Pozoruhodné snímky se dochovaly díky sbírce imigračního komisaře Williama Williamse, která je nyní v péči významné knihovny New York Public Library. Fotografie pořídili dva lidé. Úžasné portréty přistěhovalců jsou dílem imigračního úředníka Augustuse Shermana, celkové pohledy na středisko Ellis Island pak vytvořil profesionální fotograf Edwin Levick.
Shermanovy snímky v roce 1907 publikoval časopis National Geographic. Experti z newyorské kinhovny se domnívají, že na fotkách jsou převážně lidé, kteří byli z nějakého důvodu na Ellis Islandu zadrženi. Úředník je zřejmě fotil v době, kdy čekali na vyřízení formalit pro vstup do USA, případně na vyhoštění. Poměr byl tehdy takový, že zhruba 80 procent lidí bylo ve středisku odbaveno během několika hodin, zbytek tam ovšem zůstával týdny a někdy i měsíce.
Imigrační středisko se na ostrově Ellis Island poblíž New Yorku sloužilo od roku 1892, ale jeho hlavní éra se počítá od roku 1900, kdy tam byl vybudován nový komplex budov. Muselo zvládnout nápor migrantů ze všech koutů světa a zejména z Evropy. Většina lidí, kteří připluli záoceánskými loděmi do USA, byli to, čemu dnes říkáme ekonomičtí migranti. V jejich domovině trpěli chudobou a strádali, proto se vydali za lepším a bohatším životem do USA.
Podle statistik dnes může 40 procent obyvatel USA mezi svými předky najít někoho, kdo prošel Ellis Islandem. Většina přistěhovalců přicházela z Itálie, Ruska a Rakouska-Uherska. První osobou zaregistrovanou na Ellis Islandu byla Annie Mooreová z Irska.
Imigrační vlna vrcholila během roku 1907, kdy úředníci na Ellis Islandu museli odbavit tisíce lidí denně. Rekord padl v dubnu, kdy za jeden den prošlo branami střediska 11 747 přistěhovalců. Za celý rok jich bylo přes milion (přesná čísla se v různých pramenech liší a pohybují se zhruba mezi 1,1 až 1,3 milionu lidí). Už tehdy ale federální zákony začaly omezovat přistěhovalectví tím, že nejprve vyloučily možnost přijetí fyzicky a psychicky nemocných lidí a dětí, které přijížděly bez rodičů.
Protiimigrační nálady začaly sílit zejména poté, co USA vstoupily v roce 1917 do první světové války. Pocítili to zejména imigranti z Německa. 1800 jich bylo tehdy zadrženo a deportováno zpět. V reakci na imigrační boom, který začal po válce nabírat znovu na síle, přišly poměrně přísné zákony, které začaly přistěhovalectví silně omezovat.
Význam Ellis Islandu pak začal upadat, ale zařízení fungovalo až do roku 1954 a prošlo přes něj celkem přes 12 milionů lidí.
