Původní profesí učitel výtvarné výchovy Weigel byl nejznámější díky svému účinkování na jevišti Divadla Járy Cimrmana, do jehož souboru patřil od začátku 70. let.
V domovském divadle dostával Weigel, který se označoval za hereckého samouka, díky své vizáži nejčastěji role "potentátů". Byl například plukovníkem Colonelem ve hře Cimrman v říši hudby, zapomnětlivým dědem Vševědem v Dlouhém, Širokém a Krátkozrakém, ale také sedlákem Hlavsou, který "vidí jen výjevy", ve Vizionáři.
Umělec s asketickou tváří a mohutným knírem stál také za výtvarnou podobou divadla, jeho programů, plakátů, obalů dlouhohrajících desek a dalších nosičů. Z jeho návrhů inspirovaných secesí vycházejí i webové stránky DJC. Kromě toho vytvářel rovněž výpravu a kostýmy divadla.
Občas účinkoval i jako filmový herec, mimo jiné si zahrál v několika filmech Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Jeho výrazná tvář a typická dikce se objevily ve filmech Jáchyme, hoď ho do stroje! (1973), Marečku, podejte mi pero! (1976), Vrchní, prchni! (1981), Jára Cimrman ležící, spící (1983) nebo Vratné lahve (2007).
Jaroslav Weigel byl také léta grafikem a výtvarným redaktorem časopisu Mladý svět, kde se věnoval hlavně ilustracím a kreslenému humoru. Byl scenáristou Lipse Tulliana, kterého nakreslil Kája Saudek a za který byl před třemi roky Weigel uveden do Síně slávy českého komiksu.
Rodák z Rychnova nad Kněžnou (2. ledna 1931) maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, začátkem 50. let pak absolvoval kombinaci výtvarná výchova-historie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Podobně jako jeho kolegové z divadla Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak nebo Miloň Čepelka byl tedy nejprve učitelem, než se začal věnovat umělecké dráze, ke které bylo divadlo doplňkem.
VIDEO: Připomeňte si role Jaroslava Weigela
