Ara Güler je turecký fotograf, který si vydobyl přezdívku Oko Istanbulu. Jeho sláva ovšem toto město dalece přesáhla. Fotil pro hvězdnou agenturu Magnum, kterou založil geniální fotoreportér Henri Cartier-Bresson. Gülerovy snímky se pravidelně objevovaly v nejprestižnějších světových novinách a časopisech. A přesto vždycky žil láskou k Istanbulu. "Je to moje město. Narodil jsem se tam, vyrostl jsem tam a také tam stále žiji," říká muž, který nedávno oslavil 89. narozeniny.
Ara Güler, Leica Galery
Kdy: 24. listopadu - 28. ledna
Kde: Leica Gallery, Praha
Kurátor: Karin Rehn-Kaufmann
Otevřeno: Po-Pá 10-21, So a Ne 14-20.
Vstupné: 70 Kč (důchodci a děti 40 Kč)
Na výstavě v pražské Leice jsou k vidění dva pilíře jeho tvorby. Tím prvním je samozřejmě Istanbul. Jeho rodné město, jehož život po desetiletí nadšeně dokumentuje. Tím druhým jsou pak portréty známých osobností, Winstonem Churchillem počínaje přes Salvatora Dalího, Sophii Lorenovou až třeba po světově proslulého fotoreportéra Josefa Koudelku.
Ara Güler se narodil roku 1928 v istanbulské čtvrti Taksim jako syn lékárníka arménského původu. Vystudoval ekonomii, ale pak se z něj stal fotožurnalista. Nejprve pracoval pro místní istanbulské noviny, ale v roce 1958 si ho vyhlídla americká mediální společnost Time-Life a stal se jejím prvním korespondentem pro Blízký východ. Tím raketově odstartovala jeho fotografická kariéra a brzy se proslavil po celém světě. Netrvalo dlouho a oslovila ho prestižní agentura Magnum Photos.
V roce 1968 už se jeho práce objevily na výstavě deseti světových mistrů barevné fotografie v newyorském Muzeu moderního umění.
Fotil v řadě zemí světa a pořídil portréty mnoha uznávaných světových osobností. Güler podobně jako spříznění fotografové z agentury Magnum klade velký důraz na humanistický přístup k fotožurnalismu. Na lidi, které fotografuje, pohlíží laskavě a sám se označuje za "vizuálního historika".
"Když fotím chrám Hagia Sophia v Istanbulu, je pro mne nejdůležitější osoba, která právě náhodou prochází kolem," přiznává. Sám fotografii nepovažuje za umění, protože to je podle něj postaveno na fabulaci, zatímco fotografie by měla zachycovat pravdu.
