku první světové války (trvala od 28. července 1914 do 11. listopadu 1918). Díky mělnické galerii Ve Věži a výstavě nazvané Fotografové války si můžeme tento konflikt prohlédnout i očima českých vojáků, kteří v ní bojovali.
Válečný notes Gustava Brože vypráví o válce i o jeho fotkách
Soubor fotografií, které vytvořilo pět českých vojáků, je naprosto unikátní i z celoevropského pohledu. Tak ucelené kolekce snímků, zaznamenané přímými účastníky bojů, jsou zcela unikátní.
Společně s negativy a fotografiemi se navíc zachovaly i další věci: například notýsek lajtnanta rakousko-uherské armády Gustava Brože. Ten obsahuje data, poznámky a popisy událostí, které se vážou k jednotlivým záběrům. "Můžeme se tam dozvědět, že fotografoval aparátem ICA Maximar (aplanát), zjistit, kdo je na snímcích, i to, kde, s jakým časem a jakou clonou byl snímek pořízen," popisuje Jaroslav Kučera.
Fotograf Myšička byl dvakrát zraněn v bojích
Fotografové, o kterých je řeč, opravdu věděli, co znamená válka. Například Jan Myšička byl v bojích dvakrát zraněn. Ve válce se přitom ocitl, ani nevěděl jak. Před pár lety o tom vyprávěla jeho dcera, Hana Mohelská.
"Aby měl na studia, upsal se v roce 1913 na rok armádě. Ale pak zabili Ferdinanda, a tak se z něj stal voják na celou válku a ještě dva roky po ní. Za války byl v Haliči a v Itálii, byl dvakrát raněn, jednou měl průstřel úst a pak průstřel plic a dostal i tyfus. Taky byl v Bosně a Hercegovině, kde si velmi oblíbil pití moka kávy. Dále byl nasazen v Maďarsku a snad bojoval i proti Republice rad. Po skončení války a vojenské služby dostudoval a byl nasazen jako kantor na Slovensko," popsala Mohelská osudy svého otce.
Těžké životy vojáků. První světovou válkou to neskončilo
Podobný osud měl i Karel Neubert. I on nastoupil do armády jako jednoroční dobrovolník v roce 1914. Po sarajevském atentátu ovšem zůstal v armádě nedobrovolně na dalších sedm let. Jeho život nebyl snadný ani poté, co se vrátil domů.
Za protektorátu spolupracoval aktivně s odbojem. Udržoval kontakty s Aloisem Eliášem, po jeho zatčení se napojil na Přípravný národní revoluční výbor, později na generála Františka Slunečka; po zahájení pražského povstání byl při tom, když povstalci obsadili 5. května kanceláře ČTK. Lehký život mu nepřinesla ani doba po druhé světové válce, kdy mu komunisté sebrali tiskárnu, kterou vlastnila jeho rodina.
Jenda Rajman posílal své fotografie domů jako pohlednice
Díky záběrům fotografa Jendy Rajmana zase vidíme, jak to vypadalo ve válečném lazaretu blízko fronty, kde sloužil. V jeho případě se negativy nezachovaly, ale existují originální fotografie, které velmi podrobně popisoval a posílal z války domů jako pohlednice. Stejně jako u ostatních fotografů jsou tyto snímky cenné nejen historicky, ale vnímáme je i jako silný humanistický dokument zachycující jednu část války.
Výstava, která má atmosféru
Výstava Fotografové války je instalována v mělnické galerii Ve Věži. Ta se nachází v jediné dochované bráně městského opevnění, která byla postavena ve druhé polovině 13. století a dnes dýchá historickou atmosférou. Výstavní prostory jsou v několika místnostech nad sebou, divák se tedy musí připravit na to, že bude muset vystoupat mnoho schodů. Zpříjemnit si to ovšem může třeba kávou a posezením, protože věž zároveň funguje jako kavárna. Výstava potrvá do 16. června.
