Tomáši, jaké vlastně byly vaše fotografické začátky?
K fotografování mě přivedl můj děda, od kterého jsem dostal v jedenácti letech k Vánocům jednoduchý fotoaparát na kinofilm. Naučil mně, jak se takový fotoaparát ovládá. Tehdy se vše nastavovalo jen ručně. V dětství jsem vždy část prázdnin trávil v Praze u prarodičů, a tak jsme společně vyráželi fotit známá i méně známá místa tohoto historického města, což bylo velmi zajímavé. Vážněji jsem se však začal fotografování věnovat až v osmnácti letech, kdy jsem začal navštěvovat teplický fotoklub BONEX, který byl pro mě určitě dobrou školou.
Jste fotografem více žánrů. Vím, že fotíte krajinu, svatby, akty i portréty. Který z nich je vám nejbližší?
To je těžké říct, jelikož každý žánr má něco do sebe. Náročnější na focení jsou určitě svatby, protože tam jde o každou vteřinu a nic nemůžete vrátit zpět. A u portrétů a aktů hodně záleží na tom, jak modelka spolupracuje s fotografem.
V tomto směru je dle mého názoru krajinářská fotografie nejjednodušší. U pořizování krajinářských fotografií je výhodou, že když se snímek nepovede napoprvé, tak se můžete na stejné místo vrátit opakovaně a vyfotit jej znovu - a to i třeba za jiných podmínek, které ovlivňuje samozřejmě též roční období a počasí. I proto mám tento žánr nejradši.
Nejvíce mně zaujaly vaše fotografie stromů v různém ročním období. Jaké období a atmosféru máte u této tematiky nejraději a proč?
Při fotografování stromů v lese preferuji především mlhu, která schová rušivé pozadí a kmeny stromů v popředí tak lépe vyniknou. A je celkem jedno, v jakém ročním období ho fotografujete, jelikož les má pokaždé svou atmosféru a kouzlo.
Co je pro vás u fotografie to nejpodstatnější?
Základem každé kvalitní fotografie je dobré světlo a výborná kompozice. Ideální je fotografovat krajinu při východu nebo západu slunce. Pokud fotografie postrádá tyto dvě nejdůležitější vlastnosti, tak se to v počítači už dodatečně v žádném programu nedožene, jak si myslí řada začínajících fotografů. Osobně přikládám světlu a kompozici osmdesát procent a zpracování v počítači tak dvacet.
Pořádáte i fotografické workshopy. Pro koho jsou tyto kurzy určeny? Mohou se zúčastnit začínající fotografové?
Ano, s kolegou Danielem Řeřichou pořádáme fotografické workshopy již od roku 2010 (www.phototours.cz). Zúčastnit se může jak naprostý začátečník, tak i pokročilejší fotograf. Stává se, že s námi vyrazí i lidé, kteří rádi poznávají nová zajímavá místa, která si chtějí hezky vyfotit.
Cestovní kanceláře ale nepořádají zájezdy dle času vhodného k fotografování, a tak se dostanou k cíli až dávno po východu slunce, kdy světlo rozhodně dobré fotografii nepřeje. My klademe důraz právě na správný čas, a proto tito lidé volí fotografický workshop, aby si pořídili fotografie v tom nejlepším světle, které bývá ráno nebo večer.
S jakými otázkami se nejčastěji setkáváte?
Otázek dostáváme poměrně dost, ať už se to týká čehokoliv. Především jsou to ale otázky kolem techniky. Jaký koupit fotoaparát, objektiv, stativ, filtr apod.
V rámci fotografování krajiny navštěvujete různé kouty světa. Kde fotíte nejraději?
V nepřeberném množství míst, která jsem zatím navštívil, jsou pro mě srdeční záležitostí pro barevnou fotografii Italské Dolomity a pro černobílou fotografii Baltské pobřeží v Německu. Velmi rád ale fotím také v lesích Krušných hor nebo v Českém středohoří, kde se dá pořídit také velmi dobrá fotka a je to kousek od mého bydliště.
Jak je pro vás důležitá internetová prezentace a jakou formu prezentace upřednostňujete?
Internetová prezentace fotografií je z mého pohledu do určité míry důležitá. Mám svoje webové stránky (www.tomasmorkes.cz), dále používám Facebook a Instagram. Sociální sítě však beru s určitou rezervou. Dnes se dá za peníze koupit vše, a to i sledovanost a tzv. lajky. Na sociálních sítích jsou dnes poměrně často vidět fotografie, které jsou velmi špatné, přesto mají obrovskou sledovanost právě díky tomu, že autoři věnují sociálním sítím hodně času a peněz. A tento fakt do jisté míry kazí všeobecný pohled na fotografii a vkus u běžného diváka. Na druhé straně znám osobně několik fotografů, kteří se minimálně prezentují, nejsou tedy tolik vidět, přesto však odvádějí špičkovou profesionální práci.
Máte nějakou radu pro začínající fotografy? Například čeho se držet a čeho naopak vyvarovat?
Pro mě osobně bylo ze začátku hodně důležité, že jsem ve fotoklubu naslouchal rady starších a zkušenějších a zároveň jsem hodně navštěvoval výstavy fotografií světově uznávaných autorů. Díky tomu jsem si postupně začal utvářet svůj vlastní názor a pohled na fotografii. Nejhorší cestu, jakou si může začínající fotograf zvolit, je, že si do mobilu stáhne fotky jiných zkušenějších fotografů nebo si je třeba vytiskne na papír, pak jde do krajiny a podle této předlohy se snaží najít to stejné místo a kompozici.
Nevidím nic špatného na případné inspiraci podle jiných fotografií, která však nesmí přetrvávat příliš dlouho, aby si měl člověk možnost pak najít svou vlastní cestu, a tedy vlastně svůj rukopis. Možná vám to přijde legrační, ale i takovéto "kopírující roboty" jsem na svých cestách za fotografováním viděl a není jich málo. Nerozumím jim a vůbec nechápu, jakou potom mohou mít radost z výsledné fotografie. Proto má nejzásadnější rada pro všechny začínající fotografy zní - zůstaňte sví!
