Debata - Na české nebe se vrací orel skalní. Na našem území vyhynul vinou člověka zhruba před 100 lety. Ochránci přírody ho teď vypouští v Moravskoslezských Beskydech.
Projekt však nemá jen své zastánce. Část odborné veřejnosti proti němu protestuje. Tvrdí totiž, že jde o příliš velký zásah do ekosystému. Že se do Beskyd uměle nasadí tvor, na nějž tamní příroda není zvyklá.
Autoři projektu se ale brání: kdyby nebylo lidí, orel by z Beskyd nikdy nezmizel. Přirozeně sem patří.
Jedině lidé ho navíc mohou vrátit na místo, odkud původně pocházel, říkají. Orel skalní je totiž druh velmi konzervativní, který celý život zůstává v regionu, kde se narodil.
Návrat orla skalního do České republiky není jediným projektem, jehož smysl část odborníků zpochybňuje. Podobné názorové rozepře provázejí všechny tzv. repatriační projekty u nás i ve světě.
A jak se na "umělé" návraty rostlinných a živočišných druhů, které v minulosti z přírody vymizely, díváte vy? Jsou repatriační projekty smysluplné, nebo páchají víc škody než užitku? A pokud ano (ne), proč?
Napište nám svůj názor. Pokud se podepíšete, rádi ho zveřejníme.
3 |
: |
1 |
______________________________________________________________
Zde postupně zveřejníme Vaše neanonymní názory:
V případě projektu Návrat orla skalního do ČR spíše ano. Jinak si ale myslím, že nejde globálně říct ano či ne. Před uskutečněním nějakého záměru je zřejmě třeba odpovědět na otázku, co návrat konkrétního druhu způsobí v daném konkrétním biotopu. "Orli skalní" zde sice existovali, ale prostředí bylo z části odlišné. A to zdaleka nemyslím jen lidskou populaci. Je ale třeba zdůraznit, že by měla být posuzována hlediska "přírodní" i "lidská". Některé divoké druhy se do původních lokalit šíří samovolně a ne vždy je to bez problémů - viz vlk či medvěd. A s umělou introdukcí by to v některých případech mohlo dopadnout ještě hůř. Zřejmě záleží hlavně na tom, jak moc se změnilo původní prostředí. I zde platí okřídlené Dvakrát měř, jednou řež. dr. Hanousek, Magistrát města Hradec Králové, odbor životního prostředí |
Člověk ve sve podstatě je zde již, díky nepřirozené expanzi, cizí. A měl by se nyní co nejvíce zasazovat o "zpřirozenění" poničených biotopů. Samozřejmě, že již není možné vracet všechno tam kde to dříve bylo. Ale specielně predátoři - ptáci do naší přírody patří a měli by regulovat některé přemnožené živočichy. O tom ale skutečně nemůže rozhodovat laická veřejnos, ale týmy odborníku. Někdo bude pro, někdo proti, ale objektivní názor by se měl najít. Ekonom by neměl "kecat" do globálního oteplování. A jinak docela dost souhlasím s názorem dr. Hanouska. Vladimír Šumbera |
Jelikož se již více než 10 let věnuji sledování aviafauny v oblasti Beskyd a za tu dobu jsem měl možnost alespoň z části poznat nejen biotopy, jejich vývoj, ale i populace některých druhů jejichž výzkumem se zabývám , nejsem přesvědčen o smysluplnosti repatriace orla do Beskyd. Ke zdůvodnění svého názoru se budu snažit být stručný i když tato problematika by vyžadovala rozsáhlejší komentář. 1) jelikož víme, že zde v minulosti ( 19. století) orel prokazatelně hnízdil, neví se nic bližšího o tehdejší populaci, nicméně srovnáme-li nyní oblasti s nejoptimálnějšími podmínkami stávají populace na Slovensku, můžeme usoudit že tehdejší populace v Beskydech představovala spíše okrajový výskyt mimo hranice i tehdejšího optima. Otázkou zůstává jestli zde orli také hnízdili i před tím něž člověk začal Beskydy odlesňovat nebo zde orli pronikli až s pastevetvím jehož rozvoj nastal v 16 a 17 století. Právě pastviny (které zde jsou již značně zredukovány) v minulosti mohly být dobrým zdrojem potravy a sloužily tedy jako loviště. dnešní přípúadné hnízdící páry by si musely potravu hledat v podhůří, ke se nacházejí luční a polní kultury. Ty by sice orly mohly uživit ale je otázkou nakolik by je hnízdící páry skutečně využívaly. 2) lesní porosty vypadaly zcela jinak než dnes. Nacházely se zde pralesovité předevší jedlobukové porosty, kde měli orli vhodné podmínky k hnízdění. Takovéto porosty se nyní nacházejí jen ve nepatrných fragmentech a jejich obnova na větších plochách je prakticky nemožná. současné lesní porosty nejsou pro hnízdění dravců vhodné. Při srovnání počtu hnízd dravců a čápa černého v pralesních zbytcích a hospodářských porostech se ukázalo, že na jednotku plochy hospodářského lesa jsou až 10x horší podmínky pro stavbu hnízda. Budování umělých hnízdních podložek na stromy v hospodářských lesích je zase jen umělým udržováním hnízdních příležitostí pro orly. 3) Na slovesnku jsou orly nejlépe obsazovány oblasti s přítomností skalních výchozů, kde mohou orli hnízdit na skalních římsách. Tyto hnízdistě jsou nejstabilnější a také dobře chráněna narozdíl od stromových hnízd. V Beskydech se však až na nepatrné výjimky žádné skalní výchozy nevyskytují. 4) Každoročně jsou na Slovensku vykrádány hnízda orla skalního, která nejsou hlídána protože na to nejsou finanční porostředky a zde se vynakládají peníze na repatriaci s nejistým výsledkem. Pokud by se zajistila dostatečná ochrana všech hnízd na Slovesnsku a zvýšil se tak počet úspěšně vyvedených mláďat, určitě by to přispělo nejen ke stabilzaci slovesnké populace.Po obsazení vhodných teritorií vyvedenými mláďaty na slovesku by byli mladí ptáci nuceni hledat si hnízdiště i v dalších oblastech a mohli by se rouzšířit a zahnizdit i v Beskydech. Z Beskyd jsou v spučasné době téměř každoroční pozorování převážně mladých orlů. Přestože se jedná jen o ojedinělé výskyty, je evidentní, že zde ptáci zaletují a pokud najdou vhodné podmínky zahnízdí sami i bez přispění člověka. Dokonce se objevují i recentní zprávy o hnízdění orlů v Beskydech. Zatím nic takového nebylo prokázáno a tato tvrzení jsou nepravdivá. Populaci druhu s velkým prostorovým výskytem jako je orel je třeba hodnotit na evropské úrovni a v totmo kontextu přistupovat i k jeho orchaně, nikoli tak že si každý stát nebo zájmová skupina dělá svá vlastní opatření, která nejsou nijak jednotně koordinována. Na tom nic nemění fakt, že mláďata vypouštěných orlů pocházejí ze Slovenska. 5) Človek i při sebelepší péči nedokáže mládě v zajetí vychovat připravit na samostatný život v přírodě tak jak to dokáži rodiče mláďat ve volné přírodě. Tot nelze obhajovat ani tvrzením, že mláďata vychovávají staří ptáci v zajetí, kteří rodiče zastupují. Chování zvířat je velmi složitou probleatoukou a i když si myslíme, že o této problematice víme hodně, je stále da otázek nejasná a o některých aspektech nemáme ani ponětí. Navíc chování se nedá paušalizovat neboť i živočichové reagují na měníci se podmínky a aby přežili, musí se měnit i vzorce chování. Podchytit tak složitý komplex vztahů jimiž je jedinec i celá populace provázaná s okolím je nad lisdké síly. Proto je lepší nejprve zlepšit stav prostředí a pak uvažovat o tom jakým způsobem se zde může příadně vymizelý druh navrátit. 6) Na území ČR je řada dalších druhů jimž hrozí vyhynutí a pokud nedojde k okamžité aplikaci ochranářských opatření tyto druhy mohou vyhynout. Aby se tato opatření dala realizovat chybí finanční prostředky a zde se podporují repatriace již neexistující populace. 7) doposud je u veřejnosti sále hojně rozšířen mýtus o tom, že dravec patří mezi škodnou. S těmito názoroy se často setkávám hlavně u místních obyvatel ale také i myslivců. Veřejnost není dostatečně informována o významu dravců v přírodě. Realizovaný projekt však obsahuje i informační kampaň ale ta měla proběhnout již dávno. 8) přání je otce myšlenky i já bych si přál aby se orel do Beskyd navrátil, ale než učiníme nějaké kroky, je třeba aby proběhla široká diskuse nad tím jak toho dosáhnout. Ať už projekt dopadne jakkoli, věřím že se k nám jednou orel vrátí. Jakékoliv aktivity které těmto králům nebes mohou pomoci mají obrovský význam a všechny jsou dělány s dobrým úmyslem. Ale jak říkám, přání je otcem myšlenky. Daniel Křenek, Patronátní skupina pro výzkum a ochranu ptáků v IBA Beskydy |
Navraty ohrozenych druhu rostlin a zivocichu zpet do prirody je mozne i v kulturne vyuzivane krajine. Priroda si nasledne sama zredukuje pocty, po jejich predesle sukcesi. Temto navratum prakticky brani jen uzivani chemie v zemedelstvi a hospodareni mysliveckych svazu. Je s podivem, ze i vetsi predatori jako je vlk, rys, nebo orel mohou zit v kulturni krajine, aniz o tom lide vi. Zkusenosti ze Saska s migrujicimi vlky je takova, ze se o nich v krajine prakticky nevi. Pokles zvere nebyl vyrazny, vzhledem k problemum s premnozenim nekterych druhu, jako je vysoka a cerna. U nas to samozrejme vadi jen myslivcum. Prave oni jsou nejvetsimy "pytlaky chranenymi zakonem" a prave oni maji potrebu likvidovat tuto "konkurenci". Premnozeni zvere myslivcum pomaha k znacnym privydelkym, zejmena v horskych oblastech, proto lze snadno pochopit jejich nechut k jakemukoli navratu treba jedineho dravce. Jakub Soukup |