Hlavní funkcí clony je regulovat množství světla procházejícího objektivem fotoaparátu na čip. Z toho plynou různé výhody a jednou z nich je změna hloubky ostrosti. Pro fotografy je to samozřejmá věc, takže je logické, že hledají, jak její hodnotu měnit i u telefonu.
I chytrý mobil má samozřejmě clonu, je určena velikostí otvoru, který propouští světlo z objektivu na čip. Clona je od výroby pevně daná a uživatel si ji nemůže jednoduše měnit. Nejedná se tak o žádné nesmyslné softwarové omezení výrobcem, nýbrž o vlastnost fyzikálního rázu. Fotoaparát telefonu je vlastně jen čip s čočkou.
Můžete namítat, že nový iPhone 7 Plus nebo Huawei P9 umí měnit hodnotu clony, jenže oba tyto telefony pouze simulují rozostření pozadí umělým rozmazáním, které zdaleka není tak věrohodné jako skutečné optické rozostření a ne vždy spolehlivé. Trik je totiž v použití dvojice fotoaparátů, díky kterým se složitými výpočty určí přibližná vzdálenost objektů. Následně se dalšími výpočty zjistí obrysy objektů na obrázku a kolem nich se aplikuje různá intenzita rozmazání.
Když tedy telefon fotí na clonu f/1.8, jak to, že jsou fotky krajin z telefonu ostré? Na zrcadlovce by to byl přece nepoužitelný snímek… Odpověď je jednoduchá, přichází zde do hry ještě velikost čipu, ohnisko objektivu a vzdálenost objektu. Menší čip a širší ohnisko znamenají větší hloubku ostrosti. Ve své podstatě je tak velikost čipu a clony u chytrého telefonu důmyslným kompromisem.
U krajin nám zajistí dostatečnou ostrost a při focení šálku kávy na Instagram dostatečně rozostřené pozadí. Proměnlivá clona v pravém slova smyslu by tedy u chytrého telefonu byla prakticky zbytečná, protože i přes supersvětelnější objektiv bychom díky malé velikosti čipu nedosáhli kýženého výsledku.
Počet lidí, kteří by možnost měnit clonu reálně využili, by tak v konečném důsledku byl tak malý, že se nevyplatí jej obětovat za tloušťku a ještě více vystupující čočku fotoaparátu.
(Autor je bloger, více jeho článků najdete na PC Days.cz)
