Dlouho očekávaná premiéra skladby Miroslava Srnky, virtuózní výkon houslisty Josefa Špačka i varhany a zvony v závěru. Festival Pražské jaro zakončil 79. ročník velkolepě i dramaturgicky odvážně. První evropské provedení Srnkovy kompozice Superorganisms doplnila zřídka hraná symfonická báseň Praga od Josefa Suka a muzikology zrekonstruovaný houslový koncert Leoše Janáčka nazvaný Putování dušičky.
Včely, mravenci nebo koráli tvoří výjimečná společenstva živočichů jednoho druhu. Díky vzájemné synergii a dokonalé organizaci je biologové označují jako superorganismy, v nichž jedinec může mít specializovanou funkci, ale sám přežít nedokáže.
Pochází z latinského slova movere, hýbat se. Koncert pro klavír a velký orchestr Movis je třetí skladbou, kterou sedmačtyřicetiletý Michal Rataj vytvořil na téma různých hudebních principů. V první odkazoval k prostoru, ve druhé k času. Movis pojednává o pohybu a hledání napětí či hranic mezi „totalitou partitury“ a světem volné improvizace, vysvětluje.
Hudbu tří století, kterou od sebe dělí 218 let, provedla Česká filharmonie na včerejším abonentním koncertu pod taktovkou Američana Davida Robertsona. Svižné cestování proti času začalo teprve předloňskou skladbou amerického minimalisty Steva Reicha. Po něm přišel na řadu maďarský folklorista Béla Bartók a poslední slovo měl symfonik, letošní oslavenec Ludwig van Beethoven.
Málokterý dirigent je tak nadšený pro moderní hudbu jako David Robertson. A ještě méně si jich dovede stoupnout před Českou filharmonii a provést s ní bezchybně natolik náročné dílo jako Symfonii Turangalîla francouzského skladatele Oliviera Messiaena, což se Robertsonovi podařilo při jeho debutu s tímto orchestrem.
